dnes je 16.4.2024

Input:

Využití videotréninku interakcí v péči o seniory

9.10.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.144
Využití videotréninku interakcí v péči o seniory

Mgr. Veronika Valentová

Péče o seniory, zejména o seniory trpící některou formou demence,1, 2 může být pro profesionální i rodinné pečující velmi náročná. Každý den zažívají řadu situací, na které se snaží vhodně reagovat a které jsou často pro pečující i seniory emočně náročné. Například se nemocný senior chová z pohledu pečujících nepochopitelně, zvláštně, apaticky či agresivně. Řada profesionálních i laických pečujících se chce naučit v těchto situacích chovat a jednat tak, aby zajistili seniorovi kvalitní a vztahovou péči. Jinými slovy chtějí posílit svoje kompetence a dovednosti, aby mezi nimi a seniory převládal kvalitní a emočně oboustranně uspokojivý způsob interakce.

Naše jedinečné způsoby komunikace jsou výsledkem naší osobní historie. Velmi často si ale neuvědomujeme konkrétní prvky naší komunikace. Popřípadě víme, že daný způsob interakce mezi námi a seniorem se nám nevede (např. že jsme na něj zvýšili hlas), ale již nevíme, co příště udělat jinak, aby naše vzájemná interakce byla kvalitní a efektivní.

Senzitivita a responzivita

Základem úspěšné komunikace je naše schopnost druhého vnímat a přijímat (senzitivita) a adekvátně na něj reagovat (responzivita). V řadě kurzů na rozvoj komunikačních dovedností se o daných věcech teoreticky mluví, případně si je lze v modelových situacích vyzkoušet. Hůře ale v rámci daného vzdělávání dostaneme úplnou cílenou zpětnou vazbu o své komunikaci, možnost podívat se zpětně na své reakce, popřípadě reakce seniorů, a individuálně trénovat své komunikační dovednosti.

Videotrénink interakcí (VTI-PR)

V této souvislosti proto představíme metodu „Videotrénink interakcí” (VTI) a její využití v péči o seniory. Videotrénink je jednou z možností, jak náš vlastní komunikační proces zvědomit a podpořit v něm to, co úspěšně používáme, a současně rozvíjet to, co používáme málo nebo vůbec. Přestože tato metoda byla původně použita v oblasti péče o děti a jejich výchovy, praxe ukázala, že je velmi dobře použitelná i při péči o seniory, zejména při péči o seniory trpící syndromem demence.3

Nápad použít kameru nejen k zachycení vzpomínek poprvé použili terapeuti Maria Aarts a Harrie Bieman v 80. letech v Holandsku. Jako pracovníci domova pro „problematickou” mládež hledali cesty, jak pracovat nejen s dětmi v zařízení, ale jak efektivně zapojit do spolupráce též rodinu daného dítěte. Na základě řady odborných prací zabývajících se ranou interakcí matka–dítě a vlastních výzkumů ve svém zařízení vyvinuli metodu původně známou jako Video Home Training (VHT), kde použili kameru jako nástroj pomáhající reflektovat (a následně modifikovat) komunikační vzorce mezi rodiči a dítětem (Spin, 2012).

Metoda se z Holandska rozšířila do dalších evropských zemí a USA a postupně se pro ni vžil název Video Interaction Guidance (VIG), v České republice pak „videotrénink interakcí”. Zároveň s její popularizací probíhala i řada výzkumů, které potvrzovaly její efektivitu. Současně se rozšiřovalo pole působnosti této metody. VTI se dnes běžně používá nejen při práci s rodinami, ale také ve školství, zdravotnictví či v sociálních službách (tamtéž, 2012).

„Videotrénink interakcí (dále jen VTI) je metoda, která je využívána jako krátkodobá intervence nebo terapie při poruchách v oblasti komunikace nebo při řešení vztahových problémů (zejména při poruchách interakce rodič – dítě, učitel – žák, pomáhající pracovník – klient) s cílem identifikovat, aktivovat a rozvíjet konstruktivní interakci, podpořit stávající zdroje a zároveň podnítit vývojové procesy všech zúčastněných v daném systému” (Šilhánová, 2013, s. 336). Videotrénink lze využít všude, kde kvalitní mezilidská interakce tvoří bazální součást daného (pracovního či blízkého) vztahu. Vedle posilování kvalitní interakce pomocí analýzy videozáznamu je pro videotrénink charakteristické, že se orientuje na silné stránky klienta4, které se snaží identifikovat a podpořit. Pro použití této metody je dále nezbytné osobní přesvědčení videotrenéra, že pracovník či rodinný pečující je vždy dostatečně kompetentní vyřešit problematické situace v péči.

Videotrénink interakcí je založen na natáčení běžných situací z každodenní péče (např. asistence u jídla či oblékání), kdy dochází k interakci mezi seniorem a pečující osobou.5 Videotrenér pořizuje přibližně 10–15minutový záznam interakce ve známém prostředí, kde se senior i pracovník, popř. rodinný příslušník, běžně pohybují. Nejčastěji jde tedy o domácí prostředí seniora, případně o prostředí dané pobytové sociální či zdravotnické služby. Na začátku spolupráce si videotrenér s rodinným pečujícím či profesionálním pracovníkem na základě seznamu náročných situací vyskytujících se při péči o daného seniora dohodnou rozsah a obsah zakázky, tedy společně dojednají cíl spolupráce. Zkušený videotrenér vede pracovníka, aby si (zejména zpočátku) vybral takové situace, kdy je mu se seniorem dobře a kdy se oba cítí příjemně, nikoliv situace problematické a emočně náročné.

Videotrenér následně provede analýzu nahrávky, tzn. že z natočeného záznamu interakce mezi pečujícím a seniorem vybere několik krátkých úseků (cca 3minutových).

Nahrávám...
Nahrávám...