dnes je 20.4.2024

Input:

Metodické doporučení státního zdravotního ústavu pro hodnocení účinnosti dekontaminace odpadů ze zdravotnictví

31.3.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.4.2.1
Metodické doporučení státního zdravotního ústavu pro hodnocení účinnosti dekontaminace odpadů ze zdravotnictví

Ing. Bohumil Beneš a kolektiv autorů

OBSAH:

  • Úvod

  • Výklad pojmů

  • Právní rámec

  • Kategorizace a charakteristika

  • Úprava odpadu kontaminací

  • Obecné požadavky na úpravu odpadu ze zdravotnických zařízení kontaminací

  • Technologie dekontaminace

  • Validace účinnosti inaktivace mikroorganismů dekontaminací

  • Kontrola dekontaminačního procesu

  • Zajištění inaktivace mikroorganismů

  • Související dokumenty

  • Literatura

1. ÚVOD

Odpad ze zdravotnických zařízení je pojem, který se používá pro všechen odpad, který vzniká v zařízeních zdravotní péče nebo v obdobných zařízeních nebo při činnostech vedoucí k léčebné nebo preventivní činnosti.

Riziko z odpadů ze zdravotnických zařízení postihuje značnou šíři osob. Odpad může ohrozit pacienty, zdravotnický personál, personál zabývající se manipulací a zneškodňováním odpadů, ale může představovat i obecné riziko pro obyvatelstvo. Riziko není možno posuzovat obecně, ale vždy vychází ze specifických podmínek toho kterého zdravotnického zařízení, počínaje ambulantním vyšetřením a konče péčí o pacienta v domácích podmínkách. Největší riziko souvisí vždy s nakládáním a ukládáním vysoce infekčních odpadů a ostrých předmětů a vyplývá především z potenciálního přenosu infekčních chorob náhodným poraněním nebo stykem s infikovaným odpadem.

Jednou z povinností původců odpadů je minimalizovat negativní vlivy nakládání s odpady a tedy i provádět opatření ke snížení rizika infekce, ke které by mohlo dojít v souvislosti s odpady ze zdravotnických zařízení a to jak u zdravotnických pracovníků tak i populace.

Pro dekontaminaci odpadů ze zdravotnictví existuje poměrně velké množství systémů, které redukují počty patogenních organismů tak, že odpad je zbaven nebezpečné vlastnosti infekčnosti a je s ním možno dále nakládat jako s odpadem ostatním.

Úprava odpadu dekontaminací patří mezi metody, které jsou doporučeny pro snížení rizika infekčního odpadu před jeho transportem ze zdravotnického zařízení ke konečnému odstranění.

Účelem metodického doporučení je sjednotit přístupy při posuzování účinnosti technologií pro úpravu odpadů ze zdravotnických zařízení.

Metodické doporučení je určeno pro pracovníky orgánů veřejné správy (správních úřadů), pracovníky zdravotnických zařízení, orgány ochrany veřejného zdraví a kontrolní orgány. Tvoří odborný podklad pro posouzení provozních řádů dekontaminačních zařízení, ale může usnadnit i vhodný výběr dekontaminačních zařízení pro infekční odpady kontaminované jednotlivými skupinami infekčních agens.

2. VÝKLAD POJMŮ

Pojmy pro účely metodického doporučení jsou zpravidla převzaty z odborné literatury, platných právních předpisů nebo jsou nově definovány:

odpad ze zdravotnických zařízení je odpad z nemocnic a z ostatních zdravotnických zařízení nebo jim podobných zařízení, zahrnující komponenty různého fyzikálního, chemického a biologického materiálu, který vyžaduje speciální nakládání a odstranění vzhledem k specifickému zdravotnímu riziku. Zahrnuje pevný nebo tekutý odpad, který vzniká při léčebné péči nebo při obdobných činnostech a je nazýván specifickým odpadem ze zdravotnických zařízení;

odpad vznikající mimo zdravotnická zařízení vykazuje stejné vlastnosti a rizika a vyžaduje zvláštní nakládání jako odpad ze zdravotnických zařízení. Vzniká například v zařízeních sociální péče, tetovacích salonech, protidrogových centrech apod.;

