dnes je 2.7.2022

Input:

Zastoupení členem domácnosti (§ 49 až § 54 NOZ)

1.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.54
Zastoupení členem domácnosti (§ 49 až § 54 NOZ)

Mgr. et Mgr. Kateřina Smolíková

Jedná se o další pomocný institut, který může být využit proto, aby člověk, o němž se jedná, nemusel být omezen na svéprávnosti. Také tento institut, obdobně jako smlouva o nápomoci, se využije pouze v případě, že zastoupenému brání ve výkonu jeho práv duševní porucha. Rozdíl je v intenzitě duševní poruchy (podrobněji viz níže).

Zastoupení členem domácnosti lze využít v případě, že se jedná o:

a) zletilého zastupovaného, který

b) nemá jiného zástupce (tj. podpůrce ani opatrovníka) a zároveň

c) jeho duševní porucha mu brání právně jednat.

Všechny tři podmínky musejí být splněny současně. Zatímco ve smlouvě o nápomoci si podpůrce a podporovaný smluvně stanoví, ve kterých oblastech bude podpůrce podporovanému pomáhat, pro institut „zastoupení členem domácnosti” jsou práva a povinnosti zástupce dané zákonem.

Nejčastěji se bude jednat o zastupování osoby blízké věku nezletilého (tedy o zastupování člověka, který se vyznačoval duševní poruchou již ve své nezletilosti a nabytím zletilosti ztratil zákonného zástupce) nebo naopak o seniory s duševní poruchou vážící se zejména k vysokému věku. Zastoupení členem domácnosti se využije v případě, kdy jedinou alternativou je jmenování opatrovníka, a to buď zároveň s omezením svéprávnosti, nebo bez něj.

Zákon nabízí institut zastoupení členem domácnosti jako institut šetrnější k lidské důstojnosti. Jedná se o uzákonění situací, které se v praxi běžně dějí - zejména seniory s progresivní duševní chorobou nechtějí jejich potomci stresovat soudním řízením, které jim omezí svéprávnost (a zasáhne jejich důstojnost) a prostě je při běžných úkonech zastupují (platí za ně nájem, pomáhají s nákupem oblečení, pomáhají vyřizovat žádosti o sociální dávky). Občanský zákoník nabízí pro tyto případy formalizovaný institut, který sice také musí schválit soud, ale nejedná se o omezení svéprávnosti, které je mnohými vnímáno jako ponížení. Zároveň dává zákon tomuto institutu mantinely, na druhou stranu pak také výhody. Zástupci z řad členů domácnosti, kteří budou schváleni soudem, budou zároveň zapsáni v systému evidence obyvatel [§ 3 odst. 3 písm. i) zákona č. 133/2000 Sb.] a tento údaj tak bude dostupný soudům, soudním exekutorům nebo notářům. Dále je institut zastoupení členem domácnosti promítnut do dalších předpisů, takže zástupce může např. za zastoupeného požádat o vydání nového občanského průkazu nebo cestovního dokladu a tento také převzít.

Zákon předpokládá, že tento způsob zastoupení může být nahrazen jinými instituty, jako je smlouva o nápomoci nebo naopak opatrovnictví, a to v případě, že se zdravotní stav zastupovaného změní.

Kdy využít zastoupení členem domácnosti a kdy smlouvu o nápomoci?

Zásadním rozdílem, který určuje, kdy bude využit institut smlouvy o nápomoci a kdy zastoupení členem domácnosti, je míra znevýhodnění člověka jeho duševní poruchou. Zatímco u institutu smlouvy o nápomoci se předpokládá, že duševní porucha člověku jeho rozhodování ztěžuje, ale stále je ho schopen, při zastoupení členem domácnosti se předpokládá, že duševní porucha člověku přímo brání v samostatném právním jednání. Zastoupení členem domácnosti je tedy šetrnější alternativou k omezení svéprávnosti.

Kdo může být zástupcem

Zastupujícím členem domácnosti může být:

• potomek,

• předek,

• sourozenec,

• manžel nebo partner (myšleno registrovaný partner u párů stejného pohlaví),

• osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň 3 roky.

Zákon záměrně stanoví relativně široký okruh osob, pamatuje tak na širší rodinu ve vertikálním slova smyslu (tedy nikoli pouze rodič či naopak dítě, ale potomek, tedy i vnuk a pravnuk, a předek, tedy také prarodiče případně praprarodiče, což však není příliš pravděpodobné). Dále je zde s ohledem na atomizaci současné rodiny a navazování neformálních vztahů stanovena také osoba, která se zastupovaným žila alespoň 3 roky ve společné domácnosti, a tedy u ní lze předpokládat, že má se zastupovaným vytvořený určitý vztah. Tento výčet osob je však na druhou stranu konečný, nikoho jiného než zákonem vyjmenované osoby zástupcem jmenovat nelze.

Více zástupců

Občanský zákoník nestanoví omezení počtu zástupců z řad členů domácnosti. Je tedy možné, aby jich soud schválil více. NOZ na tuto situaci pamatuje v ustanovení § 53. Stanoví zde pravidla pro jednání těchto zástupců. Za zastoupeného může jednat každý ze zástupců samostatně. Pokud však jedná vůči další osobě více zástupců a jejich jednání si odporují, bude muset v dané otázce rozhodnout soud. (Např. při jednání s ošetřovatelskou službou bude syn zastupovaného určovat jiné podmínky služby než dcera.)

Vznik zastoupení členem domácnosti

Zastoupení členem domácnosti vznikne schválením soudu. Před tím musí být zastupovaný seznámen osobou, která jej chce zastupovat, se skutečností zastoupení a jaké to bude mít následky. To však nezbavuje soud povinnosti osobu, o jejíchž právech se jedná, zhlédnout (tedy musí ji fyzicky vidět, aby si o ní a jejím stavu mohl sám učinit úsudek) a vyvinout potřebné úsilí, aby zjistil názor zastoupeného, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si zastoupený zvolí. Řízení před soudem bude zpravidla návrhové, soud však může rozhodnout také bez návrhu, např. zjistí-li v řízení o omezení svéprávnosti, že lze využít tohoto šetrnějšího nástroje.

Práva a povinnosti zástupce

• Srozumitelně zastupovanému vysvětlí, že jej bude zastupovat, jakou bude mít ono zastoupení povahu a jaké to bude mít následky.

• Zastupuje jej v obvyklých záležitostech, jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného.

• Není oprávněn udělit souhlas k zásahu do duševní nebo tělesné integrity člověka

Nahrávám...
Nahrávám...