Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Prevence pádů seniorů

1.2.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.91
Prevence pádů seniorů

PhDr. Renáta Zeleníková, Ph.D.

Pád je nejčastější mimořádná událost ve zdravotnictví. Problematika pádů je jednou z nejvíce diskutovaných oblastí týkající se kvality a bezpečí péče – jak v institucionalizované, tak v domácí péči. Pády seniorů představují závažný zdravotní problém s významnými medicínskými a ekonomickými dopady.

Pády seniorů a chronicky nemocných jsou nejčastější a nejrizikovější událostí, která komplikuje léčbu nebo ambulantní péči (Marx, 2005).

Prevence pádů seniorů je prioritou v péči o seniory. Pobyt pacienta ve zdravotnickém zařízení je pobytem ve vysoce rizikovém prostředí, což společně se stárnutím populace zvyšuje význam prevence pádů pacientů ve zdravotnických zařízeních (Joint Commission Resources, 2007).

Jednou ročně upadne 30 % seniorů ve věku nad 65 let, 25 % všech zranění jsou traumatická poranění osob nad 65 let a 33 % nákladů jde na léčbu všech traumat (NICE, 2013). Pády v institucích jsou častější než pády v domácím prostředí. 30–50 % pacientů v zařízeních dlouhodobé péče padne každý rok, přičemž 40 % z nich prodělá pády opakovaně (WHO, 2007).

Definice pádu

Existuje několik definicí pádu:

Pád je událost, jejímž důsledkem je nepředvídané spočinutí osoby na zemi, podlaze či ploše nižší výškové úrovně (RNAO, 2005).

Pád je změna polohy, která končí kontaktem těla ze zemí; může být přitom doprovázen poruchou vědomí a poraněním (Topinková, 2005).

Pád je nežádoucí událost vyúsťující v nezamýšleném spočinutí pacienta na zemi nebo na jiném, níže položeném povrchu (Joint Commission Resources, 2007).

Pád je jakýkoliv pohyb těla jako celku a jeho segmentů ve směru gravitační síly (Reguli, 2008).

Etiologie pádů

Pád je důsledkem multifaktoriálních příčin. U seniorů je pád obvykle výsledkem vnitřních i vnějších příčin.

Pády lze rozdělit na symptomatické pády a mechanické pády (Klán, Topinková, 2003).

Symptomatické pády (pády z vnitřních příčin) jsou pády, ke kterým dochází v důsledku somatické choroby, často v důsledku kombinace několika chorob – tzv. polymorbidita a sdružování příčin – tzv. polykauzalita.

Mechanické pády (pády z vnějších příčin) jsou pády v důsledku vnějších příčin, např. při běžných denních činnostech v domácnosti nebo při aktivitách mimo dům.

Mezi nejčastější příčiny pádů seniorů lze zařadit (Akyol, 2007):

  • neurologické nemoci: cévní mozková příhoda, tranzitorní ischemická ataka, Parkinsonova nemoc, delirium, myelopatie, poruchy mozečku, periferní neuropatie, demence, vertebrobazilární insuficience, záchvaty,

  • kardiovaskulární nemoci: infarkt myokardu, ortostatická hypotenze, arytmie,

  • gastrointestinální nemoci: krvácení, průjem, postprandiální synkopa, synkopa následkem defekace,

  • metabolické nemoci: hypotyreoidismus, anémie, hypoglykemie, hypokalemie, hyponatremie, dehydratace,

  • močové potíže: noční močení, inkontinence,

  • muskuloskeletální potíže: artritida, proximální myopatie,

  • psychiatrické problémy: deprese, úzkost.

Náchylnost k pádům dále zvyšují fyziologické změny, které se vyskytují u seniorů:

  • senzorika: zhoršení zrakové ostrosti, nižší tolerance oslnění, porucha akomodace a vidění za šera a v noci, zhoršení propriocepce na dolních končetinách – nižší citlivost na dotyk, vibrace a rozdíl teploty, degenerativní změny vestibulárního aparátu,

  • nervový systém: degenerativní změny, zhoršená adaptace a integrita, zhoršení posturálních reflexů,

  • efektorový systém: úbytek svalové hmoty, omezení kloubní pohyblivosti, zpomalené psychomotorické tempo.

