Vybraná onemocnění pohybového aparátu v seniorském věku

2.85

Vybraná onemocnění pohybového aparátu v seniorském věku

PhDr. Radka Kozáková, Ph.D.

 NahoruPohybový systém ve stáří

Onemocnění pohybového sytému jsou hlavní příčinou fyzické nestability u starých lidí a k nejčastějším projevům patří bolestivost, snížená výkonnost a nemožnost vykonávat mnoho činností. Největší dopady jsou vidět na schopnosti sebepéče a zvyšování závislosti na jiných osobách.

Věkem podmíněné změny pohybového systému:

• za fyziologických okolností dochází po 35. roce života k pomalému úbytku celkové kostní hmoty (od 25–35 % do 65 let),

• mění se tvar a struktura kostí,

• atrofie chrupavek (pokles tělesné výšky),

• tvoří se osteofyty a degenerují chrupavky nosných kloubů,

• stárnutí svalu je charakterizováno zmenšením objemu (úbytek svalové hmoty), poklesem svalové síly, výdrže, poddajnosti a rychlosti kontrakce,

• v některých svalových skupinách se objevuje degenerace a svalovinu nahrazuje tukové nebo vazivové tkanivo,

• degenerativní změny postihují také klouby, které tuhnou a omezují pohyblivost,

• reakční čas se zpomaluje, zpomaluje se rychlost vedení nervovými vlákny a klesá svalový tonus,

• celkově se zhoršuje pohybová koordinace a smysl pro rovnováhu a tím je zvýšené riziko pádu.

K nejčastějším onemocněním pohybového systému ve stáří patří: osteoartróza, osteoporóza, revmatoidní artritida a dna.

 NahoruOsteoartróza

Patří mezi nejčastější onemocnění pohybového systému. V dospělé populaci se vykytuje ve 12 % a s věkem stoupá.

Je to nezánětlivé degenerativní postihnutí chrupavky se snížením její pevnosti a elasticity. Je charakterizována asymetrickými degenerativními změnami spojenými se snížením kloubní štěrbiny, s přítomností osteofytů na okrajích postiženého kloubu, s tvorbou pseudocyst a s ukládáním solí kalcia do chrupavky.

Příčiny vzniku

Etiopatogeneze není přesně známa. Podílejí se jak faktory systémové, tak místní – biomechanické.

1. Systémové faktory:

• genetické faktory,

• hypermobilita,

• stoupající věk,

• reprodukční faktory a

• obezita.

2. Lokální biomechanické faktory:

• abnormální tvar kloubů,

• trauma,

• dlouhodobé přetěžování kloubů – profesní nebo sportovní.

Klasifikace

U každého nemocného zhodnotíme osteoartrózu:

Podle lokalizace a počtu postižených kloubů:

• monoartikulární, oligoartikulární, polyartikulární (více jak 3 klouby),

• postižené klouby (kyčel, koleno, páteř, ruka).

Podle etiologie:

• primární,

• sekundární při metabolických onemocněních, při traumatickém postižení kloubu, anatomických abnormalitách a při zánětlivých kloubních onemocněních.

Příznaky

Subjektivní příznaky:

• bolest,

• ztuhlost,

• omezení pohyblivosti a kloubní stability,

• funkční omezení a handicap.

Objektivní nález:

• palpační citlivost kloubních okrajů,

• otok,

• zhrubění kostní struktury,

• hrubé drásoty,

• omezení pohyblivosti,

• bolest při pasivním pohybu.

Diagnostika:

• anamnéza,

• fyzikální vyšetření,

• rentgen postižených kloubů,

• artroskopie,

• ultrazvuk, magnetická rezonance.

• zhodnocení funkčního postižení: soběstačnost, pohyblivost kloubu.

Léčba:

1. obecné doporučení:

• redukce hmotnosti,

• odlehčení postiženého kloubu použitím hole nebo berle. Při instabilitě kloubu ortéza, vhodná obuv s měkkou, pružnou podrážkou tlumící nárazy, u deformit nohou korektory a ortopedické vložky, prevence pádů,

• fyzikální terapie – aplikace tepla, pulsní elektromagnetické pole,

• u starších osob je vhodná ergoterapie.

