dnes je 20.8.2019
Input:

Zdroje ageismu vůči seniorům

19.7.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.143
Zdroje ageismu vůči seniorům

Ing. Jarmila Dučaiová

Co je to ageismus

Ageismus představuje postoj, který vyjadřuje obecně sdílení přesvědčení o nízké hodnotě a nekompetentnosti stáří. Projevuje se podceňováním, odmítáním až odporem ke starým lidem. V důsledku uvedeného postoje dochází k symbolické i faktické diskriminaci pouze na základě stáří. Společnost přiřazuje seniorům nízký sociální status a už od nich nic neočekává. Tím se pro ni stávají nadbytečnými a hledí na nich odmítavě, v krajním případě s odporem. Opačnou variantou je přehnaná péče a podceňování. V každém případě se jedná o nadřazenost nad seniory, společnost se nesnaží seniory přijímat jako rovnocenné partnery. Ageismus je definován jako forma věkové diskriminace, která postihuje především staré lidi a může vést až k věkové segregaci a vyčlenění ze společnosti. Ageismus se často objevuje bez zjevné logiky. Ageismus můžeme vnímat jako předsudek vůči starým lidem. Předsudek je model nepřátelství v interpersonálních vztazích, namířených proti celé skupině nebo proti jejím jednotlivým příslušníkům, pro svého nositele plní specifickou nenormální funkci. Úzce souvisí i s pojmem “diskriminace“. Je to neopodstatněné znevýhodnění nebo omezování jednotlivce nebo skupiny osob, které se děje z důvodu jejich pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, věku, sexuální orientace, víry, náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické skupině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Pojem ageismus je převzatý z anglického slova „age“ znamenající věk nebo stárnutí. Jako první tento pojem použil v roce 1969 americký psychiatr Robert Butler, první ředitel National Institute on Ageing USA, který již před 40 lety začal mluvit o diskriminaci na základě věku. Dnes je pojem ageismus definován obšírněji. Zahrnuje předsudky a negativní představy o starých lidech, projevy diskriminace vůči staršímu člověku nebo skupině starších. Některé projevy diskriminace jsou zřejmé, některé v podtextu nevyslovené. Ageismus se projevuje jako nevraživost mladých lidí a lidí ve středním věku vůči starším. Pro mnohé vysoký věk symbolizuje choroby, neschopnost a smrt. Ageismus můžeme také chápat jako proces systematických stereotypů a diskriminace lidí kvůli jejich stáří. Starší lidé jsou kategorizováni jako senilní, rigidní ve svém myšlení a způsobech, staromódní v morálce a schopnostech.

Ageismus „dovoluje“ mladším generacím vidět starší lidi odlišně od nich samotných. Proto jim brání, aby se se staršími lidmi identifikovali jako s lidskými bytostmi. Je manifestovaný širokým spektrem fenoménů jak na individuální, tak na institucionální úrovni: stereotypy a mýty, otevřené opovržení a averze nebo jednoduše vyhýbání se kontaktům, diskriminační praktiky v bydlení, v zaměstnání a službách každého druhu, kreslené seriály a vtipy. Někdy se ageismus stává účelnou metodou, jak společnost propaguje pohledy na starší osoby. Přibližně jedna čtvrtina starých lidí v Evropě někdy čelí diskriminaci z důvodu věku. Největším zdrojem diskriminačního ageistického jednání je černobílé – dichotomické myšlení společnosti. Názory na stáří jsou vytvářeny předčasně a vyhodnocovány zjednodušeně.

Zdroje ageismu

Nejčastějšími zdroji ageismu jsou:

- strach ze smrti,

- důraz na mládí a fyzickou krásu,

- produktivita těsně spojená s ekonomickým potenciálem,

- způsob zjišťování skutečného stavu společnosti vedoucí k ageismu,

- věková segregace – oddělení věkových skupin ve společnosti,

- historická změna statusu stáří – nízký sociální status starších osob,

- nevhodné paradigma věku – negativní obraz stáří ve společnosti,

- jazyk, média, kultura – nevhodné pojmenování starých lidí,

- samotný demografický vývoj.

Výrazným činitelem, který nepřímo stimuluje rozvoj ageismu, jsou média, která většinou upřednostňují současný kult mládí. Starší lidé jsou ignorováni. Pokud jsou medializováni, tak většinou negativně. Důraz na význam mládí nespočívá jen ve vlivu, jak jsou starší vnímáni okolím, ale i jak oni vnímají sami sebe. Existuje celá škála ageistických postojů, která se prolíná do úrovně individuální, sociální a kulturní.

Úrovně, do kterých se ageismus promítá

  • Individuální úroveň – patří sem především strach ze smrti a stárnutí jako psychosomatického úpadku. Extrémním projevem těchto obav je gerontofobie. Je předpokladem, že zdrojem těchto obav je neznalost a nezájem o proces