č. 323/2025 Sb., Zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele
ZÁKON
ze dne 23. července 2025
o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1)
Tento zákon upravuje jednotné měsíční hlášení jako prostředek, kterým zaměstnavatel vůči některým orgánům veřejné moci souhrnně plní své povinnosti sdělovat údaje o sobě a o svých zaměstnancích vyplývající mu z tohoto zákona nebo jiného právního předpisu.
(2)
Tento zákon dále upravuje
a)
způsob sdělování hlášených údajů a údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců,
b)
předávání hlášených údajů a údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců některým orgánům veřejné moci,
c)
vzájemnou komunikaci některých orgánů veřejné moci a zaměstnavatelů při sdělování hlášených údajů a údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců,
d)
evidování hlášených údajů a údajů o zaměstnavatelích a zaměstnancích a jejich uchovávání.
§ 2
Zaměstnavatel
Zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
zaměstnavatel podle zákoníku práce,
b)
zaměstnavatel podle zákona o nemocenském pojištění,
c)
zaměstnavatel podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
d)
zaměstnavatel podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
e)
plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, nebo
f)
zaměstnavatel podle zákona o zaměstnanosti.
§ 3
Zaměstnanec
(1)
Zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
zaměstnanec podle zákona o nemocenském pojištění,
b)
zaměstnanec podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
c)
fyzická osoba, kterou zaměstnavatel podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zaměstnává nebo k níž je ve vztahu, který zakládá účast na důchodovém pojištění,
d)
poplatník daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, nebo
e)
zaměstnanec podle zákoníku práce.
(2)
Zahraničním zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba uvedená v § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti.
§ 4
Zaměstnání
(1)
Zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
základní pracovněprávní vztah podle zákoníku práce,
b)
služební poměr podle zákona o státní službě,
c)
služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě, nebo
d)
jiný právní vztah, s nímž je spojena povinnost zaměstnavatele sdělovat údaje některým orgánům veřejné moci způsobem stanoveným tímto zákonem.
(2)
Je-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem více právních vztahů podle odstavce 1, považuje se za zaměstnání jednotlivě každý z nich.
(3)
Dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
den nástupu do zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění,
b)
den nástupu k výkonu práce podle zákona o zaměstnanosti, nelze-li použít den podle písmene a),
c)
den, kdy pro účely zákona o daních z příjmů vznikla zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci plnění, nelze-li použít den podle písmene a) nebo b), nebo
d)
den, kdy zaměstnavatel pro…