zdravotní péče je lékařská činnost, jako je diagnostika, monitorování, léčení, prevence chorob nebo ulehčování tělesného postižení člověka, včetně s tím spojeného výzkumu, prováděného pod dohledem profesionálního lékaře nebo jiné osoby, která je k tomu oprávněna na základě své profesionální kvalifikace;

shromažďování odpadu je krátkodobé soustředění odpadu do shromažďovacích prostředků před dalším nakládáním s ním;

shromažďovací prostředky jsou speciální nádoby, kontejnery nebo obaly určené ke shromažďování nebezpečných odpadů, které splňují obecné technické požadavky kladené na shromažďovací prostředky nebezpečných odpadů. Musí svým provedením umožnit bezpečnost při obsluze a čištění a desinfekci po svém vyprázdnění. Svým technickým provedením a vybavením místa, na němž jsou umístěny, musí zabezpečit, že odpad do nich umístěný je chráněn před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem do životního prostředí. Musí být vybaveny identifikačními listy nebezpečných odpadů;

skladování odpadu je přechodné umístění odpadu ve skladu;

dekontaminační zařízení je speciální zařízení k úpravě odpadů, při které dochází k částečnému nebo úplnému odstranění živých mikroorganismů pomocí dekontaminačních postupů;

dekontaminace odpadů je řízená úprava odpadů v dekontaminačním zařízení za účelem odstranění nebezpečné vlastnosti odpadů infekčnosti H9;

evidence odpadů zahrnuje povinnost původců a oprávněných osob vést průběžnou evidenci odpadů;

ohlašovací povinnost je povinnost stanovená původcům a oprávněným osobám, kteří splňují pro produkci a nakládání s odpady zákonný množstevní limit.

3. PRÁVNÍ RÁMEC NAKLÁDÁNÍ SE SPECIFICKÝM ODPADEM

Nakládání s odpadem ze zdravotnických zařízení se řídí obecně podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů (1). Zdravotnické zařízení, jako původce odpadu, je povinno dodržovat všechny povinnosti dané tímto zákonem a jeho prováděcími předpisy (2, 3, 4, 5). Seznam souvisejících předpisů je uveden v kapitole 11 Související dokumenty.

Nakládat s nebezpečným specifickým odpadem může původce odpadu pouze se souhlasem krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností, ve smyslu § 16 odst. 3 zákona (1). V případě, že je provozovatelem zařízení ke sběru nebo výkupu, tohoto souhlasu není třeba, jestliže je problematika nakládání řešena v souhlasu k provozování zařízení podle § 14 odst. 1 zákona (1).

V případě, že původce nakládal v posledních 2 letech s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t nebezpečného odpadu za rok, je původce povinen zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby – odpadového hospodáře, a to ve smyslu § 15 zákona (1).

Původce odpadu je současně povinen postupovat při nakládání se specifickými odpady podle zvláštních předpisů (6–12, 16) (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů (6), vyhláška č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení, vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče (8), Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, v posledním znění (9), vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli (7), zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů (11), zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů (12), zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (16) a další).

4. KATEGORIZACE A CHARAKTERISTIKA ODPADU

Zařazení odpadu provádí původce odpadu podle skutečných vlastností odpadu v závislosti na technologii a místě vzniku odpadu. Odpady ze zdravotnických zařízení jsou zařazeny v Katalogu odpadů (3) do skupiny 18.

5. ÚPRAVA ODPADU DEKONTAMINACÍ

Dekontaminace odpadu patří mezi metody, které jsou doporučeny pro snížení rizika infekčního odpadu před jeho transportem ze zdravotnického zařízení ke konečnému odstranění. Dekontaminace je úprava odpadu za účelem úplného odstranění biologických činitelů (např. sterilizace je definována jako úplná eliminace všech forem mikrobiálního života včetně vysoce rezistentních spor) nebo redukce hladiny mikrobiální kontaminace (např. dezinfekce).

