dnes je 4.12.2022

Input:

Výchova k soběstačnosti, aktivace psychiky

5.1.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.48
Výchova k soběstačnosti, aktivace psychiky

Mgr. Růžena Hlavičková

Všeobecný standard – doporučený postup pro potřeby všeobecných sester

A. Identifikační údaje

                     
Druh standardu: Všeobecné standardy
Cíl standardu: Pacientovi bude poskytnuta kvalitní ošetřovatelská péče spojená s výchovou k soběstačnosti, aktivací psychiky v rámci rehabilitačního ošetřování.Bude provedena přesně stanoveným postupem a kompetentním personálem, s maximální odpovědností, s minimálním výskytem komplikací.
Závazný pro: Všeobecné sestry, všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí pro intenzivní péči, zdravotnické záchranáře, zdravotnické asistenty, dále ošetřovatele a sanitáře podle platné legislativy, s kompetencí provádět nebo asistovat při rehabilitačním ošetřování
Za aktualizace a revize odpovídá: ………
Autor: Mgr. Růžena Hlavičková
Odborný garant: Mgr. Ivana Koudelková
Revize: 1x za 2 roky
Záznam o provedených revizích:
Aktualizace:
Záznam o provedených aktualizacích:

B. Kritéria struktury (S)

1. Prostředí: domácí prostředí, pobytové sociální zařízení apod.

2. Pomůcky:

• pro přemisťování,

• pro osobní hygienu,

• pro sebesycení,

• pro oblékání.

3. Zdravotnická dokumentace: lékařská zpráva, poukaz ORP, DP – kompenzační pomůcka, dokumentace sestry domácí péče.

C. Kritéria procesu (P)

Sestra (kompetentní pracovník):

1. Před návštěvou se seznámí s kompletní zdravotnickou dokumentací a podle pacientových potřeb a ordinace lékaře si připraví pomůcky.

2. Rozhovorem s pacientem (popř. rodinným příslušníkem) zjistí aktuální zdravotní stav, identifikuje potřeby pacienta, ověří jeho totožnost.

3. Provede hygienickou dezinfekci rukou.

4. Provede hygienickou dezinfekci pomůcek.

5. Ověří si písemnou a čitelnou ordinaci lékaře, doporučení fyzioterapeuta.

6. Vyhodnotí potřebu výchovy k soběstačnosti, aktivace psychiky (Barthelův test).

7. Připraví vhodné prostředí pro provádění výchovy k soběstačnosti, aktivaci psychiky.

8. Zvolí vhodný způsob výchovy k soběstačnosti, aktivaci psychiky, efektivní způsob komunikace.

9. Pacientovi schopnému edukace vysvětlí způsob výchovy k soběstačnosti, aktivaci psychiky.

10. Provádí výchovu k soběstačnosti, aktivaci psychiky, udržuje stávající fyzický, psychický stav pacienta, plicní ventilaci, svalovou funkci, svalový tonus, správnou funkci vnitřních orgánů a nervosvalovou koordinaci.

11. Edukuje pacienta o správném používání kompenzační pomůcky.

12. Ve výchově a aktivaci spolupracuje s blízkými pacienta.

13. Respektuje bolest, věk a celkový stav pacienta.

14. Motivuje pacienta a kontroluje zadané úkoly.

15. Při výchově k soběstačnosti využívá stávající funkční schopnost pacienta a snaží se o její udržení či zvýšení.

D. Kritéria výsledku (V)

1. Pacient je edukován o výkonu (pokud to jeho zdravotní stav dovolí).

2. Prostředí pro výchovu k soběstačnosti, aktivaci psychiky je vhodné.

3. Byl zvolen vhodný způsob výchovy k soběstačnosti, aktivace psychiky.

4. Výchova k soběstačnosti, aktivace psychiky jsou prováděny správně, bezpečně.

5. Léčebného efektu bylo dosaženo (prevence sekundárních změn).

6. Ve zdravotnické dokumentaci je správný záznam o provádění výchovy k soběstačnosti, aktivace psychiky, případně o nežádoucích účincích nebo komplikacích.

Přílohy

Příloha 1 – Soběstačnost

Příloha 2 – Kompenzační pomůcky

Příloha 3 – Týmová spolupráce

Příloha 4 – Komunikace

Příloha 1 – Soběstačnost

Soběstačnost je schopnost jedince uspokojovat své základní životní potřeby v konkrétních životních podmínkách. Příčinou ztráty soběstačnosti může být buď choroba, úraz nebo polymorbidita. Soběstačnost lze hodnotit indexem aktivit denního života, v naší nemocnici používaný Barthelův index.

Základní aktivity (pADL personal activities of daily living): komunikace, pohyblivost, stabilita, vyprazdňování, příjem potravy, mytí, oblékání.

Instrumentální aktivity (iADL instrumental acitivities of daily living): vaření, nakupování, úklid, nakládání s penězi, užívání dopravních prostředků.

Osobám s ohroženou nebo ztracenou soběstačností je věnována komplexní dlouhodobá péče. Zachování (obnovu) soběstačnosti umožňuje zlepšení zdatnosti pacienta, používání kompenzačních pomůcek a snížení nároků životního prostředí (chráněné bydlení, bezbariérové úpravy, signalizace).

Soběstačnost využívá všech plně i částečně zachovalých funkcí i náhradní funkce k umožnění sebeobslužných úkonů běžných denních činností. Využívá i technických pomůcek v případě, že činnost nelze provést jinak nebo je prováděna s velkým úsilím a pomalu.

Stupeň možné dosažené samostatnosti je závislý na rozsahu a závažnosti postižení, na psychickém stavu pacienta a v neposlední řadě i na pochopení, vědomostech a dovednostech ošetřujícího personálu nebo rodiny.

Výcvik soběstačnosti se týká především oblasti jídla, osobní hygieny, vyprazdňování, oblékání, mobility, lokomoce a komunikačních schopností. Je to velmi důležitý úsek spolupráce zdravotnického personálu. Každou zvládnutou činnost, obnovenou funkci by měl pacient využívat a uplatňovat v denním režimu. Sestra musí být informována, za jakých podmínek a s jakými pomůckami je pacient schopen činnost zvládnout. Sestra učí pacienta pomůcky používat a poskytuje instruktáže o přiměřené a produktivní pomoci a asistenci.

Příloha 2 – Kompenzační pomůcky

Kompenzační pomůcky jsou využívány ke kompenzaci ztracených funkčních schopností, není-li možné jejich obnovení jinými prostředky (nácvikem, trikem). Podle charakteru postižení jsou kompenzační pomůcky určeny pro tělesně postižené, pro zrakově a sluchově postižené, pro mentálně postižené, při poruchách komunikace a pro nemocné s interními chorobami. Zdravotníci učí klienty zacházet s kompenzačními pomůckami.

Funkce kompenzačních

Nahrávám...
Nahrávám...