dnes je 7.10.2022

Input:

Demence

20.3.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.16
Demence

Bc. Aneta Novotná, DiS

Úvod

Demence je organické mozkové poškození, jehož nejvýraznější charakteristikou je zhoršování kvality a snižování úrovně kognitivních funkcí.

U demencí je mozková tkáň různými způsoby poškozována, například v důsledku degenerativního procesu (Alzheimerova choroba) nebo třeba v důsledku cévních změn (vaskulární demence). Kromě postižení kognitivních funkcí dochází při demenci i k dalším změnám. Aby byla diagnostikována demence, musejí se poruchy u člověka setrvale a dlouhodobě projevovat v oblastech:

a) kognitivních funkcí,

b) aktivit denního života,

c) chování.

Kognitivní funkce

Kognitivní funkce jsou poznávací funkce mozku. Mezi ně patří:

  • paměť,

  • pozornost a koncentrace,

  • rychlost myšlení a porozumění informacím,

  • exekutivní funkce – plánování, organizování, řešení problémů, emocionální seberegulace,

  • vyjadřovací (expresivní) schopnosti a porozumění řeči,

  • prostorová orientace a vnímání.

Postižení kognitivních funkcí

Poruchy kognitivních funkcí jsou zpravidla primárními symptomy demencí. Většina demencí začíná poruchami paměti, ale jsou i výjimky. Například demence při Parkinsonově chorobě začíná poruchami plánování a organizování. Mezi poruchy kognitivních funkcí patří:

  • poruchy paměti,

  • poruchy orientace,

  • poruchy pozornosti a motivace,

  • poruchy úsudku a myšlení,

  • intelektová deteriorace,

  • poruchy exekutivních funkcí,

    • korové poruchy.

Poruchy paměti

Porucha krátkodobé paměti je většinou první nejnápadnější symptom demence. Je často zřetelná při učení se novým informacím (jména, postupy, vědomosti), kdy si nemocný nedokáže zapamatovat a použít nové informace, opakovaně se dotazuje na stejné věci a k vysvětlení používá často konfabulace (nepravdivé výroky), kterými se snaží vysvětlit situaci, kterou nezvládá, sám sobě, ale i svému okolí.

Porucha dlouhodobé paměti se projevuje až v pozdějším stadiu demence. Většinou se jedná o nepřesnou výbavnost situací nebo informací z minulosti. Postupem času se tato porucha projevuje tím, že se postižený vrací do mladších až dětských let a v této své realitě také žije. Proto není vhodné takového člověka konfrontovat s naší realitou, ale akceptovat tu jeho. Konfrontace mu způsobuje smutek, nepochopení nebo v něm vyvolává vztek.

Poruchy orientace

U lidí s demencí se vyskytuje také dezorientace, která může být časem, místem, prostorem a osobou (i vlastní).

Dezorientace časem se projevuje například neschopností uvědomit si, jaký je rok, měsíc a den, kolik je hodin nebo jaká je denní doba. Dezorientace místem a prostorem se projevuje blouděním, nepamatováním si místa bydliště, nepamatováním si tras, kterými nemocný dříve opakovaně procházel, nebo neschopností uvědomit si, ve kterém se nachází městě a státě. Později se přidává i bloudění v domácím prostředí. Dezorientace osobou se projevuje nepoznáváním známých tváří, později ani svých nejbližších a v konečných stadiích ani sebe sama. Dezorientace vlastní osobou je později spojena se ztrátou identity.

Poruchy pozornosti a motivace

Porucha pozornosti se projevuje sníženou schopností vzdorovat rušivým podnětům, neschopností nějakou činnost začít, provést nebo ukončit, zaměřením se v činnosti na nějakou nepodstatnou složku a nenazíráním na činnost jako na celek. Porucha motivace je postupný nezájem o činnosti, kterým se postižený dříve věnoval a které ho naplňovaly, dále se zde vyskytuje ztráta zájmu o veškeré společenské dění a informace ze světa, až dochází ke konečné apatii, kdy nemocný dokáže hodiny jen sedět a hledět jedním směrem.