Rizikové faktory pádů

Pád je výsledkem komplexní interakce vnitřních a vnějších rizikových faktorů (tab. 1).

Tab. 1 Rizikové faktory pádů

         
Vnitřní Vnější
poruchy chůze a stability polypragmazie
svalová a celková slabost kompenzační pomůcky
předchozí pády v anamnéze technické podmínky prostředí
horší zrak nesprávná obuv
noční močení nevhodně řešené zařízení a vybavení
vysoký věk
demence, deprese
porucha citlivosti na dolních končetinách
diabetes mellitus
Parkinsonova nemoc

Léky přispívají k pádům:

  • přímými účinky: snížení krevního tlaku, sedace, změny frekvence srdce;

  • vedlejšími účinky: únava, závratě, ortostatická hypotenze, zmatenost, ospalost, změny v chůzi a rovnováze, poruchy zraku, časté močení a nutkání na močení.

Pacienti ve vyšším věku jsou náchylnější k uvedeným účinkům léků z různých důvodů: např. změny metabolismu – zhoršená funkce ledvin, zhoršená funkce jater, zvýšená citlivost a změny v reakci na léky (farmakodynamika). Proto se riziko pádů zvyšuje s komorbiditami a polyfarmakoterapií (užívání čtyř nebo více různých předepsaných léků).

Mezi rizikové léky se nejčastěji řadí sedativa, hypnotika, anxiolytika, antidepresiva, antipsychotika, benzodiazepiny, diuretika, vazodilatancia.

Riziko pádu v souvislosti s užíváním léků stoupá:

  • první dny užívání,

  • u vyšších dávek,

  • při současném užívání dalších psychotropních látek,

  • při podávání 4 a více léků.

Rizikové faktory pádu podle WHO

Rizikové faktory pádu rozděluje Světová zdravotnická organizace (WHO, 2007) na biologické, behaviorální, socioekonomické a environmentální. Mezi protektivní faktory se řadí behaviorální faktory životního stylu a environmentální změny (tab. 2).

Tab. 2 Skupiny rizikových a protektivních faktorů pádů podle WHO (2007)

Rizikové faktory
Biologické rizikové faktory
  • - věk, pohlaví, rasa
  • - chronická onemocnění (Parkinsonova nemoc, artritida, osteoporóza)
  • - ubývání kognitivních schopností, smyslových poruch, apod.
Behaviorální rizikové faktory
  • - užívání vícečetné medikace
  • - nadměrný příjem alkoholu
  • - nedostatek cvičení
  • - nevhodná obuv
Socioekonomické rizikové faktory
  • - nízký příjem a úroveň vzdělání
  • - nedostatek sociálních interakcí
  • - omezený přístup k zdravotnickým a sociálním službám
  • - nedostatek komunitních zdrojů
  • - neadekvátní bydlení
Environmentální rizikové faktory
  • - nevyhovující konstrukce budov
  • - nerovné chodníky
  • - neupevněné rohy koberců
  • - nedostatečné osvětlení
  • - kluzké podlahy a schodiště
Protektivní faktory
Behaviorální změny životného stylu
  • - nekouření
  • - udržování přiměřené tělesné hmotnosti
  • - výživa
  • - pohyb
Environmentální změny
  • - modifikace domácího prostředí (chrání seniory před skrytými riziky denních aktivit v domácnosti)

Výsledky prospektivních kohortových studií ukazují, že pády v komunitním a institucionálním prostředí nejvíce predikují faktory uvedené v tabulce 3 (NICE, 2013).

Tab. 3 Faktory nejvíce predikující pád v komunitním a institucionálním prostředí

       
Komunitní prostředí Institucionální prostředí
anamnéza pádu anamnéza pádu
poruchy chůze poruchy chůze
poruchy rovnováhy poruchy rovnováhy
zhoršená pohyblivost zrakové poškození
strach kognitivní deficit
zrakové poškození
kognitivní deficit
močová inkontinence
faktory prostředí

Determinanty pádů seniorů

Mezi nejvýznamnější determinanty pádů seniorů patří pohlaví, fyzická aktivita, zdravá výživa, užívání léků, rizikové chování, strach z pádu, prostředí, ekonomické determinanty (WHO, 2007).

