dnes je 26.11.2022

Input:

Způsob účelné komunikace ve zdravotnickém prostředí aneb Jak správně a věcně formulovat hlášení

23.3.2009, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2
Způsob účelné komunikace ve zdravotnickém prostředí aneb Jak správně a věcně formulovat hlášení

MUDr. Aleš Bourek, Ph.D., LF MU, Brno

Úvod

Nástroj SARA / SBAR (situace-anamnéza-rozvaha-akce / situation-background-assessment-recommendation)

Každý zdravotnický profesionál ví, že existuje řada faktorů komplikujících komunikaci mezi jednotlivci i mezi profesionálními týmy. Někdo má tendenci znejistět, ať již v důsledku vlivu samotného prostředí, nebo na základě předchozích nedobrých zkušeností, někomu činí potíže mluvit přímo s odborným nadřízeným nebo nastavit příslušnou míru asertivity (prosazování svých názorů) a neústupnosti při prosazování svého sdělení. Výsledkem je komunikační selhání nebo kolaps. Často se na tomto stavu podepisuje i skutečnost, že členové medicínských týmů jsou (v důsledku předchozího vzdělávání) odchovanci různých komunikačních „stylů“. SARA / SBAR je účinný nástroj převzatý z prostředí vyžadujících vysokou míru bezpečnosti, který umožňuje jednotlivým osobám týmu komunikovat jasně, cíleně a srozumitelně.

Původním prostředím, kde byl SBAR vyvinut a odzkoušen byla avionika, námořnictví a armádní prostředí (Wiener E. L, et al. 1993). Do zdravotnického prostředí pronikl zásluhou Dr. M. Leonarda a jeho spolupracovníků (Leonard et al. 2004) z organizace Kaiser Permanente v Kolorádu, USA. V jednom zařízení, kde byl tento způsob komunikace zaveden, došlo například k 50% snížení iatrogenního poškození pacientů.

Proč zavádět SARA / SBAR ve zdravotnickém prostředí

Bezpečná a účinná péče o nemocné závisí na důsledné a bezchybné komunikaci mezi poskytovateli péče. Selhání komunikace je ve světovém zdravotnickém písemnictví uváděno jako hlavní příčina neodvratitelného poškození pacienta (Joint Commission on Accreditation of Health Care Organizations 2004; Leape et al. 1995; Sutcliffe et al. 2004; Wilson et al. 1995). Pojem „komunikační selhání“ je definován jako poskytnutí nedostatečných informací, špatné sdělení existující informace, nepřesné a nejasné sdělení informace, absence včasné a patřičné informace (Leonard et al. 2004; Sutcliffe et al. 2004). Vzniká v důsledku individuálních, interpersonálních a systémových činitelů (faktorů). Tato zjištění stále naléhavěji nutí všechny zdravotnické organizace ke zefektivnění týmové spolupráce a úrovně komunikace mezi zaměstnanci jako hlavních faktorů podílejících se na zvyšování kvality a bezpečnosti poskytovaných služeb (Baker and Norton 2001; Canadian Council of Health Services Accreditation 2004; Health Council of Canada 2005; Joint Commission on Accreditation of Health Care Organizations 2004; Leggat and Dwyer 2005). Efektivnější součinnost členů týmu je spojována s vyšší výkonností, sníženou pracovní zátěží, lepšími klinickými výsledky, omezením nežádoucích lékových interakcí, sníženou pacientskou morbiditou, zvýšenou spokojeností s prací a menší pracovní fluktuací i zvýšenou spokojeností pacientů (Aiken 2001; Borrill et al. 2000; D’Amour et al. 2005; Gittell et al. 2000; Leape et al. 1999; Shortell et al. 1994; Zwarenstein et al. 2005). Použití metod a nástrojů z oblasti služeb, kde je požadována vysoká míra bezpečnosti, představuje jedno z použitelných řešení ve zdravotnictví (Leonard et al. 2004). Příkladem možných přístupů je například SBAR (SBAR Technique for Communication: A Situational Briefing Model 2005), trénink v používání odpovídajících (realistických) tvrzení, užití rozhodného a jasného vyjadřovacího tónu sdělení a situační uvědomělost. Tyto postupy mohou výrazně zvýšit bezpečnost tím, že napomáhají nastavit míru očekávání toho, co je sdělováno a jak je následně se sdělením v rámci týmu naloženo. Dosud byl SARA / SBAR úspěšně využit ve zdravotnictví ve vysoce rizikových oblastech zahrnujících perinatální péči, operační sály, intenzivní péči a reanimaci, kde vedl k prokazatelným zlepšením úrovně spokojenosti zaměstnanců, spokojenosti pacientů, klinických výsledků, týmové komunikace a kultury pacientské bezpečnosti (kultury bezpečí pacientů) (Leonard et al. 2004; McFerran et al. 2005; Uhlig et al. 2002).

V odborné literatuře je nedostačující úroveň komunikace při předávání pacientů uváděna jako nejčastější a nejběžnější příčina mimořádných událostí (všimněte si prosím značně „armádní“ terminologie) ve zdravotnickém prostředí. Analýza hlavní příčiny (tzv. Root Cause Analysis) 2966 „sentinelových událostí“ (v českém zdravotnickém prostředí tzv. „téměř průšvihů“) v období 1995–2004 označila „komunikační problém“ jako primární příčinu v téměř 2/3 ze studovaných. Pod tlakem narůstajících důkazů Spojená akreditační komise (Joint Commission on the Accreditation of Healthcare Organizations (JCAHO), USA) zavedla v roce 2006 nové doporučení/cíl: National Patient Safety Goal for Hospitals and Critical Access Hospitals in 2006. Goal 2E ( http://www.jcaho.org/accredited+organizations/patient+safety/06_npsg/06_npsg_cah_hap.htm ), které požaduje zavedení standardizovaného postupu hlášení při předávání pacientů včetně zaručení možnosti klást a odpovídat na dotazy v rámci procesu předávání.