Pro dekontaminaci odpadů ze zdravotnictví existuje poměrně velké množství systémů, které redukují počty patogenních organismů tak, že odpad je zbaven nebezpečné vlastnosti infekčnosti a je s ním možno dále nakládat jako s odpadem ostatním.

Dekontaminace odpadu patří mezi metody, které jsou doporučeny pro snížení rizika infekčního odpadu, především před jeho transportem ze zdravotnického zařízení ke konečnému odstranění. Dekontaminace je úprava odpadu za účelem úplného odstranění biologických činitelů (např. sterilizace je definována jako úplná eliminace všech forem mikrobiálního života včetně vysoce rezistentních spor) nebo redukce hladiny mikrobiální kontaminace (např. dezinfekce).

Všechny metody využívají jako základ působení tepla, chemikálií, radiace nebo jejich kombinace. Tyto metody jsou alternativou ke spalování.

Dekontaminace zdravotních odpadů vždy nezahrnuje jejich destrukci a jejich převedení do nerozeznatelného stavu. Například autoklávování obecně neznamená změnu vzhledu odpadu ani zmenšení objemu. Přesto destrukce odpadů ze zdravotnických zařízení mechanickým drcením je nezbytným technologickým krokem, který využívají některé chemické nebo termické postupy pro eliminaci patogenů.

Dekontaminace odpadu se provádí především u tříděného odpadu. K dekontaminaci odpadu ze zdravotnických zařízení je možné použít různé typy certifikovaných zařízení, založených především na principech parní sterilizace, horkovzdušné sterilizace, mikrovlnném ohřevu apod.

Při dovozu, distribuci nebo výrobě zařízení určeného k dekontaminaci odpadu je nutné, aby dovozce, výrobce nebo distributor deklaroval následující:

  • doklad o specifikaci přístroje nebo metody z hlediska schopnosti dekontaminačního zařízení eliminovat nebo redukovat jednotlivé skupiny biologického činitele na přijatelnou hladinu z hlediska ochrany zdraví lidí. Výběr dekontaminačního zařízení záleží na typech kontaminace odpadu biologickým činitelem v místě jeho vzniku a způsobu konečného odstranění odpadu. Vysoce infekční odpad z pracovišť, kde je možná jeho kontaminace biologickým činitelem III. a IV. kategorie, musí být ve smyslu zvláštních předpisů v oblasti zdravotnictví dekontaminován autoklávováním v místě jeho vzniku,

  • doklad o účinnosti zařízení. V případě, že účinnost není výrobcem ověřena a doložena, je nezbytné provést proces validace metody dekontaminace na specializovaných pracovištích (např. národní referenční laboratoře SZÚ) před uvedením zařízení do provozu.

Dekontaminací odpadu se odstraňuje pouze jedna nebezpečná vlastnost odpadu – infekčnost.

Podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů jsou v příloze č. 4 dekontaminační zařízení zařazena pod způsoby odstraňování odpadů D 9.

D9 Fyzikálně – chemická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým z postupů uvedených pod označením D1 až D12

Zařízení musí být provozováno pouze na základě rozhodnutí příslušného krajského úřadu, kterým je udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a souhlas s jeho provozním řádem, ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpadech: jedná se o zařízení k odstraňování odpadu, ve kterém jsou odpady upravovány (D9) před následným odstraněním. Náležitosti k žádosti o souhlas jsou uvedeny v prováděcím předpisu zákona o odpadech. Provozní řád zařízení, ve kterém bude uveden celý systém nakládání s odpady ve zdravotnickém zařízení, schvaluje podle zákona příslušný orgán krajského úřadu na základě stanoviska orgánu ochrany veřejného zdraví, ve smyslu § 75 zákona. Všechny odkazy jsou vztaženy k zákonu o odpadech (1).

Provozování zařízení na dekontaminaci odpadů musí být součástí celého systému nakládání s odpady ve zdravotnickém zařízení.