Pohlaví

Pády se vyskytují častěji u žen, i když mortalita v důsledku pádů je vyšší u mužů.

Fyzická aktivita

Pravidelná fyzická aktivity střední intenzity přispívá k dobrému zdraví, udržuje samostatnost seniorů, zlepšuje rovnováhu, mobilitu a snižuje riziko pádů a poranění následkem pádu.

Zdravá výživa

Vyvážená strava bohatá na bílkoviny, vápník, vitamin D snižuje riziko pádů.

Užívání alkoholu zvyšuje riziko pádů.

Užívání léků

Nežádoucí účinky léků zvyšují riziko pádů.

Rizikové chování

Nepoužívání kompenzačních pomůcek, nevhodná obuv, nestabilní nábytek zvyšují riziko pádů.

Strach z pádu

Strach z pádu zvyšuje riziko pádu.

Prostředí

30–50 % pádů je způsobených faktory prostředí. Domácí prostředí (polovina pádů se vyskytuje doma) může být z hlediska pádů rizikové.

Ekonomické determinanty

Nízký příjem a osaměle žijící osoby – spojeno s vyšším rizikem pádů.

Důsledky pádů

Důsledky pádů mohou být fyzické, psychologické a také sociální:

  • fyzické důsledky: zranění různého druhu,

  • psychologické důsledky:

    1. strach z pádu,
    2. snížení jistoty v chůzi,
    3. snížení sebedůvěry udržet rovnováhu,
    4. snížení sebedůvěry vykonávat denní aktivity bez rizika pádu,
    5. vnímání vlastní kontroly nad pádem,
    6. vnímání schopnosti ovládání pádu,
  • sociální důsledky.

Popádový syndrom (post-fall syndrom)

V důsledku pádu se u některých pacientů může rozvinout tzv. popádový syndrom, který zahrnuje následující symptomy:

  • závislost,

  • ztráta autonomie,

  • zmatenost,

  • pro strach z opakovaného pádu senior omezuje aktivitu, která vede někdy až k imobilitě,

  • deprese,

  • další omezení.

Tab. 4 Závažnost pádů v institucích*

Závažnost pádu % pádů
bez poranění 65
nízká závažnost 31
střední 4
vážná 1
smrtelná 0,01

*Healey et al., 2008

Hlavními důvody hospitalizace v souvislosti s pádem jsou (Healey et al., 2008):

  • zlomenina krčku stehenní kosti,

  • traumatické poškození mozku,

  • poranění horní končetiny.

Komplikace pádu

U 10–15 % pacientů dojde v důsledku pádu k poranění měkkých tkání vyžadujícím ošetření.

U 3–5 % pacientů dojde při pádu ke zlomenině (stehenní kost, zápěstí, rameno, dolní končetiny, obratle).

U 1–3 % pacientů je poranění tak závažné, že je nutná hospitalizace (Topinková, 2005).

Strach z pádu je významným prediktorem opakovaného pádu – viz obr. 1.

Strach z pádu může být vnímán jako nepříjemné očekávání pádu spojené se strachem, případně strach ústící do ztráty jistoty ve vlastní schopnost udržet rovnováhu a do omezení tělesné aktivity kvůli přetrvávajícímu strachu.

Obr. 1 Cyklus pádu

Rizikové faktory strachu z pádu:

  • vyšší věk,

  • ženské pohlaví,

  • předchozí pád (zejména opakované pády),

  • vnímání zdravotního stavu,

  • morbidita (neurologické problémy, artritida, poruchy zraku, kognitivní deficit…),

  • deprese a úzkost,

  • nedostatek fyzického cvičení (fyzické cvičení snižuje strach z pádu).

Strach z pádu zasahuje především do první fáze pádu – iniciace pádu. Dalšími fázemi pádu je padání a dopad (obr. 2).

