2.84
Vzdělávání seniorů součást aktivního životního stylu
Doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.
Součástí aktivního a zdravého životního stylu v současné společnosti je také vzdělávání. Hovoříme o celoživotním vzdělávání. V současné moderní společnosti hrají ve vzdělávacím procesu významnou roli informační technologie. Zatímco děti školního věku se s nimi setkávají už na základních školách, do života seniorů vstoupily informační technologie v době, kdy již byli v aktivním pracovním procesu. Informační technologie jsou nyní součástí tohoto pracovního procesu a stávají se nutnou součástí osobního a společenského života. Senioři jsou ohroženi tzv. digitální propastí z důvodu neznalosti informačních technologií, které mají také důležitou společenskou funkci, protože brání sociálnímu vyloučení. V České republice existuje několik možností, kde se mohou senioři vzdělávat, nejrozšířenější a nejkvalitnější jsou univerzity třetího věku (U3V).
Období stáří je přibližně stejně dlouhé jako jiné vývojové etapy lidského života – mládí a dospělost. Stáří proto neznamená konec životní cesty člověka, je stejně důležité jako jiná období našeho života. Aktivní a zdravé stárnutí zlepšuje kvalitu života seniorů, pomáhá jim plnohodnotně prožít stáří i ve vyšším věku a být přínosem pro společnost. Člověk je relativně mladý, dokud je schopen se učit, tolerovat nové názory a myšlenky, získávat nové zkušenosti a nechat se jimi ovlivnit.
NahoruKvalita života ve stáří
Stáří přináší řadu změn, proto roste význam aktivního životního stylu jako významného indikátoru kvality života ve stáří. Kvalita života je multioborové téma, proto vymezení není jednoduché. V současné době se přejímá definice Světové zdravotnické organizace (WHO), která stáří vymezuje jako jedincovu percepci jeho pozice v životě v kontextu jeho kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Jedná se o velmi široký koncept multifaktoriálně ovlivněný jedincovým fyzickým zdravím, psychickým stavem, osobním vyznáním, sociálními vztahy a vztahem ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí. (Vaďurová, Mühlpachr, 2005) Tato definice je přínosná v tom, že je v ní zdůrazněna role prostředí, v němž lidé žijí. Zároveň zahrnuje i zdraví člověka, jeho aktuální psychický stav a sociální vztahy. Kvalitu života je tak možné pojímat jako důsledek působení mnoha vzájemně provázaných činitelů: sociálních, zdravotních, ekonomických, technických, environmentálních. (Dvořáčková, 2012) Odpověď na otázku, jak si zajistit dobrou kvalitu života ve stáří, nabízí koncept aktivního stárnutí. Tento koncept je zároveň preventivním opatřením proti sociálnímu vyloučení seniorů ze společnosti, neboť usiluje o jejich integraci do společnosti na všech úrovních. Být aktivní znamená nejen otevřenost vůči novým podnětům, ale také smysluplné využívání volného času, péči o své zdraví, udržování bystré mysli a zdolávání nových výzev. O tom, jak bude senior ve stáří aktivní, rozhodují čtyři faktory: atmosféra ve společnosti, zdravotní stav seniora, jeho individualita a nabídka možností. (Samková 2016)
NahoruAktivní životní styl
Životní styl je definován jako „typický způsob uspořádání činností, jednání lidí, vztahů, vědomí hodnot, norem a věcného prostředí ve společnosti, které je integrací životních způsobů jedinců” (Brázda, 2006, Geist, s. 153). Životní styl je výsledkem působení dvou skupin faktorů. Vnitřních (subjektivních) faktorů – jsou dány individuálními, osobnostními zvláštnostmi, jako jsou genetické dispozice věk, zdravotní stav, temperament, zájmy, potřeby, záliby, ale také úrovní intelektu a znalostí. Vnějších (objektivních) faktorů – jsou dány například ekonomickou a politickou situací společnosti, lokalitou, kulturními zvyky a pravidly a především rodinnými zvyky. (Brázda, 2006, s. 3)
Valjent rozdělil složky aktivního životního stylu do dvou oblastí:
- biologické – pohybová činnost, zdravá výživa, rizikové faktory,
- psychosociální – duševní rovnováha, sociální prostředí, osvětová a vzdělávací činnost, technologický pokrok, preventivní zdravotní péče.
