dnes je 7.10.2022

Input:

Předpoklady k výkonu povolání sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách

1.7.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.75
Předpoklady k výkonu povolání sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách

Mgr. Jana Vinařová

Legislativa

Platná právní úprava, která je součástí zákona o sociálních službách, řeší postavení sociálního pracovníka a podmínky pro výkon jeho činnosti jen okrajově a zaměřuje se především na obecné předpoklady k výkonu povolání sociálního pracovníka. Proto ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje tzv. profesní zákon sociálních pracovníků, který by měl zachytit problematiku sociální práce a jejího výkonu sociálními pracovníky komplexně, v návaznosti na rozsah a důležitost agendy, kterou při své činnosti sociální pracovníci vyřizují.

Kdo se může stát sociálním pracovníkem

Sociálním pracovníkem se může stát ten, kdo je plně svéprávný, bezúhonný, zdravotně způsobilý a má potřebnou odbornou způsobilost podle zákona o sociálních službách.

Svéprávnost se posuzuje podle občanského zákoníku a o jejím omezení rozhoduje soud, který zároveň stanovuje opatrovníka. Porušení podmínky svéprávnosti není pravděpodobné při vzniku pracovního poměru (není příliš reálné, že by se o práci sociálního pracovníka ucházel člověk s omezenou svéprávností), nicméně tato podmínka se může stát důležitou u stávajících sociálních pracovníků. Pokud jim je z nějakého důvodu svéprávnost omezena, nemohou již nadále zastávat pozici sociálního pracovníka a je to důvod pro výpověď zaměstnavatelem pro nesplnění předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce.

Bezúhonnost

Bezúhonným je pro účely zákona o sociálních službách ten, kdo nebyl odsouzen pro úmyslný trestný čin ani pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných. Jako bezúhonný je posuzován i ten, jemuž bylo odsouzení za úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin spáchaný v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných již zahlazeno, popřípadě se na něj z jiných důvodů hledí jako by nebyl odsouzený. Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence rejstříku trestů, popř. doklady prokazujícími splnění podmínky bezúhonnosti ve státech, kde se osoba zdržovala v posledních 3 letech nepřetržitě déle než 3 měsíce. Výpis z evidence rejstříku trestů a další doklady, kterými se dokládá bezúhonnost, nesmí být starší 3 měsíců. Trestní bezúhonnost je třeba doložit vždy při vzniku pracovněprávního vztahu, tedy i v případě uzavírání nových dohod nebo smluv se stávajícími pracovníky, kteří budou přímo poskytovat sociální služby.

Zdravotní způsobilost

Zdravotní způsobilost je doložena posudkem o zdravotní způsobilosti, který vydává praktický lékař, u zaměstnanců pak lékař pracovnělékařské služby (zdravotní závodní preventivní péče) na základě prohlídky fyzického stavu.

Odborná způsobilost

Sociální pracovníci se podílejí na závažných změnách v životě lidí ve velmi širokém spektru činností v oblastech státní sociální podpory, sociální péče, sociálních služeb, sociálně právní ochrany dětí, probační a mediační služby, azylové politiky, výkonu trestu odnětí svobody, protidrogové politiky, zaměstnanosti a mnoha dalších nebo o těchto změnách sami rozhodují. Proto lze požadovaný rozsah odbornosti pro výkon činnosti sociálního pracovníka získat pouze ve specializovaných oborech vzdělání. Sociální práce je oborově i odborně velmi rozsáhlá činnost a vyžaduje osvojení si mnoha dovedností, má-li být vykonávána profesionálně a na vysoké úrovni kvality. Proto je záměrem zákonodárce, aby bylo kvalifikační podmínkou pro výkon činnosti sociálního pracovníka dosažení nejméně vyššího odborného vzdělání v příslušném studijním oboru/programu. V přechodných ustanoveních zákona o sociálních službách je i pracovníkům s nižším vzděláním umožněno si kvalifikaci za určitých podmínek doplnit.

Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je:

  1. vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálněprávní činnost, charitní a sociální činnost,
  2. vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku,
  3. absolvování akreditovaných (akreditaci uděluje MPSV) vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených v písmenech a) a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let, za podmínky ukončeného vysokoškolského vzdělání v oblasti studia, která není uvedena v písmenu b),
  4. absolvování akreditovaných (akreditaci uděluje MPSV) vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených v písmenech a) a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 10 let, za podmínky středního vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálněprávním, ukončeného nejpozději 31. prosince 1998.

Jako uznatelná praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka se započítává pouze doba skutečně odpracovaná při výkonu sociální práce. Mateřská a rodičovská dovolená se do této doby nezapočítává.

Pokud si daný pracovník nebo jeho zaměstnavatel nejsou jistí, zda absolvovaný obor nebo studijní program splňuje kvalifikační požadavky, ověřuje odbornou způsobilost ministerstvo práce a sociálních věcí.

Odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka při poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče má též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník, který získal způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních).

Pokud zaměstnanec pracoval ke dni nabytí účinnosti zákona o sociálních službách (tj. ke dni 1. 1. 2007) v pozici sociálního pracovníka a neměl požadovanou kvalifikaci, je povinen kvalifikaci splnit:

  • do 7 let od nabytí účinnosti zákona, nezískal-li střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálněprávním,

  • do 10 let od nabytí účinnosti zákona, získal-li střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálněprávním.

Do doby splnění kvalifikačních požadavků se na takového zaměstnance pohlíží jako na sociálního pracovníka. Pokud však v zákonné lhůtě nesplní kvalifikační požadavky, nemůže nadále vykonávat tuto činnost.

U zaměstnanců, kteří ke dni nabytí účinnosti zákona o sociálních službách dosáhli věku 50 let a pracovali na pozici sociálního pracovníka, se kvalifikační požadavek považuje za splněný.

Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace). Výkon činnosti sociálního pracovníka je tzv. regulovaným povoláním, tj. příslušník jiného státu musí požádat o uznání své odborné kvalifikace u příslušného uznávacího orgánu v České republice. Uznávacím orgánem oprávněným rozhodnout o uznání odborné kvalifikace sociálních pracovníků je ministerstvo práce a sociálních věcí.

Další vzdělávání sociálních pracovníků

Systém dalšího vzdělávání sociálních pracovníků slouží k systematickému průběžnému udržování a obnovování odborné způsobilosti v souladu s rozvojem sociální práce, a to po celou dobu výkonu profese, proto zákon o sociálních službách stanoví zaměstnavateli povinnost zabezpečit sociálnímu pracovníkovi další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok, kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci.

Zákon umožňuje poměrně k trvání pracovního poměru a nepřítomnosti zaměstnance v práci tuto povinnost zaměstnavatele zkrátit a vyjímá z povinnosti dalšího vzdělávání zaměstnance ve zkušební době. Pokud však zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek, povinnost dalšího vzdělávání se nekrátí.

Účast na dalším vzdělávání pracovníků je považována za prohlubování kvalifikace podle příslušných ustanovení zákoníku práce k odbornému rozvoji zaměstnanců. Jde o výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.

Formy dalšího vzdělávání:

  • specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami a vyššími odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka,

  • účast na kurzech s akreditovaným programem (na základě akreditace vzdělávacích programů udělené ministerstvem práce a sociálních věcí).

Dokladem o absolvování výše uvedených forem dalšího vzdělávání je osvědčení vydané vzdělávacím zařízením, které další vzdělávání pořádalo.

  • odborné stáže (tj. výkon odborné činnosti na základě písemné smlouvy mezi zaměstnavatelem a zařízením zajišťujícím odbornou stáž),

  • účast na školicích akcích (tj. vzdělávací akce organizovaná zaměstnavatelem nebo odbornou organizací, jejímž členem zaměstnavatel je). Účast na školicích akcích lze do dalšího vzdělávání započítat v maximálním rozsahu 8 hodin ročně.

Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání formou odborných stáží či účastí na školicích akcích je potvrzení vydané zařízením, ve kterém byla zajišťována odborná stáž, nebo zaměstnavatelem jako organizátorem odborné stáže nebo školicí akce.

  • účast na konferencích (tj. akcích odborného charakteru v

Nahrávám...
Nahrávám...