Provozní řád dekontaminačního zařízení, kromě požadavků vycházejících z přílohy č. 1 prováděcího předpisu vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady ve znění pozdějších předpisů (4), musí kromě jiného především obsahovat:

  • požadavky na přejímku a kontrolu přijímaného odpadu do dekontaminačního zařízení,

  • způsob záznamu průběhu jednotlivých dekontaminačních cyklů,

  • způsob a četnost kontroly účinnosti dekontaminace (fyzikální, chemické, biologické indikátory) včetně popisu metod sledování účinnosti zařízení,

  • způsob záznamů o provedených kontrolách a jejich archivaci.

Účinnost dekontaminačního zařízení se kontroluje na základě fyzikálních, chemických a biologických indikátorů. Biologický indikátor je doporučen dle typu zařízení (např. B. stearo-thermophilus nebo B. subtilis). Doporučená kontrola pomocí bioindikátorů je každý 50. cyklus během zkušebního provozu, dále pak každý dvoustý cyklus dekontaminace odpadu, pokud není stanoven kratší interval, vždy po technických úpravách, opravách apod. Způsob kontroly musí být uveden v provozním řádu dekontaminačního zařízení včetně způsobu metody stanovení. Minimální doporučenou četnost stanoví příslušný orgán státní správy po dohodě s orgánem ochrany veřejného zdraví. Za metodu sledování účinnosti dekontaminačního zařízení není možno považovat stěry z tohoto zařízení.

Kontrolu nastavení technických parametrů, které ovlivňují účinnost dekontaminačního procesu, je nutné provádět minimálně 1x ročně. Kontrolu musí provádět autorizovaná servisní firma. O provedených kontrolách je nutné vést záznamy v provozním deníku zařízení a doklady archivovat.

5.1 Zařazení dekontaminovaného odpadu

Odstraněním nebezpečné vlastnosti infekčnosti se rozumí provedení řádné dekontaminace, jejíž účinnost byla prověřena dlouhodobým zkoušením a prokazatelně prokázána. Po vytřídění všech nebezpečných složek odpadu, které by odpad mohly činit nebezpečným z hlediska jiných nebezpečných vlastností a dekontaminaci odpadu je možno s ním nakládat jako s odpadem ostatním a zařadit jej pod kat. č. 18 01 04 Odpady, na jejichž sběr a odstraňování nejsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce.

Za konečné odstranění odpadu po dekontaminaci je považováno spálení odpadu v zařízení k tomu určeném nebo v případě, že během dekontaminace nebo po dekontaminaci je odpad destruován, je možno odpad ukládat na příslušnou skládku při splnění všech požadavků daných prováděcím předpisem Vyhláška MŽP č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady ve znění pozdějších předpisů (5).

6. OBECNÉ POŽADAVKY NA ÚPRAVU ODPADU ZE ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍ DEKONTAMINACÍ

Každá technologie pro úpravu odpadu ze zdravotnictví dekontaminací musí odstranit především jeho nebezpečnou vlastnost – infekčnost. Přehled vhodných metod pro odstranění nebo úpravu jednotlivých druhů odpadů ze zdravotnických zařízení je uveden v tabulce č. 1.

Definice, která specifikuje, co je považováno za metodu nebo technologii, která zaručuje dostatečnou úpravu infekčního odpadu ze zdravotnictví, je převzata z materiálu Environment Agency, ale obdobné definice existují i v USA a dalších zemích včetně EU. Pro úpravu odpadu ze zdravotnických zařízení dekontaminací je požadováno, aby použitá metoda nebo technologie redukovala počty a aktivitu patogenních organismů tak, aby nemusela být požadována žádná další opatření k ochraně pracovníků nebo obyvatel.

Tyto požadavky se nevztahují na odpady kontaminované Transmissible Spongiform Encephalopathy (Přenosná Spongiformní Encefalopatie – TSE). Tyto odpady musí být zneškodňovány pouze vysokoteplotními procesy, které vedou k totální destrukci patogenních agens.

Účinnost metod dekontaminace závisí na řadě faktorů, jako je objem odpadu, množství a typ mikroorganismů, difúzní rezistence odpadu, který má být dekontaminován, a na provozních parametrech metod dekontaminace. Všeobecně je známo, že pro vysoce infekční odpad je nutno přednostně používat sterilizaci parou. Ostatní metody se volí po zvážení ostatních parametrů.

