dnes je 2.7.2022

Input:

Domácí hospicová péče a nevyléčitelné onemocnění

1.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.61
Domácí hospicová péče a nevyléčitelné onemocnění

MUDr. Jana Milerová, Ph. D.

Co je paliativní péče?

Moderní paliativní péče je poskytována pacientům s nevyléčitelným onemocněním, u nichž byla vyčerpána všechna možná a dosažitelná medicínská péče, která by mohla vést k uzdravení. Paliativní péče je zaměřena především na zmírnění utrpení, tzn. na léčbu bolesti a odstranění či zmírnění symptomů, které nemoc doprovázejí. Paliativní medicína má snahu se od nevyléčitelně nemocných neodvracet, a naopak zmírňovat tabu, které je stále kolem tématu umírání přítomno. Snaží se ukázat, že umírání nemusí být provázeno strachem, nesnesitelnou bolestí či neúnosným utrpením. Paliativní péče chrání důstojnost nevyléčitelně nemocných a zaměřuje se především na kvalitu jejich života. Do péče o umírající se snaží zapojovat odborníky z více oblastí; lékaře, psychology, ale i sociální a duchovní pracovníky. Vychází z individuálních potřeb a přání svých pacientů a respektuje jejich hodnotové priority. Tento typ péče se snaží vidět své pacienty ve čtyřech základních pohledech; v pohledu biologickém, tedy tělesném, pohledu psychologickém, sociálním a spirituálním.

Co je domácí hospicová péče?

Domácí hospicová péče v České republice nabízí své služby nevyléčitelně nemocným lidem různých diagnóz a jejich rodinám, které o své blízké pečují v domácím prostředí. Odborníci těchto organizací poskytují své odborné medicínské znalosti tak, aby napomohli umírajícímu dožít své poslední dny či týdny důstojně, za kvalitní péče a především ve známém prostředí, mezi svými blízkými. Paliativní péče v domácím prostředí se zaměřuje především na představy a přání pacienta a jeho blízkých tak, aby napomohla co nejdůstojnějšímu odchodu nemocného. Zdůrazňuje význam rodiny a nejbližších přátel nemocných a nevytrhává pacienta z jeho přirozených sociálních vazeb. Nabízí všestrannou podporu nejen nemocnému, ale také příbuzným a přátelům, kteří nemocného doprovázejí. A konečně, domácí hospicová péče napomáhá zvládnout blízké rodině a přátelům i zármutek po smrti blízkého člověka.

Diagnóza nevyléčitelného onemocnění

Nevyléčitelné onemocnění a očekávání blížící se smrti představuje pro každého člověka nesmírně těžké životní období. Nemocný se vyrovnává se skutečností blížící se smrti, je konfrontován s mnoha nepříjemnými životními změnami a je nucen adaptovat se na zcela nové životní situace. Člověk se stává závislým na pomoci druhých, přestává být schopen se o sebe postarat a jeho aktivity jsou stále omezenější. Nemocný ztrácí většinu svých životních cílů a aspirací, nemůže se věnovat svým zájmům a realizovat své přirozené životní role. Pro člověka je očekávání konce života období, které je v mnoha ohledech velmi výjimečné. Všechno, co je v tomto čase řečeno či konáno, je velmi důležité a má zvláštní váhu.

Po oznámení a při vyrovnávání se s diagnózou nevyléčitelného onemocnění vnímá většina lidí řadu – pro tuto situaci typických – emocí a jejich kombinací. Jsou to především: hněv, úzkost, strach, smutek a deprese. Tzv. model pěti fází smutku zavedla v r. 1969 americká psycholožka Elisabeth Kübler-Rossová ve své knize On Deth and Dying. Součástí knihy je výše zmíněný model založený na rozhovorech s 500 umírajícími pacienty, ve kterém autorka popisuje pět fází procesu, v němž se lidé vyrovnávají se skutečností smrtelného onemocnění.

Jednotlivé fáze jsou v angličtině známé pod zkratkou DABDA (Denial – popírání, Anger – hněv, Bargaining – smlouvání, Depression – deprese, Acceptance – smíření).

  • Popírání: „Tohle se nemůže dít mně.” „Došlo k záměně výsledků, to musí být omyl.” Popírání je pro nemocného jen dočasnou obranou, trvání této fáze je individuální. Nemocný se v ní odmítá s diagnózou infaustního onemocnění smířit.

  • Hněv: „Proč já?” „Proč se tohle děje zrovna mně?” V této fázi již není popírání pro pacienta dostatečným prostředkem obrany. Pacient je rozhněvaný, dominují u něho pocity vzteku, nemocný může odmítat spolupráci. V této fázi proto bývá někdy velmi obtížné o nemocného pečovat, a především s ním komunikovat.

  • Smlouvání: „Udělám cokoliv, abych mohl žít.” „Dám všechny své peníze za účinný lék.” Tato fáze zahrnuje naději, že přeci jen existuje nějaký způsob, jak smrt odložit. Pacient se obrací k vyšší moci, hledá zázračné léky či alternativní formy léčby.

  • Deprese: „Nic už nemá cenu, stejně

Nahrávám...
Nahrávám...