dnes je 28.4.2024

Input:

Individuální plánování v sociálních službách - Smlouva a Individuální plán

1.5.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.96
Individuální plánování v sociálních službách – Smlouva a Individuální plán

Mgr. Marcela Hauke

Úvod k závěrečnému dílu o individuálním plánování

Předchozí díly objasnily zásady individuálního plánování. Vysvětlily význam řádného popisu nepříznivé sociální situace jako nezbytného prvku při určování, zda zájemce spadá do cílové skupiny a zda je tudíž možné s ním uzavřít smlouvu o poskytování sociální služby. Byla také objasněna vazba mezi stanovenými osobními cíli a řešením nepříznivé sociální situace. Jednání se zájemcem je prvním krokem individuálního plánování. Závěrečný díl je věnován standardu kvality č. 4 a č. 5, tedy uzavírání smlouvy o poskytování sociální služby, a samotnému individuálnímu plánování, tedy tvorbě a přehodnocení individuálního plánu.

Smlouva o poskytování sociální služby

Jestliže sociální pracovník v rámci jednání se zájemcem určí, že zájemce spadá do cílové skupiny, přistoupí k uzavření smlouvy o poskytování sociální služby (dále jen „smlouvy”), nebrání-li tomu důvody, pro které může poskytovatel smlouvu odmítnout uzavřít.

A) Kdy nemusí poskytovatel smlouvu uzavřít

Podle § 91 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSocS”), poskytovatel může odmítnout uzavřít smlouvu, POUZE pokud:

  1. neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá – tedy tehdy, když zájemce nespadá do cílové skupiny,
  2. nemá dostatečnou kapacitu,
  3. zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby,
  4. osobě, která žádá o poskytnutí stejné sociální služby, vypověděl poskytovatel v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.

Výše uvedené důvody jsou taxativně dané, tzn., že se jedná o jediné důvody, pro které poskytovatel může odmítnout uzavřít smlouvu. Často zmiňovaný alkoholismus, agresivní chování nebo infekční onemocnění u zájemce o službu v případě například pečovatelské služby nemůže být důvodem pro neuzavření smlouvy. V poslední době se k těmto důvodům, pro které někteří poskytovatelé nechtějí uzavírat smlouvy, řadí i chudoba klientů, respektive jejich neschopnost hradit své závazky. To by však rovněž nemělo být důvodem pro neuzavření smlouvy. Je na poskytovateli, aby si řádně nastavil výpovědní podmínky a měl možnost klientům, kteří řádně neplní své dohodnuté povinnosti vycházející ze smlouvy, tuto smlouvu vypovědět.

Jestliže poskytovatel odmítne uzavřít se zájemcem o službu smlouvu z výše uvedených zákonných důvodů, vydá o tom zájemci NA JEHO ŽÁDOST písemné oznámení s uvedením důvodu odmítnutí uzavření smlouvy.

Pokud poskytovatel nemůže uzavřít se zájemcem smlouvu z důvodu naplněné kapacity své služby, zařadí zájemce do EVIDENCE žadatelů o sociální službu. Zde má poskytovatel nastavená pravidla, podle nichž postupuje v případě uvolněné kapacity.

B) Co musí smlouva obsahovat

Smlouva se uzavírá podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „NOZ”), tzn., že záleží na dohodě obou stran, jak bude v konečném důsledku smlouva vypadat. Nicméně § 91 odst. 2 ZSocS stanovuje minimální požadavky na to, co smlouva MUSÍ obsahovat. Neobsahuje-li smlouva povinné náležitosti (viz níže), hrozí za to poskytovateli sankce ve výši do 20 000Kč [viz § 107 odst. 5 písm. b) ZSocS].

Smlouva obsahuje tyto náležitosti:

  1. označení smluvních stran,
  2. druh sociální služby,
  3. rozsah poskytování sociální služby,
  4. místo a čas poskytování sociální služby,
  5. výši úhrady za sociální služby a způsob jejího placení, včetně způsobu vyúčtování,
  6. ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem pro poskytování sociálních služeb,
  7. výpovědní důvody a výpovědní lhůty,
  8. dobu platnosti smlouvy.

Kromě toho může smlouva obsahovat další náležitosti, na kterých se obě strany dohodnou. Vždy však musí být dodržena hlavní zásada občanského zákoníku, a sice ochrana slabší strany. Z tohoto hlediska je zde za slabší stranu považován klient. To znamená, že ve smlouvě nemohou být uvedena ujednání, která by klienta poškozovala, byť by se poskytovatel, například při soudním sporu, hájil tím, že klient s ujednáním souhlasil. Nicméně každou smlouvu by bylo nutno posuzovat individuálně.