Běžné metody dekontaminace jsou:

  • sterilizace parou

  • chemická dezinfekce/sterilizace

  • horkovzdušná sterilizace

  • mikrovlnné ozáření

  • jiné metody.

Tabulka č. 1: Přehled vhodných metod pro odstranění nebo úpravu jednotlivých druhů odpadů ze zdravotnických zařízení.

     
Typ odpadu Pyrolytické
Spalování/
dvoustupňové
spalování
Jednokomorové
spalování
nebo spalovna
komunálního
odpadu
Chemická
dezinfekce
Horkovzduš.
sterilizace
Mikrovlnná
sterilizace
Enkapsulace
pouze min.
programy
např. betonem,
sádrou atd.
Vylití
do vlastní
odpadní
kanalizace
Ostatní
metody
Infekční ano ano malá množství ano ano
(kapalné
a suché
odpady
ne ne
anatomický ano ano ne (ne) (ne) ne ne
ostré předměty ano ano ano ano ne ano ne
farmaceutický malá množství
při vysoké
teplotě:
>850 °C
(ano) ne ne ne ano ne vrácení
expir. léků
dodavateli
cytotoxický při vysoké
teplotě:
>850°C
ne ne ne ne ne ne vrácení
expir. léků
dodavateli
Chemický malá
množství
ne ne ne ne ne (ano)
pouze malá
množství
dezinfik.
kapalin
vrácení
nepoužitých
chemikálií
dodavateli
radioaktivní infekč. odpad
s nízkou
úrovní radiace
infekč. odpad
s nízkou
úrovní radiace
ne ne ne ne kapalný
odpad
s nízkou
úrovní radiace
přirozený
rozpad
při
skladování

kurzívou: preferované metody

7. TECHNOLOGIE PRO DEKONTAMINACI ODPADU ZE ZDRAVOTNICTVÍ

7.1 Úvod

Pro dekontaminaci odpadu ze zdravotnictví existuje poměrně velké množství metod, které redukují počty patogenních organismů tak, že odpady již nejsou nebezpečné pro pracovníky ani obyvatelstvo. Všechny metody dekontaminace využívají jako základ působení tepla, chemikálií, radiace nebo jejich kombinace. Úprava odpadů vždy nezahrnuje jejich destrukci a jejich převedení do nerozeznatelného stavu. Například autoklávování obecně neznamená změnu vzhledu odpadu ani zmenšení jeho objemu. Přesto destrukce odpadu ze zdravotnických zařízení mechanickým drcením je nezbytným technologickým krokem, který využívají některé chemické nebo termické postupy pro eliminaci patogenů.

Technologie dekontaminace odpadů ze zdravotnictví, které využívají vysokoteplotní systémy, zajišťují totální inaktivaci infekčního agens. Pro tyto technologie obecně platí, že technologie, jako je spalování, pyrolýza, zplyňování nebo plazmové postupy, které redukují odpad na inertní popel nebo sklovitou hmotu, nepotřebují testování podle výše popsaného postupu.

7.2 Termická úprava odpadů – obecné poznatky

Termické metody úpravy odpadů ze zdravotnických zařízení využívají tepla k inaktivaci patogenních mikroorganismů a v těch, které využívají vysokých teplot, současně dochází k destrukci odpadu. Většina patogenních mikroorganismů se rychle inaktivuje při teplotách 60–80 °C. Protože několik termických technologií pracuje při teplotách v rozmezí 90–100 °C, často vzniká otázka, zda je nezbytné stanovovat nejnižší teplotu pro stanovení bezpečných technologií. Validačními testy bylo prokázáno, že termické technologie dosahují požadovaných výsledků – Úrovně III nebo lepší. Účinnost technologie je mnohem důležitější než definování provozních teplot. Různé teploty dosahují inaktivace podle toho, zda jde o teplo suché nebo vlhké a podle toho, jaký je v systému tlak a jak dlouho tyto fyzikální parametry (teplota a tlak) působí na upravovaný odpad.

