Komplexní ošetřovatelská péče o nemocného s demencí

2.87

Komplexní ošetřovatelská péče o nemocného s demencí

Ing. Jarmila Dučaiová

K základním oblastem každodenní péče o nemocného s Alzheimerovou chorobou patří:

• osobní hygiena, koupání a oblékání,

•  stravování a výživa,

• péče o vyprazdňování pacienta,

•  komunikace s nemocným,

• denní režim nemocného,

• bezpečnost a úprava prostředí v domácnosti.

 NahoruOsobní hygiena

Je důležitou součástí životního stylu člověka. Nemocného s Alzheimerovou chorobou je třeba upozorňovat na dodržování osobní hygieny. Může zapomínat na mytí, koupání nebo už nebude vědět, jak to má udělat. Potřebuje pomoc i při česání a při holení. V této situaci je třeba respektovat více než jindy jeho důstojnost, taktně ho upozornit, že je třeba se vykoupat a nabídnout mu pomoc, snažit se co nejvíce dodržovat jeho předešlé zvyklosti, umožnit, aby mohl co nejvíce udělat sám, bez pomoci. Koupání má být pro nemocného příjemným uvolňujícím zážitkem, a proto pokud se nám zdá, že je v rozpacích, je vhodné zakrýt intimní části těla. Sprchování může být lehčí, ale pokud nemocný nebyl zvyklý se sprchovat, může být znepokojen. Pokud se bojí sedět ve vaně, je třeba ho mýt vestoje. Pravidelná hygienická péče je důležitým faktorem i při prevenci vzniku proleženin (dekubitů). Proleženiny jsou rány na kůži a v podkožních tkáních způsobené dlouhodobým zvýšeným tlakem na místa těla, dotýkající se podložky. Jejich vznik souvisí se sníženou pohyblivostí a dalšími rizikovými faktory, např. samovolným odchodem moči a stolice. Na vznik proleženin mají podíl také tlumící léky. Spící nebo apatický pacient spontánně nemění polohu. Základem prevence vzniku proleženin je časné rozpoznání rizikového pacienta a polohování. Pamatujme na to, že každý, tedy i nemocný člověk, se cítí lépe, když je čistý a upravený.

Oblékání je také každodenní potřebou člověka. Ztráta této schopnosti přináší člověku kromě závislosti na jiných i pocit zoufalství, odkázanosti a depresi. Základním pravidlem péče o nemocného je odmítnout přehnanou pomoc. Pokud ho nepovzbudí, aby si denní úkony dělal sám, rychle je ztratí. Ty ztracené už pak více nezíská. Přibližně ve 2. až 3. roce trvání nemoci začne mít potíže s výběrem oblečení a správným postupem při oblékání, způsobené zhoršením paměti, ale i neschopností zvládat jemné motorické činnosti (zavazování tkaniček, zapínání knoflíků). V některých případech si nemocný přestane uvědomovat potřebu pravidelně se převlékat a měnit si prádlo. Může se stát, že se objeví na veřejnosti nevhodně oblečený. Pokud se nemocný ještě umí obléci sám, je dobré zůstat v jeho blízkosti, možná mu bude třeba připomenout některou část oděvu, kterou si má vzít. Skříň plnou oblečení třeba vytřídit. Když si oděv neumí vybrat sám, pomozme mu připravit jednotlivé součásti v pořadí, v jakém následují. Pokud si některou část oděvu oblékne špatně, taktně zakročme a pomozme mu obléci se správně. Při velkých potížích se zavazováním tkaniček je lepší koupit boty se zapínáním na suchý zip. Obuv by měla mít protiskluzovou gumovou podrážku. Je důležité se snažit nemocnému oblékání a svlékání změnit na zábavné cvičení či hru.

