dnes je 19.3.2024

Input:

Hodnocení bolesti

1.10.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.81
Hodnocení bolesti

PhDr. Radka Kozáková, Ph.D

S bolestí se sestra při ošetřování nemocných setkává velmi často, jelikož bolest je častým příznakem mnoha onemocnění. Mimoto také řada léčebných a ošetřovatelských zákroků vyvolává bolest. V každém zdravotnickém zařízení by měly existovat standardy pro hodnocení, léčbu a dokumentaci bolesti. V daných standardech je také určeno, jak mají být tyto údaje zaznamenávány, a také to, jak bolest hodnotit opakovaně.

Z pohledu působení a dopadu na jedince, ovlivňuje bolest svými negativními důsledky komplexní prožívání a zasahuje do bio-psycho-sociální oblasti člověka. Bolest však není nevyhnutelnou součástí procesu stárnutí.

Hodnocení bolesti vyžaduje v praxi vysoce profesionální a specifický přístup ze strany zdravotnických pracovníků.

Hodnocení bolesti je označováno jako algometrie nebo dolorimetrie. Bolest můžeme vyhodnotit pouze nepřímo, verbálně či neverbálně. Proto je nutné zhodnotit jak subjektivní verbální, tak i fyziologické odpovědi. Při hodnocení bolesti musíme mít vždy na paměti to, že každá bolest je subjektivní a prožívaná individuálně. Každý člověk je na bolest jinak citlivý. Citlivost k vnímání bolesti ovlivňují tyto faktory:

  • vrozený typ nervové soustavy,

  • předchozí zkušenosti,

  • momentální psychický stav,

  • pohlaví a věk člověka,

  • příslušnost k etnické skupině,

  • nedostatek spánku, nepohodlí, špatná nálada

  • ztráta pocitu jistoty,

  • denní doba (Staňková, 2006).

K hodnocení bolesti existuje řada metod. Hodnotí se zpravidla individuální vnímání bolesti, charakter a intenzita. K lokalizaci bolesti se používají tzv. mapy bolesti.

V algeziologii jsou pak tyto otázky ještě více rozšířeny (zjištění typu bolesti, příčiny, léčby, ovlivnění denních aktivit a spánku atd.). Podle Doležela et al. (2008, s. 4) je pro správně zvolený léčebný postup zcela zásadní vyhodnocení bolesti zaměřené na:

  • anamnézu a dobu trvání bolesti (zda se jedná o bolest akutní či chronickou),

  • charakter bolesti a její časový průběh,

  • faktory ovlivňující průběh bolesti,

  • topografii bolesti – schematický grafický záznam (zjištění lokalizace),

  • intenzitu bolesti a její charakter.

Podle Pokorné a kol. (2013) základem k zjišťování informací o bolesti je rozbor anamnézy, fyzikální vyšetření a metody zaměřené na měření a hodnocení bolesti.

Anamnéza a fyzikální vyšetření

Není pravidlo, že pacient bez viditelných známek prožívané bolesti žádnými bolestmi netrpí. Proto nejpřesnější odpověď o bolesti získáme vždy od samotného pacienta. Křivohlavý (1992) uvedl základní otázky pro zjištění základní anamnézy bolesti u pacienta:

Kde to bolí? (lokalizace bolesti)

Jak moc to bolí? (intenzita bolesti)

Kdy to bolí? (časový faktor bolesti)

Jak to bolí? (kvalita bolesti)

Kdy se bolest zmírňuje a kdy zesiluje? (ovlivnitelnost bolesti)

Informace tedy získáváme pomocí pozorování a rozhovoru. K zjednodušené anamnestické identifikaci je vhodné využít abecední pořadí čísel P, Q, R, S, T (Kolektiv autorů, 2006).

  • P (Provokes) – Co bolest vyvolává, provokuje, zhoršuje? Co naopak zmírňuje?

  • Q (Quality) – Jaká je kvalita a kvantita vzniklé bolesti? Co všechno bolest ovlivňuje?

  • R (Radiates) – Oblast, kde se bolest vyskytuje.

  • S (Severity) – Jaká je síla bolesti?

  • T (Time) – Jak dlouho bolest trvá?

