1201
Pár poznámek ke svéprávnosti
Mgr. et Mgr. Kateřina Smolíková
Zákon přiznává každému člověku, který se narodí živý, právní osobnost (dříve způsobilost k právům a povinnostem). Právní osobnost se během života člověka nemění, je stále stejná – od narození až do smrti.
Vedle ní člověk postupně nabývá svéprávnost (dříve způsobilost k právním úkonům). V dětství a mládí je člověk svéprávný pouze do té míry, do jaké je schopen pochopit své jednání (5leté dítě je způsobilé koupit 4 rohlíky a zaplatit za ně, koupě drahého automobilu by však nejspíš byla mimo jeho rozumové možnosti), ze zákona nabude plné svéprávnosti nejpozději dosažením 18 let, je však možné, že jeho svéprávnost bude v dalších letech z různých důvodů v některých oblastech omezena.
Plné svéprávnosti člověk nabývá zpravidla nabytím zletilosti, tedy dnem 18. narozenin. Výjimky jsou dvě: jednak může člověk nabýt plné svéprávnosti i před dosažením 18 let tzv. přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením sňatku.
Na opačném pólu pak je možnost sice nabýt plné svéprávnosti, tato však bude vzápětí soudem omezena v důsledku různých psychických onemocnění. Další případy mohou nastat v průběhu života, neboť s přibývajícím věkem vzrůstá riziko, že bude svéprávnost člověka snížena v důsledku různých „civilizačních” nemocí (stařecká demence apod.) nebo v důsledku úrazu. Pro případ smrti může člověk pořídit závěť, pro případ předpokládaného omezení…
