dnes je 19.5.2024

Input:

Domácnost klienta jako zdroj možného ohrožení

1.11.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.49
Domácnost klienta jako zdroj možného ohrožení

Mgr. Marcela Hauke

Úvod

Při poskytování pečovatelské služby se pracovníci v terénu setkávají s různými problémy. Infekční onemocnění, onemocnění způsobená různými parazity, velmi zanedbané domácnosti, přítomnost štěnic či blech, ale patří k nim bezesporu také imobilní klient s nadváhou. To všechno vyvolává u pracovníků velké obavy o vlastní zdraví a bezpečnost, a z tohoto důvodu mnozí z nich nechtějí v těchto domácnostech poskytovat služby. Je otázkou, zda má zaměstnanec na takové odmítnutí právo a zda má poskytovatel právo v takovém případě neuzavřít či později vypovědět již uzavřenou smlouvu o poskytování sociální služby, a to s ohledem na svoji povinnost vytvořit zaměstnancům bezpečné prostředí pro výkon jejich práce. Problematice se okrajově věnoval článek „Problematické situace při poskytování pečovatelské služby” publikovaný v časopise Sociálních služby. Vzhledem k aktuálnosti tématu se však problémem zabývá i tento článek.

Možnost neuzavřít smlouvu o poskytování sociální služby

Pečovatelská služba poskytuje podporu, pomoc a péči osobám v nepříznivé sociální situaci v domácnosti těchto osob. Jestliže se taková osoba nachází v definované nepříznivé sociální situaci a spadá tedy do cílové skupiny, může s ní poskytovatel odmítnout uzavřít smlouvu o poskytování sociální služby (dále jen „smlouvu”) pouze v souladu s § 91 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSocS”).

Poskytovatel sociálních služeb může tedy odmítnout uzavřít smlouvu, pouze pokud:

  1. neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá, a to i s ohledem na vymezení okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb,
  2. nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá, nebo
  3. pokud osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.

Poskytovatel tedy nemá mnoho možností jak smlouvu neuzavřít, ačkoliv je klientova domácnost již na první pohled velmi zanedbaná a riziko z toho vyplývající možné.

Upozornění: Pokud v rámci jednání se zájemcem poskytovatel zjistí například velmi zanedbanou domácnost, nicméně vyhodnotí, že zájemce o službu spadá do okruhu osob, jimž poskytuje sociální službu, je povinen smlouvu o poskytování sociální služby uzavřít. V opačném případě se vystavuje nebezpečí postihu podle § 107 odst. 2 písm. d) ZSocS.

Poskytovatel si musí nastavit obecná pravidla pro poskytování sociální služby ve Vnitřních pravidlech stanovených poskytovatelem pro poskytování sociální služby (dále jen „Pravidla”). Součástí Pravidel by měl být požadavek vůči klientovi na zajištění nezbytných podmínek pro kvalitní a bezpečný výkon práce a podrobnosti je vhodné dohodnout přímo ve smlouvě (viz další kapitola). Je-li s Pravidly klient srozumitelně seznámen a vyjádří se, že se zněním smlouvy a tedy i Pravidly souhlasí, může s ním v případě, že následně dohodu nedodržuje, poskytovatel později smlouvu ukončit z důvodu porušování jejích podmínek. Zde však záleží na mnoha okolnostech, zejména na schopnostech a možnostech klienta věci změnit, tedy na tom, zda je klient orientovaný či nikoliv – podle toho se liší další postupy. Také je třeba si položit otázku, co se stane, pokud bude smlouva ukončena. Jaké možnosti řešení má klient?

Příklad: Poskytovatel měl uzavřenou smlouvu s manželi, kteří oba nezbytně potřebovali pomoc třetí osoby. Profesionální služba se o péči dělila s dcerou, která byla zaměstnaná (nebydlela s rodiči) a sama by péči o rodiče nezvládla. Klient onemocněl svrabem, byl pro svůj celkový špatný stav hospitalizován na infekčním onemocnění a po třech dnech byl propuštěn do domácí léčby. Protože měl klient problémy s dodržováním hygienických zásad, rozhodla se pečovatelská služba ukončit smlouvu kvůli obavám z ohrožení svých pracovnic, které do této domácnosti odmítaly docházet. Pro dceru by však ukončení smlouvy znamenalo, že by musela zanechat zaměstnání, což nebylo možné. Proběhla řada jednání a konzultací s odborníky a úředníky a péče nakonec musela pokračovat. Vypovězení smlouvy z výše popisovaných důvodů bylo nelegitimní.