 NahoruStravování a výživa nemocného s Alzheimerovou nemocí

Nemocný s Alzheimerovou chorobou nepotřebují žádnou speciální dietu. Jejich strava však má být pestrá a dostatečně vyvážená na potřebné živiny. Má být bohatá hlavně na lehce stravitelné bílkoviny. Důležitý je dostatek vlákniny a tekutin pro správnou činnost střev a pravidelnost vyprazdňování. Pokud má nemocný nadměrnou chuť k jídlu, potřebné je omezit přístup k potravě s vysokým obsahem tuků a cukrů. Naopak, pokud hubne, je nutné dohlížet na to, aby jedl dostatečně a pravidelně. Příjem potravy se vzhledem k postupné ztrátě soběstačnosti stává stále těžší. Nemocný může mít problémy s polykáním potravy a tekutin, někdy ztrácí zájem o jídlo, protože se necítí dobře. Při přijímání potravy by měl zůstat samostatný co nejdéle. I v případě zhoršení schopnosti samostatného příjmu jídla udržujeme tuto schopnost co nejdéle používáním kompenzačních pomůcek - slámky, protiskluzové podložky pod nádoby a sklenice, používání plastových nádob, protože jsou lehčí, podávání jídel a nápojů stabilně na totéž místo, nakrájení jídla na menší kousky, pokud nemocný nedokáže jíst příborem, může jíst i rukama, později v pokročilejším stádiu je vhodná strava mletá nebo mixovaná. Pamatujme na to, že nemocný nemusí být schopen rozlišovat studené a horké, a může si proto popálit ústa horkým jídlem nebo nápojem. Nezapomínejme také na potřebu hydratace, protože nemocný často nedokáže definovat pocit žízně. Někteří jedinci mají vyšší energetickou spotřebu než zdraví jedinci. I při normální stravě hubnou. Tehdy je třeba poradit se s lékařem o možnostech tzv. doplňkové výživy. Jde o přípravky vzhledem podobné dětským mléčným koktejlem. Jejich výživová hodnota odpovídá vydatnému jídlu. Pokud problémy s polykáním znemožňují zdravé a bezpečné stravování, je třeba poradit se s lékařem. Pokud nemocný již není schopen potravu sám rozžvýkat a spolknout, hrozí nebezpečí aspirační pneumonie. Může se stát, že kousek potravy přejde namísto do jícnu průdušnicí až do plic a vznikne zápal plic. Proto je třeba uvažovat o výživě sondou. 

 NahoruPéče o vyprazdňování

Zvláštní pozornost je třeba věnovat inkontinenci. Objevuje se již ve středně těžkém stadiu Alzheimerovy choroby u asi 40 až 60 % nemocných. Každý problém s vyprazdňováním vyžaduje důkladné lékařské vyšetření zaměřené na vyloučení a odstranění léčitelných příčin. Pokud se u pacienta nezjistí žádná organická příčina, důležité je zavést stálý rozvrh vyprazdňování a použít opatření ke zvládnutí inkontinence (sběrné pomůcky, ochranný oděv), které respektují intimitu nemocného. Nemocným s demencí uniká moč ještě před příchodem na toaletu. Proto musí mít k dispozici přenosné toalety a snadno snímatelný oděv. Nejednou v nervozitě nedokážou najít cestu na WC. Pomohou jim výrazné, barevné, dobře rozlišitelné znaky. Při trvalé inkontinenci je třeba nemocného vodit na toaletu pravidelně každé 2 až 3 hodiny. Zejména ráno, před spaním a jednou během noci. Usnadněním je použití přenosné toalety a večerní omezení příjmu tekutin. Zavedení permanentního katétru co nejdéle oddalujeme, protože ohrožuje nemocného infekcí a negativně ovlivňuje jeho psychiku. Při přetrvávajících problémech s inkontinencí lze použít hygienické pomůcky vhodné při inkontinenci dospělých (vložky, pleny). Zpočátku vložky jen na několik hodin denně jsou vhodným postupným přechodem na trvalý stav…