Intenzita bolesti je hlavním a významným faktorem při diagnostice algických projevů. V praxi je síla bolesti nejčastěji zjišťována pomocí otázky „Jak moc to bolí?”, navíc doplněná o místo výskytu bolesti a jejího vyzařování. Intenzitu bolesti nejčastěji kvantifikujeme pomocí jednorozměrných nebo vícerozměrných nástrojů. Jednotlivé stupně bolesti jsou:

  • mírná bolest (1–4 na číselné škále do 10),

  • středně silná bolest (5–6 na škále do 10),

  • velmi silná bolest (nejhorší v rozmezí 7–10).

Kvalita bolesti je zjišťována otázkou „Jak to bolí?” K zjišťování této kvality se nejčastěji využívají dotazníkové metody.

Dalším významným indikátorem pro léčbu a management bolesti jsou informace o časovém průběhu bolesti. Pro sledování jsou využívány deníky bolesti, do kterých si nemocní zaznamenávají projevy bolesti v průběhu času.

Hodnocení bolesti zejména u starých lidí a u dětí je možné na základě neverbálních projevů, kterými jsou:

  • paralingvistické projevy (pláč, sykání, naříkání),

  • algické držení těla,

  • mimika (grimasy, pitvoření, obličeje atd.),

  • aktivita nervového systému (zarudnutí obličeje, bušení srdce) a

  • změny ve vitálních funkcích (např. puls, krevní tlak).

Metody měření bolesti

Hodnocení bolesti vyžaduje vysoce individuální, systematický a specifický přístup. Existuje řada metod měření bolesti – biochemické, fyziologické, a psychologické či jejich kombinace (Rokyta, 2006).

biochemickému vyšetření se řadí sledování pohlavních hormonů a hormonů kůry nadledvin. K dalším biochemickým parametrům patří zjišťování složení plazmy (např. glukóza, LDL a HDL cholesterol, triacyglycerol) (Rokyta, 2009).

Fyziologické metody sledují:

  • evokované potencionály pomocí EEG,

  • svalové napětí měřené pomocí EMG,

  • zjišťování autonomní nervové činnosti pomocí měření teploty kůže (Pokorná a kol., 2013).

Psychologické metody jsou založeny na hodnocení chování nemocného, sebehodnocení nebo posuzování bolesti nemocným.

Nástroje k hodnocení můžeme obecně rozdělit do dvou skupin (Vorlíček a kol., 2006), a to podle počtu sledovaných dimenzí. Jsou to:

1. Jednoduché (unidimenzionální) metody

Validita těchto nástrojů byla prokázána především při hodnocení a léčbě akutní bolesti. Obecným principem těchto nástrojů je snaha vyjádřit jednou souhrnnou hodnotou komplexní prožitek bolesti.

2. Vícerozměrné (multidimenzionální) metody

Dotazníkové hodnocení bolesti obvykle využívají principu numerické nebo verbální škály k zhodnocení různých charakteristik bolesti, účinku léčby a vlivu bolesti na denní aktivity a na pacientovy emoce (Vorlíček a kolektiv, 2006).

Tab. 1 Příklady hodnoticích technik podle aplikované metody (Pokorná a kol., 2013)

Vizuální analogová škála (VAS)

Vizuální analogová škála (VAS) se řadí k nejčastěji využívaným metodám k hodnocení bolesti. Je to 10cm horizontální úsečka, jejíž levý konec znamená „zcela bez bolesti” a pravý konec „nejvyšší představitelnou bolest” pro daného pacienta. Záznam do dokumentace se provádí numericky – vzdálenost v desetinách centimetru (příp. milimetrech) od levého okraje. Modifikací je vertikální, příp. trojúhelníkové znázornění úsečky. Průběh úsečky může být zvýrazněn i barevným odstínem dokreslující zvyšující intenzitu bolesti. V některých případech pak může být škála znázorněna jako teploměr. Použití těchto škál je podle výzkumů validní již u dětí předškolního věku.

a) Horizontální analogová škála bolesti

b) Vertikální analogová škála bolesti

Obr. 1 Vizuální analogová škála

Verbální škála bolesti

Při použití verbální škály bolesti hodnotí pacient intenzitu bolesti pomocí nabídnutých kategorií (např. žádná-mírná-středně silná-silná-nesnesitelná). Tato metoda předpokládá, že pacient bude jednotlivým kategoriím rozumět a že

Nahrávám...
Nahrávám...