Validace podle Naomi Feil

2.26

Validace podle Naomi Feil

Mgr. Renáta Nentvichová Novotná

Validovat někoho znamená uznat jeho pocity, říci mu, že jeho pocity jsou pravdivé. V metodě validace se používá schopnost vcítit se a přiblížit se vnitřnímu prožívání staré dezorientované osoby. Schopnost vcítit se, „kráčet v botách toho druhého”, vytváří důvěru. Důvěra vytváří jistotu, jistota vytváří sílu, síla obnoví sebevědomí, sebevědomí snižuje stres. Cílem validace je potkat člověka v jeho vlastní realitě tak, aby nebyl sám.

Dlouhodobé cíle validace:

• přispívat k tomu, aby osoby ve vyšším věku mohly co nejdéle zůstat ve svém domácím prostředí,

• obnovovat sebevědomí,

• redukovat stres,

• dávat smysl prožitému životu,

• řešit nezpracované konflikty z minulosti,

• redukovat chemické a fyzické omezení,

• zlepšovat verbální a neverbální komunikaci,

• zabraňovat ústupu do vegetování,

• zlepšovat schopnost chůze a tělesné zdraví,

• dodávat pečujícím radost a energii,

• pomáhat rodinám komunikovat s jejich dezorientovanými příbuznými.

Validace podle Naomi Feil je metoda využívaná u seniorů s demencí, kterým je více než 80 let. Autorka označuje seniory s demencí pojmem dezorientovaní velmi staří lidé, tito prožili víceméně smysluplný, produktivní život a nevykazovali žádné duševní onemocnění.

Naomi Feilová charakterizuje dezorientované velmi staré lidi jako osoby, které:

• nemají pružné chování,

• lpějí na překonaných rolích,

• bojují s nepřekonanými emocemi,

• stahují se z přítomnosti, aby dokázaly přežít,

• vykazují výrazný kognitivní úpadek a nejsou již schopny intelektuálního úsudku.

Validace pomáhá osobám, jež vykazují následující charakteristiku. Jsou to dezorientovaní staří lidé:

• kteří mají 80 a více let,

• kteří nemají žádnou psychiatrickou anamnézu,

• u kterých není dezorientace následkem tělesného onemocnění (např. Parkinsonova choroba, Korsakův syndrom, Alzheimerova choroba v raném stadiu, Pickova choroba, užívání drog, dehydratace, nedostatek vitamínů atd.).

Metoda validace stojí na třech pilířích:

• techniky, které ve svém příspěvku nastínila Aneta Novotná a budou přiblíženy dále,

• teoretický základ, který se z velké část odráží v principech, jež zmínila výše uvedená autorka

• osobnost validujícího.

Validující musí především akceptovat návrat velmi starých dezorientovaných lidí do jejich nitra, neboť může být běžnou součástí stárnutí. Návrat do minulosti je metoda, která znamená přežití, léčebný proces a cestu, která zmírňuje rány stáří. Stáří není žádná nemoc. Validující akceptuje tělesné omezení velmi starých lidí a ví, že jejich životní cíle se odlišují od cílů mladých, zdravých lidí. Validující nekritizuje, akceptuje a váží si moudrosti starých lidí. Nikdy nepospíchá, aby jim vnutil svou realitu, nejde ani blahosklonně za nimi a nepředstírá, že má tentýž názor, zaručuje jejich vlastní realitu, dokáže je provázet. Validující je vždy upřímný: dezorientovaní staří lidé poznají přetvářku. Úkol validujícího spočívá v pomáhání starým dezorientovaným lidem při naplnění posledního životního úkolu: zemřít v pokoji. Validující je empatický, může se ponořit do světa druhého, protože zná stejné emoce ze svého života, sám utrpěl již mnoho ztrát. Dokáže hluboké emoce velmi starých lidí spontánně akceptovat a empaticky zrcadlit. Pokud jsme zažili strach, hněv, žárlivost, pocity viny, žal a lásku, dokážeme soucítit s emocemi dezorientovaných lidí.

