dnes je 11.12.2019
Input:

Syndrom vyhoření

27.11.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.149
Syndrom vyhoření

PhDr. Iveta Ondriová, PhD.

Charakteristika syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření (burn-out) je stav fyzického, emočního a mentálního vyčerpání, postihuje nejčastěji jedince pracující v pomáhajících profesích. Je ovlivněn nejen povahovými a osobnostními charakteristikami, ale i souborem negativních vlivů prostředí a sociálním pozadím. Při prevenci a samotném zvládání již rozvinutého stavu vyhoření je proto třeba zaměřit se na komplexní přehodnocení priorit, snížení působení stresorů a posílení takových osobnostních charakteristik, které umožňují lépe vzdorovat stresu a vybudování podpůrné sociální skupiny.

Na syndrom vyhoření nelze nahlížet jako na fenomén dnešní doby. Jde totiž o pojem, který se ve společnosti objevuje již od roku 1974, kdy ho poprvé zavádí známý psychoanalytik Freudenberger v USA.

Podle NASW (National Association of Social Workers) je syndrom vyhoření definován jako emoční vyčerpání, depersonalizace a snížený osobní úspěch, který může nastat u pomáhajících pracovníků (např. u sociálních pracovníků, pečovatelů, sester a lékařů), kteří jsou neustále v přímém kontaktu s klienty. Toto vyčerpání postihuje zejména lidi, kteří jsou dlouhodobě vystaveni zátěžové situaci. Z tohoto hlediska definování pojmu syndrom vyhoření představuje klesající spirálu, která přivádí jedince až k samotnému vyhoření. Syndrom vyhoření je možné vnímat i jako medicínský problém, protože kromě oblasti psychiky ovlivňuje i kvalitu života jednotlivce a vykazuje shodné nebo podobné charakteristiky s některými duševními poruchami a onemocněními.

Fáze syndromu vyhoření

1. Téměř každý model fází představuje začátek ve fázi nadšení. Jde o fázi, kdy má člověk hlavu plnou nápadů, je plný přehnaných očekávání a vytyčuje si nereálné cíle.

2. Na základě toho nastává šok z praxe, který se týká zejména mladých absolventů škol. Často zde dochází ke kontaktu s neuspokojivou realitou a ideály v rozporu s profesionální praxí.

3. Jedinec pociťuje nadměrnou únavu a rozpor s profesionální praxí vede k poklesu pracovního výkonu, pro který je charakteristické objevování se pocitu demotivace.

4.