dnes je 19.4.2024

Input:

Práce se skupinou z pohledu ergoterapeuta

1.7.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.74
Práce se skupinou z pohledu ergoterapeuta

Bc. Aneta Novotná

Při sestavování terapeutického plánu by se měl ergoterapeut rozhodnout, jaký typ terapie bude pro daného klienta vhodný. Podle potřeb a možností klienta tedy volí mezi individuální a skupinovou terapií. Skupina by se dala definovat jako celek lidí, kteří sdílejí společný cíl. Jednotlivé skupiny se liší svou strukturou, cílem a procesem.

Ve strukturovaných skupinách je stanoven specifický skupinový úkol a společný záměr, v nestrukturovaných skupinách se sice členové scházejí, ale každý zpracovává své zadání.

Dále mohou být skupiny smíšené, kde se role strukturovaných a nestrukturovaných skupin může kombinovat.

Skupinové terapie u seniorů se zaměřují například na nácvik komunikačních dovedností, na sociální interakce, na nácvik jemné motoriky či na kognitivní trénink. Ať už je zaměření skupiny jakékoliv, je vhodné, aby terapeut myslel na obecné cíle skupiny, ale zároveň bral v úvahu individuální cíle jednotlivých členů skupiny.

Skupiny můžeme rozdělit na:

  1. zaměřené na činnost,
  2. podpůrné.

Skupiny zaměřené na činnost

Skupiny zaměřené na činnost se dále mohou dělit na úkolové nebo na sociální, kdy v úkolových skupinách je cílem rozvoj dovedností (např. koncentrace, koordinace, jemná motorika) a jsou více zaměřeny na výsledek než na proces, zatímco v sociálních skupinách se zaměřujeme spíše na odpočinek, zábavu a podporu sociálních interakcí (například rozvoj zájmů). Všeobecně se ve skupinách zaměřených na činnost snaží terapeut zapojit současně více lidí do jedné nebo několika produktivních, kreativních nebo sociálních aktivit s cílem terapeutického efektu.

Příklady aktivit u skupin zaměřených na činnost jsou rukodělné práce, výtvarné činnosti, stolní hry, petanque, trénink paměti apod.

Podpůrné skupiny

Podpůrné skupiny kladou větší důraz na proces než samotný výsledek aktivity. Dají se sem zařadit psychoterapeutické skupiny, které mohou využívat metody jako psychodrama, arteterapie apod. Jako podpůrné skupiny lze také označit komunikační skupiny, které se zaměřují například na trénink sociálních dovedností.

Vývojové fáze skupiny

Každá skupina prochází určitým vývojem nebo vývojovým procesem. Tento proces je závislý na mnoha faktorech, jako jsou například společný cíl, momentální téma sezení, prostředí a také jednotlivé osobnosti členů skupiny, zahrnující také osobnost terapeuta. I když je každá skupina z hlediska vyjmenovaných faktorů jedinečná, co se týká vývojového procesu, určité podobné charakteristické znaky se v každé z nich přece jen opakují. Různé skupiny procházejí jednotlivými fázemi vývoje různě rychle a s různou intenzitou. Je důležité, aby terapeut pochopil dynamiku skupiny a využil ji při plánování obsahu, při samotném procesu a při závěrečném vyhodnocení.

Stadia vývoje uzavřené skupiny:

  1. první kontakt, orientace,
  2. konflikty, boj o moc a kontrolu,
  3. vyjasnění, vývoj koheze a kooperace,
  4. jednání, cílevědomá činnost,
  5. rozchod, ukončení skupiny.

První kontakt, orientace

První fáze je naplněna především očekáváním jednotlivých členů skupiny, co se bude dít. Dochází zde k vzájemnému seznamování a k vyhodnocení vzájemných sympatií či antipatií. Každý člen skupiny se snaží ujasnit pravidla hry a normy. Většina členů skupiny bývá zdrženlivá a terapeut má silnou pozici.

Konflikty, boj o moc a kontrolu

V této fázi se formulují a upravují pravidla podle složení skupiny. Někteří účastníci v této fázi reagují často kriticky a někdy až agresivně. Vytvářejí se skupinky uvnitř skupiny. Mění se i vztah členů k terapeutovi. Každý hledá své místo ve skupině a svou roli.