Rovněž se vedou diskuse, zda smlouva musí obsahovat osobní cíl klienta. Zákon o sociálních službách toto sice nevyžaduje, přesto však všechny dohodnuté kroky směřují k naplňování osobních cílů klienta jako způsobu řešení jeho nepříznivé sociální situace. Zahrne-li poskytovatel osobní cíl do smlouvy, hrozí častější změny smlouvy při změnách osobních cílů. Ve službách sociální péče bývají však dlouhodobé cíle dosti podobné a převážně neměnné (například zůstat doma co nejdéle), což vyplývá z problematiky cílové skupiny převážně seniorů.

C) Jak napsat správně smlouvu

Bohužel nikdo není schopen jednoznačně říci, jak má správná smlouva vypadat – názory na rozsah a podobu smlouvy se velmi různí, a to jak z pohledu jednotlivých právníků, tak i z pohledu jednotlivých inspektorů poskytování sociálních služeb. Takže rozhodnutí o podobě smlouvy zůstává na poskytovateli.

Podle některých názorů by smlouva měla být krátká a velmi stručná, s odkazem na následný individuální plán, ve kterém by byly popisovány změny, aniž by poskytovatel musel při každé změně vytvářet nové a nové dodatky ke smlouvě.

Klady:

  • smlouva je krátká a přehledná,

  • dodatky ke smlouvám (či nové smlouvy) se vytvářejí jenom výjimečně,

  • administrativní zátěž je nižší,

  • změny je možné uskutečňovat prakticky okamžitě tím, že se klíčový pracovník dohodne s klientem na změně v individuálním plánu nebo provede jenom zápis do záznamu o průběhu služby.

Zápory:

  • velký důraz kladen na kvalitu zápisu v IP či jiných záznamech, ze kterých jsou změny patrné a zřejmé,

  • pokud je smlouva obecná, velmi těžko se prokazuje, kdo má pravdu.

Podle jiných názorů by smlouva měla být velmi podrobná, aby se z ní dala vyčíst přesná dohoda obou stran, a každá změna bude poté znamenat dodatek ke smlouvě. Taková smlouva může být v tomto případě poměrně obsáhlá.

Klady:

  • V případech řešení sporných záležitostí lze odkázat na ujednání ve smlouvě.

Zápory:

  • problém se srozumitelností,

  • příliš mnoho informací může mít za následek nepřehlednost a chaotičnost textu smlouvy,

  • větší administrativní zátěž – častější dodatky,

  • menší pružnost v zavádění změn.

Doporučení:

  • Zachovat srozumitelnost a přiměřenost délky smlouvy s ohledem na možnosti, schopnosti a dovednosti klienta.

  • Základní a důležitá ujednání napsat přímo do smlouvy – je dobré si v předpisu (SQSS č. 4) vymezit, co pro poskytovatele znamená například rozsah poskytovaných služeb – zejména tato oblast vyvolává největší nejednotnost ve výkladu různých expertů.

  • Do smlouvy zakotvit i možnost jednostranné změny smlouvy (například při změně úhrad za službu). V opačném případě se může například stát, že klient na změnu v ceníku nepřistoupí. Na to má právo, neboť smlouvu lze měnit pouze na základě souhlasu obou stran, pokud se obě strany nedohodnou jinak.

  • Jako vhodné se jeví například popsat rozsah služby při uzavírání smlouvy s následným ustanovením, že změny týkající se rozsahu služby lze po podpisu smlouvy měnit na základě změny individuálního plánu, aniž by si tato změna vyžádala změnu smlouvy. Poskytovatel zajisté objeví i další možnosti, které mu pomohou snížit administrativní zátěž. Je to rovněž také ochrana proti některým opatrovníkům, kteří příliš zasahují do poskytování péče a mají snahu diktovat poskytovatelům rozsah služby s ohledem na finance, které spravují klientovi, nikoliv s ohledem na vývoj nepříznivé sociální situace klientů.

  • Jestliže jsou součástí smlouvy různé přílohy, musí je poskytovatel přikládat i ke smlouvě, kterou má uloženou u sebe nebo ji poté ukládá do spisovny k další archivaci a skartaci. Nejčastěji bývají součástí smlouvy vnitřní pravidla stanovená poskytovatelem pro poskytování sociální služby, ceníky, různé provozní řády apod. Protože se může poté jednat o obsáhlé materiály, je dobré předem zvážit, které dokumenty musejí být skutečně přílohou smlouvy a které se mohou klientovi předávat mimo režim samotné smlouvy. V případě změny jakékoliv přílohy musí poté poskytovatel měnit dodatkem celou smlouvu.

D) Výpovědní podmínky a výpovědní lhůty

Tento bod je rovněž nedílnou součástí smlouvy. Mnozí poskytovatelé však nedoceňují jeho závažnost. Napíše-li poskytovatel, že může dát klientovi výpověď ze smlouvy „v případě porušování Vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem”, tak je velmi pravděpodobné, že v případě právních sporů bude nejspíše taková výpověď považována za neplatnou:

  • Aby mohl poskytovatel dát výpověď klientovi, musí být výpovědní důvody velmi přesně specifikovány, aby nebyly zaměnitelné s jiným důvodem. Proto je důvod výpovědi

Nahrávám...
Nahrávám...