Obr. 2 Fáze pádu

Problematika pádů v České republice

V ČR ročně dojde ve zdravotnických zařízeních k desítkám tisíc pádů. V Česku se o monitorování a prevenci pádů zasloužila hlavně Česká asociace sester (ČAS, 2008). V roce 2002 rada grantu Sdružení fakultních nemocnic navrhla fakultním nemocnicím ke sledování indikátor kvality péče – Pády pacientů při hospitalizaci. Sledovaný indikátor je vždy hodnocen v podobě – indikátor kvality péče – podíl zraněných z pádu na 1 000 ošetřovacích dnů. Cílem koordinátora projektu – České asociace sester, pracovní skupiny pro kvalitu, bylo zvýšit zájem zdravotnických zařízení o tuto problematiku. V prvním roce se projektu zúčastnilo 15 zdravotnických zařízení, v roce 2010 bylo přihlášeno do sledování pádů 39 zdravotnických zařízení, což je více než 1/3 lůžkové kapacity ČR (ČAS, 2008, 2013). V současnosti je na webových stránkách ČAS seznam 45 účastníků sledování – tj. zdravotnických zařízení. Výsledky sledování se pravidelně prezentují ve formě čtvrtletních a výročních statistik. Česká asociace sester také vypracovala doporučený pracovní postup prevence pádů, který byl zdravotnickým zařízením k dispozici.

Prevence pádů byla vyhlášena jako resortní bezpečnostní cíl Ministerstva zdravotnictví České republiky v roce 2009.

Pády se sledují na úrovni každé nemocnice, ale také centrálně. Jsou součástí hlášení nežádoucích událostí. Záznamy o pádech jsou z jednotlivých nemocnic zapojených do sběru dat o pádech sbírány v rámci Národního systému hlášení nežádoucích událostí. V současné době se analýza přenesla na Ústav zdravotnických informací a statistiky – ÚZIS.

Pády nejvíce postihují lidí v seniorském věku. Pády se vyskytují jak doma, tak v nemocnici. V domácím prostředí jednou ročně utrpí pád téměř 20 % lidí nad 65 let, podobně 20 % je to v nemocnici. V domovech pro seniory nebo ošetřovatelských domech je to až 40–60 %. Přibližně u 1/4 postižených jde přitom o opakované pády.

V ČR na následky pádu zemřelo za 13 let (1994–2006) více než 26 000 osob (80 % nad 70 let):

  • pád na rovině (uklouznutí, zakopnutí) – 11 000 úmrtí,

  • pád na schodech – 700 úmrtí,

  • pád z budov či konstrukcí – 700 úmrtí.

Pády jsou jediné z kategorie úrazů, kde mezi zemřelými převládají ženy (Český statistický úřad).

Problematika pádů v zahraničí

Zatímco v České republice neexistuje klinický doporučený postup prevence pádů, v zahraničí existuje několik klinických doporučených postupů zabývajících se problematikou pádů, např.:

Preventing Falls and Harm From Falls in Older People, Best Practice Guidelines for Australian Hospitals – ACSQHC Australia, 2005,

Preventing falls in acute care. In: Evidence-based geriatric nursing protocols for best practice – HIGN, USA, 2008,

Prevention of Falls in Hospitals and Long Term Care Institutions – Ministry of Health Singapore, 2009,

Prevention of falls and fall injuries in the older adults – RNAO Canada, 2005+2011,

Falls and fall risk in the long-term care setting – AMDA USA, 2011,

Preventing of falls (acute care) – AHRQ USA, 2012,

NICE, UK, 2013.

Klinickými doporučenými postupy jsou systematicky vytvářená stanoviska zahrnující doporučení pro optimalizaci péče o pacienty, která vycházejí ze systematických přehledů založených na vědeckých důkazech a z posouzení přínosu a rizika poškození při využití různých alternativ. U vlastních doporučení jsou u uvedených klinických doporučených postupů připojeny údaje o stupni síly doporučení a úrovni kvality důkazu.

Prevence pádů

Problémy s pády seniorů mohou narůstat, pokud se k prevenci a intervencím nebude přistupovat systematicky a koordinovaně. Pády u seniorů mají vážnou prognózu. Pády mají až šestinásobnou mortalitu, která navíc s věkem stoupá a která se po 65. roku života s každou dekádou zvyšuje. Nejdůležitější jsou proto preventivní opatření.