Vyjasnění, vývoj koheze a kooperace

V této fázi dochází k vyjasnění postojů. Vzájemná vazba se posiluje. Narůstá vědomí „MY”. Je zde silnější pocit sounáležitosti.

Jednání, cílevědomá činnost

Členové skupiny se vzájemně podporují a přijímají ve svých rolích. Vytváří se pocit soudržnosti a prostor pro otevřenou komunikaci. Členové skupiny mají pocit sebejistoty a identity se skupinou. Skupina může pracovat autonomně.

Rozchod, ukončení skupiny

Dynamika skupiny pomalu ochabuje. Terapeut pomáhá při procesu separace, ale zároveň posiluje vazby vytvořené mezi členy. Členové zhodnocují přínos skupiny a dosažené výsledky.

Plánování terapeutické skupiny

Před sestavením skupiny musí ergoterapeut rozplánovat a zvážit jednotlivé oblasti práce se skupinou, jako jsou:

  • typ programu,

  • cíle krátkodobé, dlouhodobé,

  • cíle skupinové, individuální,

  • délka trvání skupiny,

  • frekvence sezení,

  • struktura skupiny,

  • formát skupiny,

  • velikost,

  • rámec vztahů,

  • otevřená nebo uzavřená skupina,

  • výběr členů,

  • příprava,

  • kontraindikace.

Stanovení cílů

Stanovit obecné i specifické cíle skupiny by měl terapeut hned od vzniku skupiny. Ty zajišťují strukturu skupiny, poskytují kritéria pro hodnocení, sledují vývoj klienta v určité oblasti a také klienta motivují.

Velikost skupiny

Ideální počet členů skupiny záleží na frekvenci setkávání, délce trvání a cíli skupiny.

Všeobecně je ideálním počtem 6 až 12 členů. Při takové velikosti skupiny lze ještě dobře zajistit vzájemnou interakci a ponechat prostor pro individuální vyjádření každého z členů. Větší skupiny bývají méně časté a jsou typičtější například pro lázeňská zařízení.

Výhody menší skupiny spočívají především v tom, že je pro členy jednodušší se aktivně zapojit, je zde také větší intimita a skupina jako celek je lépe ovladatelná a předvídatelná. Nevýhody mohou plynout například pro pasivnější členy, kteří by uvítali méně norem a rolí. Navíc „víc hlav víc ví”, což při menší velikosti skupiny znamená méně nápadů a méně zdrojů.

Více nápadů a více zdrojů je tedy výhodou u velkých skupin, stejně tak více zkušeností a různorodých osobností. Naopak nevýhodou může být méně prostoru pro vyjádření každého člena skupiny a větší tendence pro vytváření podskupin.

Skladba členů

Při výběru členů do jisté míry záleží na možnostech pracoviště, kde skupinová terapie bude probíhat. Ergoterapeut by měl hned na začátku stanovit jasná pravidla přijímání členů do skupiny. Skladba skupiny má vliv na to, jaké činnosti zde budou probíhat. Skupina by měla být ideálně složena z členů, kteří mají podobné problémy, ale zároveň by měla být i různorodá, aby se podpořila vzájemná stimulace členů skupiny.

Prostředí

Klienti by se v místnosti, kde terapie probíhá, měli cítit příjemně a uvolněně. Mělo by zde být dostatek vzduchu, světla a prostoru. Nežádoucí jsou rušivé vlivy z okolí a výzdoba by měla být střídmějšího charakteru, aby hned od počátku nestrhávala pozornost. Rozmístění skupiny bývá koncipováno ideálně do kruhu, aby na sebe všichni dobře viděli a aby se slyšeli. Ergoterapeut by měl zajistit dostatečné množství pomůcek a stimulujících materiálů a v případě potřeby by měl upravit nebo přizpůsobit prostředí pro osoby s fyzickým nebo smyslovým omezením.

Struktura skupinové terapie

Obecně lze rozdělit do 5 fází:

  1. úvod,
  2. zahřátí,
  3. hlavní část,
  4. diskuse a zpětná vazba,
  5. zakončení a závěr.

Úvod

V této části sezení se snaží terapeut zorientovat a získat o jednotlivých členech i o skupině určitou představu. Společně s účastníky probírá očekávání, náplň sezení a celkové pojetí této skupiny

Nahrávám...
Nahrávám...