Rádžo Dévíové je 75 let. Její dceři a současně prvorozenému dítěti Navín je pět roků. Ženy se v Indii průměrně dožívají osmašedesáti a Dévíová považuje za štěstí, že se v sedmdesáti stala matkou, píše zpravodajský server BBC News. Ověřit věk Dévíové není možné. Ve venkovských oblastech Indie jsou narozené děti jen zřídkakdy registrovány a mnozí lidé sami nevědí, kolik jim přesně je let.
Navín přišla na svět díky umělému oplodnění, které provedli lékaři na klinice poblíž její vesnice v severním státě Harijána. Jako většina dětí Navín občas zlobí a vyžaduje pozornost. Na rozdíl od ostatních matek je ale pro Rádžo Dévíovou těžké za ní běhat - stáří si vybírá svou daň. Nejprve to byla únava po porodu, potom cysta na vaječníku a pak střevní onemocnění.
Lékař Allan Pacey z britské Sheffieldské univerzity říká, že "je samozřejmě možné, aby žena po sedmdesátce otěhotněla díky vajíčkům mladší dárkyně". "Je tu ale riziko týkající se zdraví matky a jejího dítěte," varuje.
Proč tedy Rádžo Dévíová riskovala ve svém pokročilém věku mateřství? "Bylo to nesmírně důležité," vysvětluje. Touha po dítěti byla tak silná, že když se Rádžo Dévíové nepodařilo přivést na svět potomka ani po 15 letech manželství, její muž, rolník Bála Rám si vzal její mladší sestru. Ani s ní ale dítě nezplodil.
Ženy, které nejsou schopny přivést na svět dítě, jsou především ve venkovských oblastech Indie často označovány za neplodné a jedná se s nimi neuctivě. Často se k tomu váže i otázka dědictví. Bála Rám říká, že to vlastně byl jediný důvod, proč se s Rádžo rozhodli i v tak vysokém věku pro umělé oplodnění.
"Kdybychom zemřeli bez dědiců, veškerý náš majetek by si rozebrali moji bratři a sousedi," vysvětluje. Bála Rám vlastní asi čtyři hektary zemědělské půdy a dva buvoly. Pěstuje rýži, pšenici a bavlnu, což mu ročně vynáší kolem 5000 dolarů.
Pár si pochopitelně přál mužského potomka, který by zdědil jmění…