V Kašmíru žijí díky zdravému povětří desítky stoletých

Háfizulláhovi je možná hodně přes sto let, to mu ale nebrání v tom, aby chodil každý den do práce. Stejně jako on tak činí desítky dalších, jimž čerstvé povětří kašmírských hor umožňuje žít o desítky let déle, než je pákistánský průměr. Vetchý stařec s bílým vousem opírající se o hůl pracuje na svém políčku v překrásném údolí Nílum u jižních výběžků Himalájí zrovna tak, jak to činil za britské kolonizace, dávno před vyhlášením samostatnosti Pákistánu v roce 1947.

Pákistán, stojící na přední frontě války proti terorismu od 11. září 2001, kdy v zemi začaly násilnosti, považuje OSN za jednu z nejhorších zemí světa pro staré lidi. To však neplatí v údolí Nílum, které se táhne mezi horami Kašmíru. Pohádkově krásná krajina se tam prostírá na 200 kilometrech podél řeky. Tato enkláva byla ušetřena napětí a sporadických násilností, jimiž je od roku 1947 charakterizován spor mezi Pákistánem a Indií o tuto oblast.

Příkré svahy a horské štíty s čepičkami sněhu, vodopády a zelené pastviny obklopují vesnici Čattáh, kde jsme se setkali s dobrou desítkou stoletých, popisuje agentura AFP.

Jedním z nich je i Háfizulláh, který tvrdí, že mu je 132 let. V takovém případě by byl nejstarším člověkem na světě. Podle úřadů mu však je "jen" 107 let. Stařec s tváří zbrázděnou jako okolní krajina se svěřuje se svým tajemstvím dlouhověkosti: jí hodně čerstvé stravy, maso jen příležitostně.

Ze svého vzdáleného mládí si vzpomíná především na levnou stravu, tvořenou sezónními potravinami. "Jedli jsme zeleninu a sušené ovoce. V zimě jsme…