Prevence je soubor opatření, která předcházejí mimořádným událostem a jejich následkům. Důležitá je identifikace rizikového pacienta a určení stupně jeho ohrožení pády. Na základě těchto zjištěných informací se aplikují příslušná opatření. 

Aby byla jakákoliv strategie na prevenci pádů efektivní a měla relevantní klinický význam, musí:

  • být akceptovatelná a aplikovatelná pro cílovou populaci (aplikovatelnost),

  • ovlivnit výsledky pacientů – počet pádů a zranění následkem pádu (efektivita),

  • snížit náklady na péči (finančně efektivní),

  • být přizpůsobená k použití v každodenní praxi (proveditelnost).

WHO model prevence pádů

WHO model prevence pádů stojí na 3 pilířích (WHO, 2007):

  • povědomí o důležitosti prevence pádů mezi seniory,

  • assessment – posouzení individuálních, environmentálních a sociálních faktorů, které zvyšují pravděpodobnost pádů,

  • intervence – implementace evidence-based intervencí (intervencí založených na vědeckých důkazech), které významně snižují počet pádů seniorů.

Tab. 5 Tři pilíře WHO (2007) modelu prevence pádů

Povědomí Assessment Intervence
seniořirodinapečovatelé komunitazdravotnický sektorvládamédia rizikové faktoryzdravotnické a sociální službybehaviorální faktoryosobní faktorysociální faktoryekonomické faktoryfyzikální prostředí behaviorální změny:individuální úroveňenvironmentální úroveňúroveň zdravotnických a sociálních služeb

Programy prevence pádů by měly zlepšit funkční kapacitu seniorů, snížit počet pádů, předcházet pádům a snížit počet zranění důsledkem pádů.

Základní komponenty efektivních programů prevence pádů – podle konsenzu expertů jsou:

1. posouzení rizika pádu, na základě kterého jsou naplánované intervence,

2. popádový assessment a sběr údajů,

3. používání nástrojů na snížení pádů.

Posouzení sestrou:

  • posouzení rizika pádu,

  • posouzení pacienta po pádu,

  • posouzení prostředí, vybavení a dalších okolností na začátku a v průběhu hospitalizace,

  • posouzení vědomostí seniorů o pádu a jejich prevenci, včetně ochoty ke změně.

Na posouzení rizika pádu mohou sestry použít měřicí nástroje, čímž získají objektivní informace a jistotu, jak postupovat při aktivaci pacienta.

Nástroje používané na posouzení rizika pádů v institucích:

Assessment of High Risk to Fall (Spellbring, 1992)

Patient Fall Questionnaire (Rainville, 1984)

Stratify (Oliver, 1997)

Morse Fall Scale (Morse, 1989)

Hendrich Fall Risk Model (Hendrich, 1995)

Fall Risk Assessment Tool (MacAvoy, 1996)

Tinetti Performance Oriented Mobility (Tinetti, 1986)

Fall Prediction Index (CMP) (Nyberg, 1997)

Berg Balance Test (Berg, 1992)

Timed Get Up and GO (Shumway-Cook, Woollacott, 2007)

RAI – Resident Assessment Instrument (Morris, 1990)

Post-Fall Index (Gray-Miceli, 2006)

FRAQ – Falls Risk Awareness Questionnaire (Wiens et al., 2006)

V uvedených nástrojích se nejčastěji posuzují tyto oblasti:

  • stav kognitivních funkcí,

  • anamnéza pádu,

  • mobilita,

  • vnitřní faktory,

  • léčba a vnější faktory,

  • smyslový deficit,

  • chování a postoj.

Morse Fall Scale je 6položková škála na posouzení rizika pádů. Položky škály hodnotí pád v anamnéze, přidruženou diagnózu, pomůcky k chůzi, intravenózní terapii, chůzi a psychický stav. Výsledné skóre méně než 25 bodů znamená nízké riziko pádu, skóre 25–44 bodů střední riziko pádu a skóre 45 a více bodů upozorňuje na vysoké riziko pádu (Morse, 2009).

Hendrich II Fall Risk Model diagnostikuje riziko pádu na základě pohlaví, mentálního a emocionálního stavu, výskytu závratí a užívaných léků (Hendrich, 1995).