Pro inaktivaci všech mikroorganismů v odpadech je nejúčinnější vlhké teplo. Suché teplo je méně účinné než sterilizace vlhkým teplem, a proto je ho třeba aplikovat delší dobu nebo použít vyšší teplotu tak, aby bylo dosaženo srovnatelné účinnosti metody s vlhkým teplem. Je prokázáno, že působení suchého tepla s teplotou 160–170 °C po dobu 2 až 4 hodiny má stejnou účinnost na inaktivaci endospor jako vlhké teplo s teplotou 121–132 °C s dobou působení 30 až 40 minut. Nicméně i nižší teploty a kratší časy působení mohou být účinné pro inaktivaci mikroorganismů včetně endospor. Autoklávování a některé mikrovlnné procesy používají páru, aby zajistily, že proces bude probíhat ve vlhkém teple. Jedním ze způsobů, které využívají teplo, je zplyňování. Je to proces se suchým teplem, kde jsou dosahovány podstatně vyšší teploty.

Dalším procesem, který využívá pro dekontaminaci odpadu teplo, jsou mikrovlnné procesy. Různé testy účinnosti úpravy odpadu mikrovlnným zářením pro inaktivaci mikroorganismů prokázaly, že expozice Pseudomonas aeruginosa, Escherichia coli, Enterobacter sakazakii, Klebsiella pneumoniae, Staphylococcus aureus, Candida utilis (kvasinka) a Mycobacterium terrae mikrovlnnému záření 2450 MHz a 600 W po dobu 85 až 100 sekund mělo za následek 5000 násobné snížení počtu životaschopných mikroorganismů, i když nebylo dosaženo úplné inaktivace mikroorganismů. To bylo způsobeno relativně krátkým expozičním časem (<100 sekund). Delší expozice mikrovlnnému záření při úpravě odpadu zvyšuje účinnost inaktivace přítomných mikroorganismů.

Účinnost tepelné úpravy odpadů může být zvýšena přídavkem chemických antimikrobiálních látek. To lze využít v případech, kde je třeba pro úpravu použít nižší teploty, než je potřeba pro inaktivaci mikrobiálních agens. Například čištění kontejnerů na infekční odpad zahrnuje jak použití tepla, tak dezinfekci.

7.3 Dekontaminační systémy

7.3.1 Sterilizace parou

Sterilizace odpadu parou nebo použití autoklávu spočívá v expozici odpadu nasycené páře pod tlakem v tlakové nádobě nebo v autoklávu. Je běžně definována jako proces, který odstraňuje všechny formy mikrobiálního života včetně vysoce rezistentních bakteriálních spor. Jelikož úplná eliminace je těžko prokazatelná, je její funkce vyjádřena jako 6 log10 redukce (definováno jako 6. dekáda redukce nebo jako jedna miliontina pravděpodobnosti přežití mikrobiální populace většiny rezistentních mikroorganismů zmíněného procesu). Autoklávy musí splňovat požadavky mezinárodně uznaných standardů. Obaly pro autoklávování odpadu musí být navrženy a zhotoveny z takového materiálu, aby pára mohla proniknout celým obsahem obalu, a materiál musí být dostatečně pevný a odolný vůči maximální provozní teplotě a tlaku. Kontrola účinnosti dekontaminace se provádí pomocí měřičů a indikátorů, které měří a zaznamenávají základní provozní charakteristiky (např. teplotu, vakuum, tlak). Navíc je nutné používat i biologického nebo chemického indikátoru, který se vkládá mezi odpad k ověření, zda bylo dosaženo nezbytné účinnosti sterilizace. Nastavené provozní parametry, např. čas, teplota, tlak, musí být zachovány a kontrolovány během celého cyklu sterilizace. Teplota a doba sterilizace závisejí především na celkovém množství vloženého odpadu, dále na počtu a typu organismů a jejich odolnosti vůči páře. Se sterilizací je možné začít teprve tehdy, když byl z autoklávu odstraněn vzduch a bylo dosaženo pracovní teploty. Možnost úplného odstranění vzduchu z autoklávu je ovlivněna činiteli, jako je typ odpadu, množství odpadu, obal, obsah vody v odpadu a materiál obalu. Celý proces dekontaminace, včetně naplnění, náplně, vhodnosti obalu, vyčerpání vzduchu, filtrace a vypuštění odpadní kapaliny, musí být ověřen ve zkušebním provozu. O veškerém monitorování, údržbě a zkouškách výkonu provedených na autoklávu je nutno vést dokumentaci.