Poruchy úsudku a myšlení

Tyto poruchy se projevují například tím, že nemocný není schopen vysvětlit přísloví, není schopen posoudit, jak se podle roční doby obléknout, nemá pojem o množství, nedokáže logicky využít sdělené informace, nepřijme důkaz o vysvětlení, ztrácí zábrany, chová se paranoidně nebo má tendenci brát věci doslovně.

Většinou takto nemocný ze všech věcí, kterým nerozumí, obviňuje své okolí, proto je vhodné chovat se klidně, ochotně s ním řešit jeho problémy a úzkosti a snažit se odvést tyto myšlenky jiným směrem.

Intelektová deteriorace

Deteriorace je progresivní pokles, oslabení a redukce paměťových a intelektových schopností jedince. Intelektová deteriorace souvisí s poruchami úsudku a myšlení.

Poruchy exekutivních funkcí

Do těchto funkcí patří plánování, organizování a řízení. Porucha se projevuje sníženou schopností provést těžší úkony a postupy, později nejde nemocnému řešit ani ty jednodušší. Na nezvládnutí situace se podílí i úzkost, kterou u nemocného vyvolává právě uvědomění si neschopnosti řešit problémy, proto není vhodné vystavovat tohoto člověka situacím, ve kterých musí něco řešit či rozhodovat.

Korové poruchy

Někdy, v případě zasažení senzorických oblastí korovou atrofií, dochází k poruchám smyslového vnímání. Nemocný má například pocit, že špatně vidí nebo slyší, přičemž u lékaře se jedná o normální nález beze změn. Mezi korové poruchy řadíme:

  • afázii – porucha řeči nebo porucha porozumění,

  • agrafii – neschopnost psát,

  • alexii – neschopnost číst,

  • akalkulii – neschopnost počítat,

  • agnosii – neschopnost rozeznávat předměty, lidské tváře,

  • amuzii – neschopnost rozeznávat hudební formy, rytmus, písně,

  • apraxii – neschopnost vykonávat motorické úkony i přes neporušené motorické funkce.

Postižení aktivit běžného života

Na počátku demence člověk přestává zvládat složitější profesní aktivity, později se přidávají tzv. instrumentální aktivity, do kterých patří příprava stravy, domácí práce, práce kolem domu, telefonování, transport, hospodaření s penězi a užívání léků. U pokročilých demencí již nemoc ovlivňuje i provádění osobních denních aktivit, kam patří činnosti jako příjem jídla, oblékání/svlékání, osobní hygiena, koupání, toaleta, kontinence, vertikalizace, přesuny a chůze.

Poruchy chování a psychiatrické symptomy

Poruchy chování se mohou objevit již na počátku onemocnění, ale převážně se rozvíjejí až ve střední fázi demence a vrcholí v těžkých stadiích.

V časných stadiích dochází zejména k povahovým změnám, objevuje se podrážděnost, deprese, úzkost, nespavost. S postupným zhoršováním onemocnění se přidávají příznaky jako halucinace, bludy, neklid, přecházení, opakování se, poruchy ve spánkovém rytmu, agitovanost až agresivita.

Neklid

Velmi časté jsou u pacientů s demencí stavy neklidu. Neustálý dlouhodobý neklid, který může být jen nevýrazný (ale i výraznější) se nazývá agitovanost. Někdy mohou nastat stavy silného neklidu, který může být spojen až s agresivitou. Neklid se může projevovat útěky z domova, napadáním členů rodiny nebo pečovatelů, ničením věcí, nadávkami, vykřikováním, ale třeba také jen přenášením věcí z místa na místo nebo opakovaným se svlékáním.

Halucinace, bludy

Bludy bývají nesystematického obsahu, často s velmi bizarní zápletkou, například krádež peří z peřin. Halucinace bývají nejčastěji zrakové, například v noci nemocný vidí chodit po bytě cizí lidi.

Deliria

Delirium je stav blouznění, zmatenosti s halucinacemi. Deliria nejsou běžně součástí příznaků demence, ale občas se vyskytují. V takových případech je vhodné pátrat po příčině (tělesná porucha, nevhodná medikace, stres).

Poruchy emocí – afektů a nálad

Tyto poruchy mají většinou přechodný a kolísavý charakter. Nejčastější jsou afekty vzteku, mohou se vyskytovat také afekty smutku a pláče, které jsou běžnější u vaskulárních demencí.