2. chirurgická léčba:

• alloplastika, osteotomie.

3. farmakoterapie:

• symptomatická analgetická léčba (dostatečná úleva od bolesti bez negativních účinků):

−Paracetamol a další analgetika,

−nesteroidní antiflogistika – léky první volby, více nežádoucích účinků (zažívací trakt, renální, retence sodíku, hypertenze) – Diclofenac, Ibuprofen, Indometacin, Nabumeton, Nimesulid, Meloxicam atd.,

−opioidní analgetika (Tramadol),

• symptomatické léky s dlouhodobým účinkem,

• intraartikulární léky – kortikosteroidy a kyselina hyaluronová.

 NahoruRevmatoidní artritida

Revmatoidní artritida je chronické zánětlivé onemocnění. Při revmatoidní artritidě totiž buňky vlastního imunitního systému napadají synoviální tkáň, tedy kloubní výstelku. Výsledkem je zánětlivé postižení napadeného kloubu, což je spojeno s jeho bolestí a řadou dalších příznaků.

Onemocnění postihuje celosvětově až 1 % dospělé populace, přičemž ženy jsou postiženy 2–3x častěji než muži. Průměrný věk, kdy se onemocnění plně rozvine, bývá mezi 40. a 60. rokem. Při rozvoji onemocnění hraje svoji roli dědičnost, ale riziko zvyšuje mimo jiné také kouření.

Příznaky

1. Postižení kloubů:

• artritida kloubů rukou, dále jsou postiženy lokty, kolena, hlezno, noha, kyčle, ramena, krční páteř,

• ranní ztuhlost,

• známky kloubní destrukce s omezením pohyblivosti, instabilita kloubů, deformity.

2. Celkové příznaky:

• únava,

• bolest,

• subfebrilie,

• pocení,

• úbytek hmotnosti.

3. Přítomnost revmatických uzlů

4. Orgánové postižení:

• oční,

• plicní,

• kardiální,

• hematologické,

• neurologické,

• hepatopatie.

Rozvoji onemocnění často předcházejí tzv. prodromální příznaky, které mohou v první fázi připomínat například chřipku. Sem patří:

• zvýšená teplota,

• ubývání na hmotnosti,

• nechutenství,

• únava.

Diagnostika:

• anamnéza,

• fyzikální vyšetření,

• laboratorní známky zánětu – zvýšená sedimentace, CRP,

• revmatoidní faktory v séru,

• RTG změny.

Léčba:

1. Režimová a fyzikální léčba:

• klid a odlehčení klubů,

• podpůrná fyzikální terapie (elektroléčba, vodoléčba),

• ortézy u nestabilních kloubů, protetické pomůcky (obuv), opěrné pomůcky (hole, berle) a kompenzační pomůcky.

2. Farmakologická léčba:

• nesteroidní antirevmatika,

• kortikosteroidy,

• léky modifikující nemoc (DMARDs – z anglického Disease Modifying Anti-Rheumatic Drugs).

• biologická léčba.

3. chirurgická léčba – korekce deformit a udržení funkce.

 NahoruOsteoporóza

Je metabolické kostní onemocnění charakterizované zvýšeným rizikem kostních fraktur v důsledku úbytku kostní hmoty.

Výskyt osteoporózy narůstá s věkem, s častějším výskytem u žen. Nejzávažnější jsou fraktury horní části stehenní kosti, u nichž mortalita dosahuje až 20 % a pouze polovina přežívajících dosáhne funkční nezávislosti v běžných činnostech. Osteoporóza je celosvětový problém, který výrazně přispívá k morbiditě a mortalitě a zvyšuje náklady na zdravotní starostlivost.

Rizikové faktory osteoporotických fraktur:

1. obecné rizikové faktory – věk, ženské pohlaví, nízká hmotnost, pozitivní rodinná anamnéza, časná menopauza, nízká fyzická aktivita, nízký příjem kalcia, kouření,

2. dlouhodobé užívání léků snižujících kostní hmotu: kortikosteroidy, tyroxin, lithium, heparin,

3. další rizikové faktory – opakované pády v anamnéze, nízká svalová hmota, demence, poruchy chůze a rovnováhy, poruchy zraku, deprese.