Podrobnosti o průběhu sterilizace včetně provozních parametrů a podmínek jsou součástí dokumentace standardního pracovního postupu nebo jako pracovní příručka. Dokumentace musí být pravidelně aktualizována. Četnost kontroly procesu je stanovena provozním řádem.

  • Vhodným biologickým indikátorem pro sterilizaci parou jsou spory Bacillus stearothermophilus nebo Bacilus subtilis.

  • Odpad po autoklávování nemusí viditelně změnit svůj vzhled, a proto je nutné označit upravený odpad od neupraveného, např. "dekontaminováno“.

  • V případě ukládání odpadu na skládku je po sterilizaci v autoklávu nutná další úprava (destrukce) odpadu.

  • Sterilizace v autoklávu neodstraňuje nebo nesnižuje další nebezpečné vlastnosti odpadu, které jsou vyvolávány přítomností chemických nebo jiných materiálů, obsažených v odpadu.

7.3.2 Horkovzdušná sterilizace

Sterilizace odpadu suchým horkým vzduchem spočívá v tom, že se odpad vystaví působení horka o určité teplotě po určitou dobu, a tak se zajistí dekontaminace celého objemu upravovaného odpadu. Proces sterilizace se sleduje přidáním vhodného indikátoru nebo měřicího zařízení k náplni odpadu. Sterilizační jednotka nebo zařízení musí být opatřeny vhodnou tepelnou pojistkou, která zařízení odpojí a je nezávislá na přístroji, který stanovuje teplotu nebo na monitorujícím zařízení. Kontrola horkovzdušné sterilizace je obdobná jako u autoklávu.

7.3.3 Suché teplo

Některá zařízení využívají pro inaktivaci patogenních mikroorganismů elektricky ohřívaného proudu vzduchu, ohřátého oleje nebo rozpuštěných plastů.

7.3.4 Mikrovlnné systémy

Mikrovlny jsou elektromagnetické vlny s frekvencí mezi radiovými vlnami a infračervenými vlnami. Při aplikaci na inaktivaci mikroorganismů v odpadech ze zdravotnictví působí na inaktivaci mikroorganismů termický účinek. Aby mohl tento systém fungovat, je nezbytné, aby odpad, který má být ošetřen, byl vlhký. Buď přirozeně ze své podstaty, nebo musí být uměle zvlhčen, nejlépe a nejsnáze parou. Mikrovlny rozkmitávají molekuly vody, a tak vzniká teplo. V některých případech se využívá mikrovln k zahřívání vody a výrobě páry, která se následně využívá ke sterilizaci odpadu.

K dispozici je i "suchý“ mikrovlnný proces. Tento systém využívá přímo mikrovlnného záření v dusíkové atmosféře k ošetření odpadů a generuje vyšší teploty než "vlhký“ mikrovlnný systém.