Při individuální validaci je nutné mít hodně informací o osobách, se kterými pracujeme. Měli bychom získat následující údaje:

• fázi zpracovávání,

• neukončené životní úkoly, potlačené emoce,

• nenaplněné lidské potřeby,

• předcházející vztahy, tj. rodina, přátelé, autority, úmrtí důležitých lidí,

• povolání, koníčky, nenaplněné ambice,

• význam náboženství,

• chování v krizových situacích,

• chování při ztrátách spojených s vysokým věkem,

• medicínskou anamnézu.

Tyto informace lze získat třemi způsoby: z ústního podání, z pozorování tělesných charakteristik a kladením otázek příbuzným. Informace by měl validující sbírat minimálně po dobu dvou týdnů tak, aby viděl klienta v různých úsecích dne, protože stav velmi starých dezorientovaných osob se v průběhu dne může měnit.

Při validaci se využívají techniky s ohledem na fázi dezorientace velmi starých osob. Naomi Feilová rozlišuje čtyři fáze dezorientace:

1. nedostatečná orientace – částečná orientace, ale nešťastně,
2. zmatenost v čase – ztráta kognitivních schopností a orientace v čase,
3. opakující se pohyby – nahrazující řeč,
4. vegetování – totální stažení se do sebe.

 NahoruTechniky

Centrování – technika určená k tomu, aby se validující uvedl do stavu, kdy bude oproštěn od vlastních emocí a bude schopen empatického naslouchání. Soustředit se na dech, najít vlastní klid.

1. Zaměřit se na bod asi 5 cm pod pasem.
2. Vdechovat nosem, nechat tělo naplnit vzduchem, vydechovat ústy.
3. Zastavit všechen vnitřní dialog a věnovat veškerou pozornost dýchání.
4. Tento postup opakovat 8x za sebou.

Používání věcných otázek – budování důvěry neohrožujícími slovy, věcné otázky. Jednoznačná, nehodnotící slova pro vybudování důvěry. Kdo, co, kdy, kde, jak (faktické otázky) – tím dodáváme velmi starým dezorientovaným lidem pocit vážnosti. V 1. fázi nedostatečně orientované osoby, které zpracovávají svůj život, nechtějí rozumět svým pocitům, nezajímají se o to, proč se chovají jinak než ostatní, když je konfrontujeme s pocity, stahují se zpět. Nikdy nepoužívat „proč” – vyžaduje úsudek, pochopení. Ve 2. fázi je vhodné volit otázky na pocity, v této fázi chtějí neomezeně vyjadřovat své pocity. Je nezbytné klást otázky vždy empaticky.

Opakování a přeformulování – opakovat vlastními slovy, otázkou, hledáním klíčových slov (opakujeme jádro toho, co validovaný řekl, při opakování napodobuje tón i rychlost řeči). Validující převezme výraz hlasu, výraz obličeje, držení těla, musí to být upřímné. Dezorientovaní senioři mohou nacházet útěchu v tom, že slyší opakovat svá vlastní slova vyslovená validujícím.

Rozpoznání a používání upřednostňovaného smyslu – podle teorie neurolingvistického programování volíme v kojeneckém věku smysl, který je pro nás primární. Pokud jej poznáme u velmi starých dezorientovaných lidí, můžeme snadněji navázat důvěru – „mluvíme řečí této osoby”, můžeme „lépe vstoupit do jeho světa” – člověk musí přesně naslouchat a všímat si, najít klíč k tomu, co osoba říká.

Použití polarity – „nasadit extrémy” – povzbuzovat starého dezorientovaného člověka, aby myslel na zážitek ze života se silným emočním nábojem – „Co bylo nejhorší, co bylo nejkrásnější, jak moc to bolí?” Tím mohou své pocity vyjadřovat intenzivněji a prožívat úlevu. Technika je zaměřena na vnitřní obsah prožívání. Pomáháme validovanému uvolnit úzkost, zlost pomocí nejhoršího příkladu toho, na co si stěžuje.

Představit si opak – povzbuzovat starého dezorientovaného člověka v tom, aby myslel na protiklad situace. „Jsou chvíle, kdy se to neděje?” – osoba si snadněji vybaví známé řešení problému. Cílem je najít známou metodu řešení problému.

Vzpomínání – prozkoumávání minulosti může napomoci najít obranné mechanismy (obnovit je) a pomoci lépe zvládat současné problémy, vede k překonání ztráty přítomnosti. Používáním slov jako „vždy” nebo „nikdy” dochází k aktivaci…