Nežli přemýšlet o neposkytování péče je mnohem efektivnější zaměřit se spíše na to, jak ochránit zaměstnance před možným ohrožením zdraví a jak nastavit bezpečnostní pravidla v organizaci. To ovšem neznamená, že se klient nemusí na případných opatřeních podílet. Lze doporučit vypracovat plán rizik (či rizikový plán), přijmout opatření k případné eliminaci definovaných rizik a do řešení tohoto problému zapojit klienta a případně další zdroje, jsou-li dostupné (viz dále). Někdy je vhodné požádat o spolupráci rovněž terénní sociální pracovníky při obcích s rozšířenou působností nebo využít další metodu sociální práce, jako je například případová konference.

V případě podezření na infekční či parazitární onemocnění má poskytovatel povinnost toto podezření oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (§ 62 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů). Poskytovatel toto podezření oznámí praktickému lékaři klienta a poté je zapotřebí oznámit tuto situaci příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví – většinou je tímto orgánem protiepidemické oddělení příslušné krajské hygienické stanice. Vzhledem k povinnosti dané zvláštním zákonem se nejedná o porušení mlčenlivosti podle § 100 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Tento orgán následně doporučí, případně nařídí příslušná protiepidemická opatření, aby se zabránilo šíření eventuálního infekčního onemocnění. Zároveň se stanoví pravidla k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví osob, které s takovým nemocným klientem přicházejí do styku.

Je potřeba si uvědomit, že v podstatě každá domácnost je pro pracovníky potenciálně infekční. Z povahy práce pečovatele v terénu vyplývají rizika, kterým nelze vždy lze předejít nebo se jim vyhnout. Proto poskytovatel jako zaměstnavatel musí bezpečnostní pravidla stanovit tak, aby svoje zaměstnance ochránil.

Jednání se zájemcem a následné kroky jako nástroj předcházení popisovaným problémům

Jednání se zájemcem je účinným nástrojem pro stanovení podmínek poskytované péče po uzavření smlouvy. V jeho rámci poskytovatel projednává se zájemcem o sociální službu jeho požadavky, očekávání a osobní cíle, které by vzhledem k jeho možnostem a schopnostem bylo možné realizovat prostřednictvím sociální služby (kritérium 3b přílohy č. 2 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů). Sociální služba má své podmínky, za nichž sociální službu realizuje, stanovené ve smlouvě a v Pravidlech. V těchto Pravidlech jsou podmínky popsány obecněji, s ohledem na celou šíři cílové skupiny, nicméně je zde minimálně uvedeno (nebo by mělo být), že klient je povinen vytvořit podmínky pro bezpečný výkon práce pečujících osob. Konkrétní podmínky je vhodné sjednat podle situace přímo ve smlouvě – například povinnost zabezpečit psa po dobu výkonu péče, pořídit polohovací lůžko, vyklidit dohodnutým způsobem jednu místnost pro řádný výkon péče (např. v případě klienta, který shromažďuje věci, nebo který potřebuje péči na lůžku – hygienu, podávání stravy atd.), u silných kuřáků například řádné vyvětrání místnosti před dohodnutou návštěvou pečovatelky a nekouření po dobu její přítomnosti atd. Všechno je otázkou dohody obou smluvních stran. Jedna strana nabízí své možnosti a podmínky, za kterých je schopná sociální službu poskytovat, druhá strana se rozhoduje, zda je služba schopná naplnit její očekávání, a smlouvu buď podepíše či nikoliv.

Dojde-li ke změnám v průběhu poskytování sociální služby, může se poskytovatel odvolat na svoje Pravidla a dohodnout se s klientem, za jakých podmínek mu bude moci péči poskytovat i nadále – buď dojde k dohodě o změně smlouvy o poskytování sociální služby, nebo tato dohoda bude součástí individuálního plánu, záznamů o průběhu poskytování sociální služby, případně má poskytovatel k dispozici rizikový plán. Podstatné však je, aby klient byl s podmínkami poskytování služby řádně seznámen před podpisem smlouvy.

