Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Specifičnost ženské a mužské komunikace

24.1.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.99
Specifičnost ženské a mužské komunikace

doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.

Ženy a muži vnímají svět různě. Již v roce 1894 poukázal W. Dilthey1, že v naší evropské kultuře existuje základní rozdíl mezi ženským a mužským duševním životem. Základem rozdílů mezi mužem a ženou je zejména jejich úloha ve společném svazku. Existují mýty a předsudky, které ženskému pohlaví přisuzují jisté společenské postavení, a řada z nich může ovlivňovat jejich vzájemnou komunikaci. Jedná se například o tvrzení, že žena má pečovatelské sklony, že ženy jsou citlivé, žena má být submisivní a muž naopak dominantní, že prvotní povinností ženy je vytvářet muži dobré zázemí. Existují rozdíly ve verbální i v neverbální komunikaci muže a ženy. (Vymětal, 2008) Je samozřejmě žádoucí, aby si muž a žena byli společensky rovni, významně se však liší nejen biologicky, ale také rozdílnými vlastnostmi získanými v raném věku výchovou a kulturním prostředím, ve kterém vyrůstali. Tyto aspekty je třeba brát v úvahu při vzájemné komunikaci. Rozdílům v komunikaci mužů a žen se začala věnovat pozornost v sedmdesátých letech 20. století. Na komunikační styly jsou vázány také určité komunikační vzorce. (Janoušek, 2015)

Rozdíly v komunikaci muže a ženy

Na komunikaci muže a ženy mají vliv také rozdílná anatomie a fyziologie a tomu odpovídající různé úlohy muže a ženy při společném životě. Je to způsobeno vlivem hormonů (endokrinologicky) a jinou stavbou a naprogramováním mozku (neurofyziologicky). Mužský mozek bývá větší. U žen jsou mnohem lépe propojeny levá a pravá polovina mozku. Ženy mají řečová centra uložena v obou hemisférách a díky tomu mají schopnost mluvit, myslet a dělat různé věci zároveň. (Pease 2017)

Žena dokáže za den vyprodukovat 6 až 8 tisíc slov, k tomu použije 2 až 3 tisíce zvuků, 8 až 10 tisíc gest, mimických výrazů, pohybů hlavy a těla, denně tedy použije až 20 tisíc komunikačních výrazů. Muž denně pronese v průměru 4 tisíce slov, 1 až 2 tisíce znaků a 2 až 3 tisíce signálů řeči těla, to je průměrně 7 tisíc komunikačních výrazů. Žena snadno odhalí ve skupině lidí, kdo ke komu patří a kteří lidé se nesnášejí. Muž si raději sedá ke stěně, hledá podvědomě nepřátele a hlídá si prostor pro únik. Ženy lépe čtou řeč těla, a proto snadno prokouknou lhaní mužů v přímém kontaktu. Muž často lež ženy nerozpozná, nemá dostatečnou psychickou citlivost. (Pease, 2017)

Vliv má osobnostní výbava a psychologická problematika rozdílů vztahů mezi ženami a muži. Janoušek uvádí, že v literatuře zahraničních autorů se udává přehled sedmi rysů chrakteristických pro ženskou komunikaci a šesti rysů typických pro komunikaci muže. Mužský styl znamená důraz na tzv. instrumentální dovednosti, jako jsou informování a přesvědčování. Ženský styl znamená zase důraz na podporovací dovednosti, jako jsou utěšování a podpora ega. Muži ve společnosti mužů méně kontrolují svou komunikaci, více užívají drsné výrazy než ve styku s ženami. Podobně také ženy mezi ženami méně kontrolují svou komunikaci, jsou hádavější než ve styku s muži. Zdvořilejší ženský mluvní projev charakterizují vyšší tón hlasu, častější úsměv, kooperativnost, komornější tematika, méně konfrontační způsob argumentace. (Janoušek 2015)

Srovnáme-li vyjadřování muže a ženy, tak vidíme, že muž, pokud má potřebu něco sdělit, začne úvodem, pak jednoduše a stručně sdělí obsah a tím skončí. Není tedy třeba hledat v jeho větách, co chtěl říci. Oproti tomu je konverzace žen dosti rozsáhlá. Žena obvykle zahltí druhého člověka množstvím, většinou nepotřebných, informací a mnohdy se pak stane, že na podstatu sdělení není kladen takový důraz a tím pádem v toku vět zanikne. Ženy také velmi často řeknou větu, která je myšlena jinak, než byla vyslovena, a protože muži mají jiný druh chápání, reagují na to, co slyšeli, a nikoliv na to, co žena chtěla vlastně říci. Díky tomuto rozdílu chápání se může stát z konverzace příjemné konverzace nepříjemná. (Vymětal, 2008)

Komunikace muže

Muži komunikují jinak než ženy. Používají „přímou” komunikaci, která směřuje k předání informací. Muži hovoří v kratších a strukturovanějších větách, začátek věty je jednoduchý, sdělení je jasné. Používají krátké, logicky uspořádané a jasně strukturované věty jen s malým množstvím metafor. Smysl řeči podle nich spočívá v předání a získání dostatečného množství informací, které následně vedou k vyřešení problému. Kromě toho muži jinak naslouchají než ženy. Když muži naslouchají, vycházejí z toho, že musí svému protějšku nabídnout nějaké řešení.

