Uplatňování filozofie holizmu u kriticky nemocných

2.91

Uplatňování filozofie holizmu u kriticky nemocných

PhDr. Iveta Ondriová, PhD.

Podstatou holistického ošetřovatelství je celostní pohled na pacienta a následné uspokojení jeho potřeb ve všech dimenzích lidské bytosti - biologické, psychické, sociální a spirituální. To je východiskem pro zajištění komplexní, individualizované a kvalitní ošetřovatelské péče, založené na partnerském vztahu sestry a pacienta. Současné ošetřovatelství akceptuje filozofii holizmu jako jedno z prioritních zaměření ošetřovatelství nového tisíciletí.

Každý pacient v mezní situaci reaguje zcela osobitým způsobem, a proto sestra v rámci úsilí o dosahování co nejlepších výsledků péče musí zajímat profesionální přístup s uplatňováním kritického způsobu myšlení.

Obecně se popisuje několik osobnostních charakteristik kriticky nemocného člověka. Důležité je, aby sestra znala individuální zvláštnosti každého kriticky nemocného.

Jde o tyto vlastnosti:

1. pružnost - schopnost pacienta vrátit se do stavu, kdy je schopen využívat kompenzační mechanismy k obnovení rovnováhy organismu,

2. zranitelnost - přítomnost aktuálních nebo potencionálních stresorů může mít nepříznivý vliv na očekávané výsledky,

3. stabilita - schopnost udržovat rovnovážný funkční stav,

4. komplexnost - představuje složitost spleti problémů (onemocnění, rodina, terapie),

5. využitelnost zdrojů - schopnost využívat podpůrné zdroje při řešení problémů,

6. spoluúčast pacienta / rodiny na péči,

7. spoluúčast pacienta / rodiny na rozhodování.

V souladu s uvedenými charakteristikami nemocného se od sestry očekávají tyto schopnosti:

1. kritické myšlení - schopnost řešit problémy,

2. schopnost rozhodovat se,

3. systémové myšlení,

4. spolupráce v týmu,

5. individuální přístup k pacientům,

6. vysoká odbornost - dodržování a efektivní řízení ošetřovatelských postupů,

7. obhajoba pacienta / morální působení - respektování práv kriticky nemocného pacienta,

8. klinické hodnocení pacienta - posoudit a diagnostikovat problémy pacienta, plánovat ošetřovatelské zásahy a vyhodnocovat jejich účinek po realizaci,

9. podpora edukace.

Vývoj ošetřovatelství směřuje k poskytování péče založené na faktech a dostupných informacích, ne na předsudcích, preferencích nebo emocích. Je důležité, aby sestra v intenzivní péči nepřijímala ukvapená rozhodnutí, ale aby byla schopná posuzovat, předvídat a hodnotit stav pacientů v co nejkratší době a poskytovat jim účinnou a koordinovanou pomoc. Počínání sestry by mělo být více proaktivní (schopnost předvídat a předcházet problémům) jako reaktivní (pouze reagovat na problémy).

Sestry musí být schopny využívat své schopnosti v klinickém rozhodování, a řešení problémů pacienta. Navzdory rychlým změnám péče o zdraví a technologickému pokroku se hodnota kritického myšlení stává stále důležitější.

 NahoruHolistický model intenzivní ošetřovatelské péče

Implementace holistického přístupu v podmínkách intenzivní péče vyžaduje:

1. profesionální předpoklady sestry - ve smyslu intelektuálních, interpersonálních a technických dovedností,

2. úsilí o zmírňování bolesti a dosahování stavu životního optima,

3. respektování pacientových zkušeností a očekávání ve vztahu ke zdraví a nemoci,

4. respektování zkušeností a očekávání blízkých osob kriticky nemocného pacienta,

5. edukace kriticky nemocného a jeho blízkých osob,

6. minimalizace negativních vlivů nemocničního prostředí na psychiku pacienta.

Tyto charakteristiky sestry se formují v pregraduálním, postgraduálním a specializačním vzdělávání. Vzhledem k povaze své práce je sestra dennodenně konfrontována s množstvím nových informací, kontinuální systém vzdělávání jí umožňuje být flexibilní a pohotově reagující ve složitých situacích.

V další části příspěvku bychom rádi poukázali na čtyři klinicky významné aspekty intenzivní ošetřovatelské péče:

 NahoruBolest jako významný fenomén narušené fyziologické rovnováhy organismu

Ke vzniku bolesti u kriticky nemocného pacienta mohou přispívat následující faktory:

1. fyzikální - projevy kritických chorob, rány (posttraumatické, postoperační, post procedurální), poruchy spánku a deprivace, imobilita pacienta a neschopnost zaujmout pohodlnou polohu z důvodu terapeutických opatření (intubace, monitory), teplotní extrémy související z onemocnění, traumatem nebo prostředím.
2. psychosociální - úzkost a deprese, narušená komunikace nebo neschopnost pacienta říct a popsat bolest, strach z bolesti, neschopnosti až smrti, odloučení od rodiny a blízkých osob, únava, nedostatek rozptýlení.
3. prostředí a provoz jednotky intenzivní péče - neustálý hluk přístrojů, kontinuální působení nepřirozeného světla, častá manipulace s pacientem každé 1-2 hodiny (prevence komplikací, monitoring, neustále nebo časté invazivní procedury, konkurenční priority v péči (záchrana života nebo bolest) nedostatečný management bolesti.

Management bolesti by měl zahrnovat následující pečovatelské intervence:

• Systematické provádění asessmentu

• Akceptování pacientových zkušeností a reakcí na bolest.

• Opakované znovu hodnocení potřeby podávání analgetické léčby.

• Při stálé bolesti volit spíše kontinuální intravenózní infuzní analgezii dle ordinace lékaře.

• Nepřetržité sledování žádoucích a nežádoucích účinků podávaných analgetik.

• Vypracování plánu preventivních opatření proti bolesti.

• Při bolestivých procedurách vždy předpokládat přítomnost bolesti

 NahoruZměny psychického stavu pacienta jako důsledek kritické situace

Pacientovy zkušenosti s intenzivním ošetřováním a přístupem zdravotnických pracovníků mají zásadní a trvalý význam pro pacienta i členy jeho rodiny a výrazným způsobem formují veřejné mínění. V oblasti změn psychického stavu pacienta může sestra identifikovat např. tyto problémy pacienta:

Anticipační smutek, riziko osamělosti, úzkost, bezmoc, narušený obraz těla, narušená sebeúcta, poruchy verbální komunikace duchovní tíseň, strach.

Z hlediska efektivního zvládnutí těchto problémů by sestra měla věnovat pozornost následujícím činnostem:

• Ptejte se nemocného na jeho pocity

• Pobízejte ho k tomu, aby byl schopen slovně vyjadřovat své pocity

• Naslouchejte dítěti se zájmem, úctou a respektem

• Mluvte s dítětem jasně, srozumitelně, projevte trpělivost

• Neprojevujte vlastní úzkost,…