Z chorobných nálad je nejčastější deprese. Ta se objevuje především v prvních stadiích demencí, kdy si člověk ještě uvědomuje všechny negativní změny, svou bezmoc a stoupající závislost. (Klinický obraz deprese a demence je velmi podobný, proto někdy dochází k chybné diagnostice.) Často bývá přítomna také úzkostná nálada, která opět plyne z uvědomění si neschopnosti zvládat a řešit problémy.

Poruchy spánku

Poruchy spánku se u demencí vyskytují v hojné míře. Projevují se buď nespavostí, nebo nadměrnou spavostí, ještě častější ale bývají posuny ve spánkovém cyklu. Postižení usínají později a probouzejí se později. Někdy dochází až k úplné inverzi (převrácení) spánku – přes den spí a v noci jsou bdělí. Rozdíl mezi dnem a nocí si neuvědomují, proto často nechápou, proč po nich pečující chtějí, aby v noci spali.

Porucha osobnosti

Rozvíjející se demence vede postupně k poruše osobnosti. Ta vede k degradaci osobnosti až k jejímu rozpadu. Osobnost člověka postiženého demencí se v průběhu nemoci mění, dochází ke ztrátě zájmů a motivace, k oploštění, ke zvýraznění některých, většinou negativních, osobnostních rysů (agrese, sobectví, žárlivost/pokora, důvěra, trpělivost).

Změny sexuálního chování

Po změnách a poruchách sexuálního chování pacientů je třeba pátrat a řešit. Tyto poruchy negativně ovlivňují především kvalitu života pečujících rodinných příslušníků. Ti se leckdy stydí řešit tyto poruchy s odborníky. Některé z těchto příznaků lze ovlivnit farmakologicky, ale většinou se konkrétní problém musí projednat a řešit individuálně.

Demence není součástí stárnutí, stáří automaticky kognitivní změny a poruchy nepřináší. Výskyt demence ale s prodlužováním průměrné délky života přece jen souvisí. Čím vyšší věk, tím vyšší je procento rizika onemocnění demencí, například v rozmezí od 65 do 70 let je to přibližně jedno procento, od 80 let už je to téměř 12 %.

Postižení demencí má vliv nejen na kvalitu života jedince, ale také jeho rodiny. Proto je důležité soustředit se při léčbě nejen na terapii nemocného, ale i na práci s pečujícími osobami.

Rizikové faktory demence

Věk

Do 60 let věku se demence objevuje málokdy. S přibývajícím věkem se vyskytuje častěji.

Genetické faktory

Pokud se demence vyskytne před 60. rokem, jedná se téměř jistě o dědičný vliv. Pokud se v rodině vyskytne Alzheimerova choroba, mají blízcí příbuzní až čtyřikrát větší pravděpodobnost, že u nich nemoc propukne. Ale není to pravidlo. Spouštěčem onemocnění, pokud je v genech, pak může být například velký stres nebo šok. Stejně tak se tato nemoc nemusí vůbec objevit, i když je v genech.

Vaskulární onemocnění

Lidé s vaskulárními problémy (hypertenze, cukrovka, onemocnění srdce) a lidé po cévní mozkové příhodě jsou náchylnější k rozvoji demence. Vaskulární postižení také může být spouštěčem Alzheimerovy choroby nebo minimálně nástup této choroby urychlit.

Poranění hlavy

Některé studie ukázaly, že poranění hlavy u klientů s Alzheimerem se vyskytují v anamnéze dvakrát častěji než v populaci. Poraněním hlavy je v těchto studiích myšlen jakýkoliv úraz, při kterém je ztráta vědomí minimálně 15 minut. Proto je v současnosti úraz hlavy považován za významný rizikový faktor.

Kouření

Kuřáci mají vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění a tím i vyšší riziko vzniku demence.

Alkohol

U lidí, kteří pijí dlouhodobě větší množství alkoholu je riziko vzniku sekundární formy demence – ať už důsledkem přímého toxického působení alkoholu nebo nedostatkem vitamínů a živin v důsledku alkoholismu.

Vzdělání

Některé studie prokázaly menší výskyt Alzheimerovy choroby u lidí s vyšším vzděláním, avšak

Nahrávám...
Nahrávám...