Předávání pacienta:

K předávání pacienta dochází typicky v průběhu hospitalizace několikrát denně, například:

  • Předání pacienta mezi zdravotními sestrami: při výměně směny sester nebo při překladu na jiné oddělení.

  • Předání pacienta mezi lékaři navzájem: mezi lékaři na oddělení, předání lékař – konziliární lékař, předání nemocného v rámci směn nebo specializovaných oddělení, anesteziologem na pooperační odd., lékařem ambulance lékaři oddělení jednodenní chirurgie, lékařem radiologie/endoskopie/laboratorních klinických oddělení na jiná oddělení.

  • Předání pacienta mezi sestrou a lékařem při příjmu.

  • Předání pacienta mezi zdravotnickými zařízeními (včetně překladu do zařízení následné péče).

  • Předání v rámci život ohrožujících stavů: RZP – nemocnice.

  • Předání související s výukou budoucích profesionálů (lékařů a sester): předání pacienta mezi studujícím a zaměstnancem zdravotnického zařízení.

Pacient se předává na mnoha místech a stále (a v mnoha případech v českém zdravotnictví podobně jako i jinde ve světě) nepříslušným a neefektivním způsobem.

Řešení – SARA / SBAR

Zavedení a užívání strukturované osnovy (směrnice, obecného postupu) pro komunikaci, která vytváří předpoklady, že se všichni zúčastnění doberou stejné představy (mentálního modelu), stejné míry zájmu o situaci a k potenciálnímu řešení.

V principu se jedná o komunikační osnovu napomáhající harmonizaci jednotlivých členů komunikujícího týmu (skupiny zdravotnických profesionálů).

SARA / SBAR umožňuje zdravotnickým profesionálům komunikovat o stavu pacienta. Je snadno zapamatovatelná, nabízí konkrétní postup (metodiku), jak vymezit konverzaci/komunikaci (zejména v případě události urgentní, kritické, vyžadující okamžitou pozornost, reakci a konání).

SARA / SBAR odpovídá na tři otázky:

  • O co jde?

  • Co potřebujete, abych udělal?

  • Kdy to mám udělat?

SARA / SBAR je tvořena standardizovanými „narážkami“ (napovídajícími otázkami) seskupenými do čtyř sekcí (bloků) 1. situace, 2. anamnéza, 3. rozvaha, 4. akce, k zajištění přesné a cílené výměny informací mezi zaměstnanci zdravotnických zařízení (členy týmů zdravotníků). Umožňuje komunikovat asertivně, účinně a redukuje nutnost věci sdělovat opakovaně.

Přínos SARA / SBAR

  • Zlepšuje míru předvídatelnosti (jak budeme jeden s druhým hovořit).

  • Strohost (úspornost, žádné tlachy) – jde hned k jádru věci.

  • Napomáhá kritickému způsobu uvažování a hodnocení (nutí se zamyslet a formulovat myšlenky se správnou úrovní detailu).

SARA / SBAR napomáhá zúčastněným předvídat informační potřeby ostatních kolegů (prostě pokud se stane standardem, tak ušetří zúčastněným část běžně kladených otázek) a účinně rozvíjí zručnost kriticky hodnotit stavy a situace.

SARA / SBAR vede zdravotnický personál k formulování a sdělování informace na správné hladině rozlišení (správné úrovni detailů).

Úspěšně dokáže usměrnit komunikaci do formátu založeného na logických posloupnostech, na který je jednodušší reagovat. Omezuje nutnost opakovaně komunikovat o dané věci, odstraňuje spletité a složité plánování, zpětné a málo účinné plány, činnosti apod.

Buduje základy konzistentnosti a spolehlivosti, a tím i důvěryhodnosti, důvěry a týmové spolupráce. Několik studií prokazuje vliv na zvýšení profesní pohody a spokojenosti u týmů, které SARA / SBAR používají.

Jak SARA / SBAR používat

Jak SARA / SBAR používat

SITUACE / SITUATION – (stav, status)

Toto je úderná část vašeho sdělení (věnujte jí 5–10 sekund času).

Zahrnuje: informaci identifikující jednoznačně Vás a pacienta (pokud jde o telefonický hovor, tak i místo, odkud je hovor veden), kódové označení pro případy kardiopulmonální zástavy (resuscitovat plně, resuscitace s omezením, bez resuscitace, pouze paliativní péče – běžnější např. v anglosaských zemích) předem v organizaci dohodnuté (dle specifika organizace), údaje o základních vitálních funkcích, stručné označení toho, co vás k zahájení komunikace vede.

ANAMNÉZA / BACKGROUND – (co předcházelo, pozadí situace/stavu)

Popište souvislosti (kontext), sdělte objektivní data (údaje), čísla. Popište, „jak jsme se dostali tam, kde teď jsme?“

Například: psychický stav pacienta, stav kůže, komorbidity a předcházející diagnostika a

Nahrávám...
Nahrávám...