Timed Up and Go (TUG) test je rychlý screeningový nástroj na zjištění balančních problémů ovlivňujících každodenní mobilitu pacientů. Princip testu spočívá v několika jednoduchých úkonech, jimiž jsou vstávání ze židle, chůze tři metry ke značce, otočení, chůze zpět a opětovné posazení (Mathias, Nayak, Isaacs, 1986).

Skóre TUG je čas v sekundách, který jedinec potřebuje ke splnění základního úkolu. Zdravý senior potřebuje na TUG test do 10 sekund. Senior, který potřebuje na TUG test 12 a více sekund, je ve vysokém riziku pádu.

Bergova balanční škála je škála na hodnocení rovnováhy pomocí plnění funkčních úkolů vyžadujících zapojení různých složek posturální kontroly. Úkoly testují udržení rovnováhy v různých pozicích. Test se skládá ze 14 úkolů různé náročnosti: vstávání a sedání, přesuny, stoj normální, stoj spojný, stoj se zavřenýma očima, stoj tandemový, stoj na jedné noze, sed bez opory, otáčení, dosahování dopředu za nataženou paží, zvedání předmětů ze země. Každá položka se hodnotí 0–4 body, kdy 0 značí nejnižší funkční úroveň a 4 nejvyšší funkční úroveň. Maximální skóre je 56 bodů, přičemž skóre do 20 bodů značí vysoké riziko pádů, do 40 bodů střední riziko a nad 40 bodů nízké riziko pádů (Berg 1992).

Fuller publikoval v roce 2000 mnemotechnické pomůcky „CATASTROPHE” a „I HATE FALLING” (Fuller, 2000).

CATASTROPHE je mnemotechnická pomůcka pro získání anamnézy u starších pacientů s pádem nebo s hrozícím pádem. Každé písmeno tohoto slova označuje jednu oblast spojenou s rizikem pádu.

CATASTROPHE (Fuller, 2000)

C – Caregiver and housing – pečovatel a bydlení

A – Alcohol – užívání alkoholu

T – Treatment – léčba a léčebný režim (užívání léků a dodržování režimu)

A – Affect – afektivní stav (včetně deprese)

S – Syncope – synkopa

T – Teetering (dizziness) – závratě

R – Recent illness – onemocnění v nedávné době

O – Occular problems – oční problémy

P – Pain with mobility – bolest při pohybu

H – Hearing – sluch

E – Environmental hazard – rizika prostředí

Mnemotechnická pomůcka I HATE FALLING se zaměřuje na běžné problémy – příčiny pádu, které je možné ovlivnit. Většina pádů má mnoho příčin. Pouze zřídka jsou příčiny pádu reverzibilní. Nicméně částečně pozitivní vliv na jednu nebo více příčin pádu může ovlivnit kvalitu životu pacientů a pečovatelů. Mnemotechnická pomůcka I HATE FALLING je určena pro fyzikální vyšetření a posouzení u seniorů, kteří upadli nebo mohou upadnout.

I HATE FALLING (Fuller, 2000)

I – Inflammation of joints – inflamace kloubů (nebo deformita)

H – Hypotension – hypotenze

A – Auditory and visual impairment – sluchové nebo zrakové postižení

T – Tremor – tremor, třes

E – Equilibrium – problém s rovnováhou

F – Foot problems – problémy s nohami (pata/chodidlo)

A – Arrhythmia – arytmie (nebo srdeční blokáda či chlopňové poruchy)

L – Leg-length discrepancy – levá a pravá končetina nejsou stejné

L – Lack of conditioning – absence dobré fyzické kondice

I – Illness – onemocnění

N – Nutrition – nutriční stav (špatný nutriční stav, úbytek na váze)

G – Gait disturbance – porucha chůze

Prevence pádů v institucích

Pádům ve zdravotnických zařízeních nelze zcela zabránit, ale určitými kroky a zásahy je možno jejich počet a závažnost důsledků snížit.

