Lidé se všemi typy zdravotního postižení shodně uvádějí, že jsou často vystaveni ponižování a snižování lidské důstojnosti v případech, kdy jsou v důsledku stigmatizace postižení považováni za slaboduché a podle tohoto deklasujícího přístupu se s nimi jedná. Jedná se o hluboce zakořeněný problém – neschopnosti většinové veřejnosti komunikovat s osobami se zdravotním postižením. Dokladem je realita všedního dne, kdy např. lékař nebo sestra hovoří s průvodcem pacienta, nikoliv s pacientem samotným. Otázky typu „A co je pánovi?“ nebo „Má pán s sebou průkaz pojišťovny?“, popřípadě „Ať si pán odloží“, patří do osobních zkušeností téměř každého člověka s postižením. Obdobný přístup však znají i na mnoha úřadech státní a veřejné správy, službách, dopravě atd.
Z tohoto důvodu přišla Národní rada osob se zdravotním postižením ČR v roce 2006 s původním projektem -…