dnes je 4.12.2022

Input:

Komunikace s lidmi se syndromem demence

10.10.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.84
Komunikace s lidmi se syndromem demence

Bc. Aneta Novotná, DiS.

V dnešní době je v seniorském věku stále častější diagnóza syndromu demence. Ta přináší poruchu kognitivních funkcí, a s tím související poruchy řeči a poruchy porozumění. Při komunikaci s takovýmto seniorem se snažíme zjistit fázi této nemoci, pátráme po tom, čemu klient ještě rozumí a čemu již nikoli. Hovoříme nejen s ním, ale i s rodinnými příslušníky či lidmi, kteří ho ošetřují. I v případě značně omezené schopnosti porozumění bychom se ale rozhodně měli vyvarovat situace, kdy před ním hovoříme „o něm”, jako by tu nebyl. Pamatujme na to, že tito lidé, ať už jsou v jakékoliv fázi, stále odlišují situace, ve kterých se cítí příjemně a nepříjemně. U lidí s demencí má velký význam znalost a schopnost užití nonverbální komunikace a nefarmakologické přístupy jako například validace podle Naomi Feil.

Specifika komunikace s lidmi se syndromem demence:

  • přístup, chování,

  • smyslová omezení,

  • srozumitelnost,

  • neverbální komunikace,

  • prostředí,

  • úcta, důstojnost.

Přístup, chování

Ve většině případů člověk se syndromem demence neví, kdo jsme a co chceme. Proto je vhodné začít vlastním představením a vysvětlením, proč jsme přišli. Pro lepší orientaci člověka s demencí v realitě se osvědčuje používat opakované stereotypy. Je to například stejné oslovení, stisk ruky na začátku každého rozhovoru apod.

Vždy se chováme klidně, přátelsky a laskavě. Nepoužíváme rychlé pohyby. Dáváme si pozor na doprovodná gesta a výraz našeho obličeje. Snažíme se udržet oční kontakt po celou dobu rozhovoru. V případě pokročilé demence, kdy oční kontakt není zcela možný, se snažíme alespoň zůstat v zorném poli seniora. V případě neklidu nebo špatné koncentrace u seniora můžeme použít jemný dotek na rameno nebo ruku. Výhodné je také znát nějaké

Nahrávám...
Nahrávám...