Ochrana osobních údajů

I. Problematika ochrany osobních údajů Právo na ochranu osobních údajů je jedním ze základních občanských práv a tedy i jedním z nejdůležitějších práv pacienta. Toto právo souvisí s obecnějším právem, právem na ochranu soukromí. Údaje o zdravotním stavu jsou považovány za zvláště citlivé, požívají proto vysoké právní ochrany. V kontextu zdravotnických předpisů souvisí ochrana osobních údajů jednak s ustanovením čl. 10 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně chránícím soukromí a současně garantujícím pacientovi přístup k informacím o jeho zdravotním stavu, jednak s právní úpravou zdravotnické mlčenlivosti obsažené v zákoně o péči o zdraví lidu a etických kodexech, v neposlední řadě pak s právní úpravou zdravotnické dokumentace, které jsme se podrobněji věnovali v minulé kapitole.

Platná právní úprava
Právo na ochranu osobních údajů je upraveno právními předpisy různé právní síly, od mezinárodních smluv až po podzákonné předpisy. Jde o tytéž předpisy, které jsme citovali na úvod minulé kapitoly, tedy zejména

• zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále ZOOÚ),

• Úmluva o lidských právech a biomedicíně, č. 96/2001 Sb. m.s.

• zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění novely č. 111/2007 Sb. (zejm. § 23, § 55, § 67b a násl.) (dále ZoPZL),

• dále Listina základních práv a svobod, občanský zákoník, trestní zákon a další předpisy.

II. Co je osobní údaj?
ZOOÚ upravuje osobní údaj jako údaj týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze na základě jednoho či více osobních údajů přímo či nepřímo zjistit jeho identitu. O osobní údaj se nejedná, pokud je třeba ke zjištění údajů prokazujících identitu subjektu nepřiměřené množství času, úsilí či materiálních prostředků.