Příklad z praxe:

Čistota jedné domácnosti byla za hranicí běžně přijatelných a obvyklých podmínek. Klientka potřebovala donášku oběda, ale absolutně nebyla schopná udržet jídlonosiče v takovém stavu, aby se do nich dalo dát jídlo. Nebylo možné je ani umývat u poskytovatele, protože se například stalo, že v jídlonosiči byla stolice! Se souhlasem klientky se začalo vyjednávat s jejími poměrně vzdálenými příbuznými, kteří sice bydleli velmi daleko, měli však zájem situaci řešit. Bylo ujednáno, že rodina bude nakupovat jednorázové boxy na jídlo a klasické jídlonosiče se nebudou používat. Do této záležitosti byla zapojena rovněž obec, která také měla zájem, aby klientka mohla dožít doma tak, jak byla zvyklá.

Je rovněž podstatné, jaké úkony klient požaduje. Lze jistě bez problémů (nebo s minimálními opatřeními) zajišťovat například dovoz obědů, nákupů, léků, koupel ve středisku osobní hygieny, praní prádla. Jiné je to u úklidů, zejména u velkých úklidů, kde by měl poskytovatel „pouze” pomoci se zajištěním tohoto úkonu prostřednictvím úklidové firmy, ale úklid vlastními silami nebude provádět. U každodenní hygieny například na lůžku již musí sociální pracovnice/pracovník dohodnout podmínky, za nichž bude možné tento úkon poskytovat.

Ve smlouvě či v jiném výše zmiňovaném dokumentu je vhodné pamatovat i na situace, kdy například v zanedbané domácnosti si pečovatel/ka nemá kam odložit své osobní věci v obavě, aby do vlastní či do jiné domácnosti nezavlekl/a případné parazity. Poskytovatel si s klientem vyjedná písemně podmínky, za nichž se sociální služba bude poskytovat.

Rizikový plán a jiná opatření

Jak již bylo výše napsáno, vyhodnotí-li poskytovatel nepřiměřené riziko spojené s rozhodováním klienta, může do procesu vstoupit legitimním způsobem a přijmout opatření ke zmírnění těchto rizik. Jedním z těchto opatření je vypracování rizikového plánu.

Příklad: V bytě klienta se objevily štěnice. Klient, který je orientovaný, měl s pečovatelskou službou uzavřenou smlouvu na pravidelný úklid, pomoc při hygieně, nákupy a dovoz obědů. Ven prakticky nevycházel, pohyboval se pouze po bytě pomocí chodítka. Majitel panelového domu, ve kterém se štěnice objevily a ve kterém zmiňovaný klient bydlel, obeslal všechny obyvatele domu, aby připravili byt k deratizaci a na 3 dny uvolnili byt. Klient se odmítl vystěhovat a také podřídit se dalším doporučením. Neměl rodinu a v jeho stavu pro něho bylo nemyslitelné připravit byt na plošnou deratizaci a najít si přechodné bydlení. Po pečovatelské službě požadoval i nadále dohodnuté úkony. Vzhledem k okolnostem a nařízené plošné deratizaci však poskytovatel toto vyhodnotil jako nepřiměřené rizikozavlečení štěnic k poskytovateli a k zaměstnancům do jejich domovů, čímž by došlo k dalšímu šíření. Poskytovatel se s klientem dohodl na následujících opatřeních: 1. po dobu, než pomine riziko zavlečení štěnic a možné nákazy, bude zajišťovat pouze nezbytné úkony, tedy nákupy a dovoz obědů a do domácnosti bude vstupovat v jednorázovém overalu a návlecích na botách, (které při odchodu z bytu sundá u dveří, dá do uzavíratelného pytle a poskytovatel zajistí likvidaci na základě smlouvy s firmou, která zajišťuje likvidaci tohoto druhu), 2. se souhlasem klienta poskytovatel situaci oznámil sociální terénní pracovnici při obci s rozšířenou působností, která prostřednictvím klientova kamaráda zajistila pomoc s přípravou bytu na plošnou deratizaci a hospitalizaci klienta na dobu nezbytně nutnou.

Povinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel někdy zdůvodňuje odmítnutí péče u klienta tím, že má povinnost vytvořit svým zaměstnancům podmínky pro bezpečný výkon jejich práce. Odpověď na otázku povinností zaměstnavatele lze najít v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP”). Ten stanoví základní povinnosti zaměstnavatele, které poté podrobně upravují zvláštní právní předpisy. V tomto textu zmíníme zejména povinnosti zaměstnavatele v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti zaměstnance, které jsou uvedeny v § 103 až § 106 ZP.

Zaměstnavatel je povinen:

  1. Nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní
Nahrávám...
Nahrávám...