7.4 CHEMICKÉ PROCESY

7.4.1 Chemická dezinfekce/sterilizace

Metoda spočívá v dekontaminaci odpadu chemickými látkami, které působí antimikrobiálně. Dezinfekce může být brána jako postup, který redukuje hladinu mikrobiální kontaminace. Prostředky nemusí deaktivovat organismy, jako jsou některé spory, houby a viry. Chemické dekontaminace se nepoužívá jako zásadní metody pro úpravu odpadů. Je vhodná k použití pouze v těch případech, kdy ostatní metody nejsou k dekontaminaci odpadu vhodné. Volba vhodného chemického přípravku a podmínek použití tohoto způsobu úpravy odpadu se řídí podle odhadu rizika s přihlédnutím k mikroorganismům, které mají být deaktivovány, k povaze odpadu a přítomnosti organických, bílkovinných nebo hmotných částic a ke kvalitě povrchů předmětů nebo nástrojů, které budou vystaveny působení chemického dezinfekčního prostředku. Chemické přípravky je nutno používat v koncentracích doporučených výrobcem včetně doporučené expozice a podmínek použití. Zvolený chemický přípravek nesmí být slučitelný se substancemi nebo materiálem, které odpad obsahuje, aby tak nedocházelo ke snížení účinnosti nebo se jeho působením nevytvořily nebo neuvolnily toxické látky. Odpad musí být nejprve rozdrcen, aby se všechny povrchy odpadu dostaly do kontaktu s chemikálií. Některé postupy kombinují chemickou látku s teplotou, aby se zkrátila doba potřebná na dosažení požadované účinnosti dekontaminace.

Pozn. 1.: Tepelné sterilizaci je třeba dát přednost před chemickou dezinfekcí z důvodů účinnosti a s ohledem na ochranu životního prostředí.

7.5 Ozařování

Gama záření (například Kobalt 60) se používá dlouhou dobu k inaktivaci patogenních mikroorganismů na různých nástrojích a dalších pomůckách. Protože dávka záření nutná pro dosažení požadovaného efektu se dá přesně vypočítat, byla tato metoda zařazena mezi velmi výhodné a spolehlivé postupy úpravy odpadu ze zdravotnictví. Novější ozařovací systémy používají pro sterilizaci svazek elektronů generovaný v urychlovači. Tyto systémy využívané ke sterilizaci nástrojů by bylo možné využít i pro úpravu odpadu ze zdravotnických zařízení. Při ozařování je třeba vybudovat velmi účinné stínění pro chránění pracovníků. Tímto postupem je možné ošetřovat jen malá množství odpadů. Při tomto postupu ke změně odpadu nedochází.

7.6 Zapouzdření

Několik systémů, které jsou již běžně dostupné, používá obaly obsahující chemické látky, které se aktivují vlhkostí a následně zapouzdří odpad do pevného, průhledného nebo zakaleného bloku nebo válce. Někteří výrobci proklamují, že chemikálie inaktivují mikrobiální agens v odpadu, ale pro toto tvrzení chybí dostatek průkazných výsledků.

8. VALIDACE ÚČINNOSTI INAKTIVACE MIKROORGANISMŮ DEKONTAMINACÍ

Hlavním a základním požadavkem na technologie pro dekontaminaci odpadů ze zdravotnických zařízení je naprostá bezpečnost po jejich dekontaminaci. Nezbytnou podmínkou pro to, aby odpad mohl být považován za bezpečný, je inaktivace všech potencionálně nebezpečných mikroorganismů.

Protože úplná eliminace či destrukce je jen velmi obtížně prokazatelná, účinnost dekontaminace se běžně vyjadřuje jako pravděpodobnostní funkce počtu mikroorganismů přežívajících ten který konkrétní proces dekontaminace. Tato funkce se běžně vyjadřuje jako redukce 6 log10 (redukce 106 krát nebo přežívá pouze 1 miliontina původně přítomných mikroorganismů, tzn., že je dosaženo 99,9999 % redukce) nejodolnějších mikroorganismů k dekontaminačnímu procesu, o který se jedná. Může jimi být suspenze bakterií z rodu Bacillus sp., které jsou velmi rezistentní, a potom jsou určujícími (indikátorovými organismy) pro určení účinnosti dekontaminační metody. Bioindikátor je přípravek obsahující vybraný mikroorganismus s vysokou rezistencí na jedno nebo více dekontaminovaných médií a jehož zničením po dekontaminačním procesu je prokázáno, že dekontaminace je účinná. Musí být jasně rozlišitelný od dekontaminovaného odpadu, aby se zabránilo jakékoliv záměně či kontaminaci.

Validace je proces poskytnutí důkazu, že proces

Nahrávám...
Nahrávám...