Základní opatření v prevenci pádů

Česká asociace sester doporučuje následující opatření v prevenci pádů (ČAS, 2013):

  • informovanost pacientů,

  • pravidelné vzdělávání ošetřovatelského personálu,

  • dostatek vybavení ošetřujícího personálu,

  • bezbariérová úprava prostředí – tj. odstranit překážky, které je třeba překračovat (nábytek, kabeláž, nevhodné schodiště apod.), zajistit kulaté rohy a hrany, obstarat židle a křesla se stabilnější základnou, přísuvné stolky na jídlo apod.,

  • viditelné označení rizikových míst (např. schodiště, mokrá podlaha apod.).

  • vhodné a dostatečné osvětlení prostoru (lokální osvětlení, noční osvětlení pokoje apod.).

  • nastavitelná výška lůžka, postranní zábrany (dělené, průběžné), automatická brzda, držáky, rám postele s úchyty pro omezovací prostředky, vhodné umístění osobních věcí, zvonky na dosah ruky,

  • protiskluzná úprava povrchu v koupelnách, opěrné pomůcky – madla, pevná zábradlí, chodítka, hole s protiskluznými hroty,

  • opatrné vstávání, a to především po nočním klidu,

  • péče o pohybový aparát – tj. zajistit rehabilitační péči a kvalitní rehabilitační ošetřovatelství obecně,

  • identifikace rizikového pacienta ihned po přijetí,

  • odpovídající bezpečnostní opatření a zvýšený dohled personálu,

  • umožnit dostatečnou adaptaci pacientů na nové prostředí (prohlídka oddělení, jídelny, vyšetřoven a dalších prostor),

  • poučit pacienta o riziku pádu a souvisejících okolnostech – např. při podávání léků v určitých skupinách (analgetik, anestetik, opiátů, diuretik, antiepileptik, antihypertenziv, antiparkinsonik, psychotropních látek a benzodiazepinů) nebo u pacientů se smyslovými poruchami a kognitivním deficitem,

  • nastane-li pád, revidovat stávající opatření.

Doporučení pro prevenci pádů pacientů v zařízeních podle klinických doporučených postupů

Opakovanými výzkumy bylo potvrzeno, že nejefektivnější programy prevence pádu zahrnují více intervencí.

Posoudit riziko pádu při přijetí do zařízení

Posouzení rizika pádu je i nadále výzkumy podporováno jako účinná metoda pro vyhledávání jedinců náchylných k pádům. Posouzení rizika pádu se provádí za účelem zjištění faktorů, které zvyšují riziko pádů. Většina pádů mezi staršími dospělými je multifaktoriální a je důsledkem složité interakce a kumulativního účinku rizikových faktorů.

Posouzení rizika pádu by měla sestra provést při přijetí pacienta do zdravotnického zařízení a následně v pravidelných intervalech, např. jedenkrát týdně. Pacient (a v mnoha zdravotnických zařízeních i dokumentace pacienta) je označen stupněm rizika pádu. Označení rizika pádu může být také umístěno nad lůžkem pacienta ve formě piktogramu nebo jiného označení.

V českých klinických podmínkách se pacientovi stanoví ošetřovatelská diagnóza „riziko pádu” a následně vypracuje plán péče s individuálně cílenými intervencemi.

Posoudit riziko pádu po pádu

Předchozí pády jsou jedním z nejlepších indikátorů pro pády v budoucnu. Prodělaný pád v anamnéze ztrojnásobuje riziko, že pacient v budoucnu spadne znovu. Podrobné posouzení po pádu může pomoci zjistit důvody pádu pacienta a napomoci sestavit komplexní plán péče pro prevenci pádů v budoucnu.

Multifaktoriální intervence pro prevenci pádů

Současná literatura potvrzuje, že nejúčinnější přístup k prevenci pádů pro zdravotnická zařízení zahrnuje multifaktoriální a multidisciplinární intervence. Multidisciplinární intervence obsahují použití více intervencí v kombinaci, která je přizpůsobena profilu rizika jedince založeného na provedeném posouzení.

V rámci multidisciplinárního týmu používat multifaktoriální intervence pro prevenci pádů (RNAO, 2011):

  • posouzení rizika,

  • úprava nebezpečného prostředí a vybavení,

  • edukace účastníků