dnes je 4.10.2024

Input:

Diskomfort sester v péči o umírající pacienty

1.9.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.77
Diskomfort sester v péči o umírající pacienty

Doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.

Diskomfort znamená nepohodlí, nepříjemný pocit. Jde o tělesnou, duševní nebo sociální nepohodu, případně jejich kombinaci. Sestry, které pečují o umírající pacienty, jsou neustále vystaveny stresovým situacím, protože jsou konfrontovány s nejvyhrocenější existencionální situací, tj. hranicí života a smrti. Úmrtí pacienta ve výzkumných šetřeních hodnotí sestry jako vysokou psychickou zátěž, s níž se musejí stále vyrovnávat. Ohrožení syndromem vyhoření je u sester, které se setkávají se smrtí, mnohonásobně vyšší než u sester, které nejsou v kontaktu s umírajícím pacientem.

Zátěž sester v péči o umírající

Péče o těžce nemocného pacienta je psychicky velmi vyčerpávající, a z toho důvodu by sestra měla mít dostatek informací o důsledcích psychické zátěže a také o prevenci, a to dříve, než dojde k ohrožení jejího zdraví. Zátěž můžeme rozdělit podle míry působení, podle charakteru působících podnětů a primárních reakcí, podle velikosti zátěže. (Kožuchová a kol. 2014, s. 197) Psychická zátěž se u sestry projevuje stresem, který může vést k syndromu vyhoření. Příznaky syndromu vyhoření by neměly zůstat nerozpoznány, představují situaci, o které je nutné přemýšlet, řešit ji. Ještě důležitější je syndromu vyhoření předcházet.

Nejčastější stresové situace vyvolávající nepříjemný pocit – diskomfort – jsou: sdělení špatné zprávy vážně nemocnému, přijetí selhání léčby, opakované přijetí smrti pacientů, s kterými došlo k navázání vztahu, absorbování hněvu a zármutku vyjádřených pacientem a rodinou, nevyjasněnost role v rámci multiprofesního týmu, osobní idealismus, zpochybnění toho, čemu sama sestra/zdravotník věří. (Twycross, 2003, s. 181)

Stres

Stres je způsobený vším, co vede k hněvu, k nervozitě, k frustraci. Příliš mnoho stresu má na zdraví velmi negativní vliv. Mechanismus působení stresu závisí na schopnostech člověka a na nárocích, které jsou na něj kladeny. Hlavní příčinou stresu může být příliš mnoho rychlých změn. Mezi emocionální reakce patří stálý pocit neschopnosti, pocit duševního vyčerpání, strach, stupňující se podrážděnost, konfliktní jednání, frustrace, častá plačtivost, neschopnost se rozhodovat, strach z kolapsu nebo smrti, neschopnost radovat se, panický strach ze společenského selhání. Mezi fyzickými reakcemi na stres se uvádějí: nepravidelná činnost srdce, změny v příjmu potravy, nadměrné pocení, časté pocity nevolnosti, migrény, nervozita, nepříjemné pocity na hrudníku a zrychlené dýchání, poruchy vyprazdňování, bolesti v křížové oblasti, roztržitost, slabost, malátnost, sucho v ústech a bolesti horních a dolních končetin. (Wilkinson, 2001, s. 17–18)

Psychické příznaky stresu

Mezi psychické příznaky stresového stavu, které se objevují v chování a jednání u sestry, patří: nejistota v situacích, kdy musí volit z více možností, změněný denní rytmus, problémy se spaním a vstáváním, pesimistický pohled na život, problémy s výživou – buď ztráta chuti k jídlu nebo zvýšený příjem potravy, zhoršená koncentrace pozornosti, nechuť pracovat a zhoršená kvalita práce, snížené množství vykonané práce, zvýšený příjem alkoholu. Příznaky stresu se projevují také v duševním životě. U sestry, která je vystavena nadměrné zátěži (stresovému stavu), se diskomfort projevuje: prudké změny nálad, pocity únavy, zvýšená podrážděnost, nadměrná starost o svůj zdravotní stav, problémy v mezilidských vztazích, neschopnost projevit city, sociální izolace. (Křivohlavý, 2010, s. 23)

Fyziologické příznaky stresu

Mezi fyziologické příznaky stresového stavu navozující diskomfort se uvádějí: bušení srdce, nechutenství, nesnesitelné bolesti hlavy, bolesti v oblasti krční páteře, svíravá bolest za hrudní kostí, plynatost v abdominální oblasti, časté nutkání na močení, změny v menstruačním cyklu, bodavé pocity v rukách a v nohách, migréna. (Křivohlavý, 2010, s. 23)

Komunikace jako stresující faktor

Sestra by měla mít dobré komunikační schopnosti, protože dobré slovo také léčí, to zdůrazňovala již Florence Nightingalová. Úspěšná komunikace je spojena s osobnostní výbavou: dobrý vztah k lidem, trpělivost, spolehlivost, rychlost reakce a úsudku, zručnost a fyzická zdatnost, empatie. Praxe ukazuje, že nemocní se ve větší míře svěřují právě sestrám, a to nejen se svými obavami, strachy a úzkostmi, ale i se svým soukromím. Komunikace s umírajícím je nejvíce stresujícím faktorem. (Habánková, 2015, s. 47) Dále je to představa, že tato situace potká samotnou sestru nebo někoho blízkého. K dalším diskomfort způsobujícím faktorům náležejí: psychická náročnost péče o umírajícího, fyzická náročnost péče o umírajícího, komunikace s rodinou umírajícího. (Habánková, 2015, s. 47)

Komunikace s umírajícím pacientem a jeho rodinnými příslušníky vyžaduje sestru na vysoké profesionální úrovni. Komunikace s umírajícími pacienty přináší nové situace, na které sestra nemusí být vždy dostatečně připravená. Komunikace a interakce s umírajícím i jeho rodinou bývá pro sestru velice často těžká a psychicky vyčerpávající.

Empatie

Empatie ve vztahu k pacientovi /klientovi je mimořádně zdůrazňována. Umět se vcítit do pacientových pocitů předpokládá vytvoření hlubokých emocionálních vztahů. Tento vztah vyžaduje osobnostní předpoklady a dovednosti cílevědomého soustředění na druhého, rozumíme tím mj. proces

Nahrávám...
Nahrávám...