Rysy (6 rysů) charakteristické pro komunikaci muže:

  1. Prokazování znalostí, dovedností, schopností, případně dávání rad. To vystihují obraty „měla bys s tím zacházet takto”, „musíš mu říct”.
  2. Zaměřenost na dosahování cílů. Sem patří úsilí o řešení problémů, odkrývání faktů, navrhování řešení.
  3. Snaha udržet vedoucí roli v konverzaci. Pro tento rys je charakteristické prosazování vlastního tématu, přerušování nebo skákání do řeči.
  4. Direktivní, asertivní vyjadřování, což může vést k přerušení komunikace.
  5. Abstraktní, neosobní vyjadřování.
  6. Mužská řeč není příliš vnímavá vůči druhému, postrádá vyjádření sympatie, porozumění, sebevyjevování. (Janoušek, 2015)

Komunikace ženy

Ženy na rozdíl od mužů používají komunikaci k utváření a zachování vztahů. Často používají „nepřímou” komunikaci, která jim umožní kritizovat, ale přitom okamžitě nevyvolat hádku. Ženy hovoří o problémech proto, aby o nich hovořily, nikoliv aby je vyřešily. Uleví si a mohou začít se zpracováním dané události. Ženy hovoří, protože se potřebují svěřovat, neočekávají nutně řešení problému. (Peasovi, 2017) Žena má potřebu sdílet své zážitky, projevit své pocity, mluvit o nich a získat k tomuto sdělování pozorného posluchače a jeho kladnou odezvu. Má větší potřebu sdílet navzájem, co cítí, co prožívá, to, co se jí událo během dne. Totéž často očekává i žena od svého partnera. Žena neočekává, že jí muž bude dávat rady a navrhovat řešení, ale očekává sdílení, pochopení a vcítění se. Každá žena potřebuje mít pocit sdílení, aby s ní partner sdílel radosti i strasti. Duševním porozuměním se myslí to, že žena může bez obav a otevřeně partnerovi sdělovat a sdílet s ním veškeré pocity, prožívání, názory. Od muže očekává naslouchání a porozumění tomu, jak to cítí, také pochopení pro chyby, pro selhání nebo neúspěch. Vyšším stupněm porozumění se pak míní, že muž vycítí, co žena potřebuje, aniž by mu žena něco říkala. (Kratochvíl, 2009)

Manželé Peasovi ve svých knihách radí mužům jak reagovat na ženino povídání o problému. Muž se má ženy zeptat, zda chce, aby ji poslouchal jako muž nebo jako žena. Pokud řekne, že chce, aby ji poslouchal jako žena, muž má jen poslouchat a dodávat ženě odvahu. Pokud chce, aby ji poslouchal jako muž, tak může navrhnout řešení jejího problému. Při těchto někdy až dost humorných nadsázkách vycházejí z předpokladu, že ženy očekávají v komunikaci něco jiného než muži. Při sdílení problémů chtějí, aby jim někdo naslouchal a porozuměl, a ne aby dával rady a řešení jejího problému. (Pease, 2017)

Rysy (7 rysů) charakteristické pro komunikaci ženy:

  1. Ženy usilují o symetrii, rovnost v komunikaci. To vystihují obraty jako „nejsi sám/sama, kdo to tak cítí”, „dělala jsem to samé mnohokrát”, „něco podobného se mi stalo také”.
  2. Často vyjadřují podporu. To vystihují obraty „musíš se cítit hrozně”, „myslím, že jsi jednala správně”.
  3. Je zde typická pozornost vztahové rovině komunikace. To vystihují obraty „řekni mi o tom, co se stalo”, „myslíš, že to bylo úmyslné?”, „jak ses cítil/a, když se to stalo?”.
  4. Udržování konverzace zapojováním druhých do rozhovoru. To vystihují obraty „jak ses dnes měl/měla?”, „stalo se během cesty něco zajímavého?”.
  5. Vnímavost, schopnost reagovat. To vystihují obraty „řekni mi o tom více, to je zajímavé”.
  6. Osobní, konkrétní styl. Patří sem sdělování podrobností, snaha o vzájemné pochopení.
  7. Provizornost, zkusmá komunikace. To vystihují obraty „asi nejsem pro to nejvhodnější soudce, ale…”, „byl to velmi dobrý film, nemyslíš?”. Tato komunikace nechává otevřenou možnost pro jiné, aby vyjádřili své mínění. (Janoušek 2015)

Vyjadřování emocí

Muži a ženy mají rozdílné citové vnímání a odlišnou mozkovou činnost. Bylo zjištěno, že u muže utichá v klidovém stavu až 70 % mozkových center, zatímco u ženy za