Definoval „aktivní životní styl” jako systém důležitých činností a vztahů a s nimi provázaných praktik zaměřených k dosažení plnohodnotného a harmonického stavu //vztahu mezi fyzickou a duševní stránkou člověka. Valjent uvádí, že lidé přesně nevědí, co vlastně terminologické pojmy „zdravý způsob života” a „aktivní životní styl” v sobě ukrývají. (Valjent, [Online]) Životní styl pak můžeme označit jako formu projevu života jednotlivců, skupin, a je mnohem více spjat s konkrétními podmínkami jejich práce, společenským životem, participací na vzdělání a kulturních jevech, využíváním volného času apod. Životní styl je dynamický proces formy bytí jedince, determinovaný geneticky (zděděné predispozice), etnicky (adaptace na rodovou kulturu), sociálně (životní úroveň rodiny resp. výdělečného dospělého, důchodce), kulturně (tradice, návyky, mechanismy řešení krizových situací), profesionálně (volba povolání, změny zaměstnání) a generačně. Aktivní životní styl je forma životního stylu, který chápeme jako interakci mezi jedincem a okolím. (Valjent. [Online])
NahoruVzdělávání v seniorském věku
Vzdělávání napomáhá ke zdárnému přechodu i adaptaci na změny, které se ve stáří objevují. Zároveň pomáhá zlepšit orientaci v neznámých situacích, což přispívá k zabránění vzniku sociálně patologických jevů. Z pohledu společnosti vzdělávání napomáhá k utváření kladného pohledu na stáří a ke vnímání plnohodnotného stylu života v období stáří. Stejně tak pomáhá zmírnit mezigenerační napětí, což ve výsledku vede ke vzájemnému ovlivňování generací a vyššímu porozumění. (Samková, 2016) Cílem vzdělávání seniorů není získávání znalostí a dovedností, které jsou předpokladem výkonu, nýbrž rozvoj schopností, obohacení znalostí a rozvoj osobnosti směřující k seberealizaci. (Samková, 2016) Významnou roli plní vzdělávání i při dosažení vyšší kvality života seniorů a zachování intelektových schopností. Přínos proto není spatřován pouze v získávání nových znalostí či prohlubování těch stávajících, ale má také příznivý dopad na samotné zdraví seniorů. V užším vymezení je cílem vzdělávání seniorů:
-
kultivace života i jeho obohacování,
-
pochopení vývojových úkolů seniorského věku a usnadnění adaptace na tento odlišný způsob života,
-
udržení fyzické a duševní aktivity,
-
pomoc při orientaci v současném světě, jenž se rychle mění. (Samková, 2016)
NahoruUniverzita třetího věku (U3V)
Pro zdravý životní styl jsou důležité sociální kontakty, ať už mezi vrstevníky nebo s mladší generací, dále také celoživotní vzdělávání. V České republice hrají v tomto směru významnou roli univerzity třetího věku (U3V). Jsou organizovány na univerzitách a jejich fakultách a každý akademický rok zaznamenávají příliv posluchačů. Mohou je navštěvovat občané od 50. roku věku. Nabízejí kvalitní naplnění volného času, podporují psychickou a fyzickou svěžest, aktivizaci, zpřístupňují vhodnou formou nové vědomosti a dovednosti.
Historie českých univerzit třetího věku začíná v roce 1986 (ještě v Československé republice). Jejich vznik byl spojen s Československým červeným křížem a Československou gerontologickou společností. První etapa vývoje univerzit U3V zahrnuje tedy období 1987–2000. První akademické U3V vznikly v roce 1986 v Olomouci a v roce 1987 na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kurzy byly zaměřeny na zdravý způsob života, tj. kurzy orientované ošetřovatelsky a lékařsky. (Kutnohorská, Telnarová, 2009)
Univerzita třetího věku je nejznámější a nejrozšířenější vzdělávací aktivitou pro seniorskou věkovou skupinu nejen v České republice, ale také v mnoha zemích Evropy. Cílem je zajistit seniorům právo na učení a vzdělání na současné vědecké úrovni, důležitá je také možnost navázání sociálních kontaktů s věkově blízkými lidmi. Senioři se během studia setkávají i se studenty a doktorandy, dochází k mezigeneračním vztahům. Účastníci mají status posluchačů univerzity, nejsou však studenty ve smyslu zákona o vysokých…