Podle příčiny vzniku se dělí na:

1. primární osteoporózu – v důsledku stárnutí,

2. sekundární – jiné onemocnění – předčasná menopauza, intolerance mléka, lékové vlivy.

Diagnostika

Osteoporóza je obvykle asymptomatická.

• anamnéza – pátráme po výskytu fraktur po malém traumatu,

• fyzikální vyšetření – snižování tělesné výšky, typické zakřivení páteře, skolióza,

• základní biochemické vyšetření krve,

• denzitometrické vyšetření.

Léčba

1. Obecná doporučení:

• pravidelná fyzická aktivita – aspoň 30min. chůze denně,

• dostatečný příjem kalcia,

• vitamín D,

• nekuřáctví, omezený příjem alkohol,

• prevence pádů.

2. Fyzikální léčba:

• ke snížení bolesti zad fyzikální metody, masáže a léčebná tělesná výchova,

• vhodné pomůcky: kompenzační pomůcky ke zlepšení stability a chůze (hůl, berle, obuv), korzet v případě vertebrálních fraktur.

3. Nefarmakologická léčba:

• vertebroplastika nebo

• kyfoplastika (injektáž kostního cementu po předchozí inflaci balónkovou sondou).

4. Farmakologická – estrogeny, bisfosfonáty, calcitonin, fluoridy, analgetika, antirevmatika.

Prevence osteoporózy

Významnou roli hraje prevence. Minerály se do našich kostí ukládají v dětství a dále pak během dospívání a rané dospělosti. Maximum kostní hmoty máme po dosažení věku 30 let.

V případě nedostatku kostní hmoty nebo ztráty kostní hmoty se riziko zlomenin zvyšuje. Kosti mohou být křehké a mohou se snadno lámat.

K základním opatřením prevence vzniku osteoporózy patří:

1. Dostatek zeleniny v potravě

Zelenina se řadí k nejvýznamnějším zdrojům vitaminu C. Strava bohatá na zeleninu pomáhá utvářet zdravé kosti během dětství a u dospělých osob a starších žen pomáhá v prevenci řídnutí kostí a úbytku kostní hmoty. Díky tomu působí preventivně proti osteoporóze (řídnutí a zkřehnutí kostí), osteopenii (snížená hustota kostní hmoty) a osteomalacii (měknutí kostí).

2. Pravidelný pohyb

Cviky k posílení a zátěžová cvičení pomáhají zlepšovat tvorbu kostní hmoty během období růstu a chrání také před ztrátou kostní hmoty u starších osob, včetně těch, které již nízkou hustotou kostní hmoty trpí.

3. Strava bohatá na bílkoviny

Kost je tvořena až z 50 % bílkovinami a dostatek bílkovin je tak pro zdravé kosti zásadní. Nedostatek bílkovin vede k zhoršení vstřebávání vápníku a může ovlivnit tvorbu a odbourávání kostní hmoty. Nedostatečný denní příjem bílkovin může vést ke ztrátám kostní hmoty, zatímco dostatečný příjem bílkovin naopak chrání zdraví kostí během stárnutí a při hubnutí.

4. Strava bohatá na vysoký obsah vápníku

Vápník je hlavním prvkem, který se nachází v kostní tkáni, a pro zajištění zdraví kostí je nutné ho přijímat každý den v dostatečném množství. Denní přísun vápníku je vhodné rozdělit do celého dne. Jenom tak se dosáhne optimálního vstřebávání. Vápník je pro zdraví kostí nejdůležitějším prvkem a je také nejhojněji zastoupeným minerálem v kostech.

Denní doporučená dávka (DDD) pro vápník je u většiny lidí 1 000 mg (1g) denně, ale například dospívající jedinci potřebují až 1 300 mg vápníku denně a starší ženy pak 1 200 mg vápníku denně. Potravinami bohatými na vápník jsou např. jogurt nebo sýry.

5. Dostatek vitaminů D a K

Vitamin D a vitamin K jsou velmi důležité pro tvorbu a udržení zdravých a pevných kostí.

Vitamin D se na zdraví kostí podílí několika způsoby. Hlavně ale…