dnes je 4.12.2022

Input:

Pár poznámek ke svéprávnosti

1.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.51
Pár poznámek ke svéprávnosti

Mgr. et Mgr. Kateřina Smolíková

Zákon přiznává každému člověku, který se narodí živý, právní osobnost (dříve způsobilost k právům a povinnostem). Právní osobnost se během života člověka nemění, je stále stejná – od narození až do smrti.

Vedle ní člověk postupně nabývá svéprávnost (dříve způsobilost k právním úkonům). V dětství a mládí je člověk svéprávný pouze do té míry, do jaké je schopen pochopit své jednání (5leté dítě je způsobilé koupit 4 rohlíky a zaplatit za ně, koupě drahého automobilu by však nejspíš byla mimo jeho rozumové možnosti), ze zákona nabude plné svéprávnosti nejpozději dosažením 18 let, je však možné, že jeho svéprávnost bude v dalších letech z různých důvodů v některých oblastech omezena.

Plné svéprávnosti člověk nabývá zpravidla nabytím zletilosti, tedy dnem 18. narozenin. Výjimky jsou dvě: jednak může člověk nabýt plné svéprávnosti i před dosažením 18 let tzv. přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením sňatku.

Na opačném pólu pak je možnost sice nabýt plné svéprávnosti, tato však bude vzápětí soudem omezena v důsledku různých psychických onemocnění. Další případy mohou nastat v průběhu života, neboť s přibývajícím věkem vzrůstá riziko, že bude svéprávnost člověka snížena v důsledku různých „civilizačních” nemocí (stařecká demence apod.) nebo v důsledku úrazu. Pro případ smrti může člověk pořídit závěť, pro případ předpokládaného omezení svéprávnosti může pořídit předběžné prohlášení (k němu viz níže).

Omezení svéprávnosti

Oproti úpravě platné do 31. 12. 2013 není podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „NOZ”), možné člověka svéprávnosti zbavit, je možné jej ve svéprávnosti pouze omezit. Jedná se o reakci na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (zákon č. 10/2010 Sb. m. s.). Tato úmluva výrazně posiluje práva osob, které jsou jakýmkoli způsobem hendikepovány. Základním východiskem je ochrana práv jednotlivce a jejich zachování po co nejdelší možnou dobu. Z tohoto důvodu má být podle Úmluvy svéprávnost člověka omezena, pouze není-li možné využít mírnější opatření a pouze v nejmenší nutné míře. Je na státu, aby všem svým občanům nabídl různé druhy pomoci a teprve v případě, že ani pomoc další osoby nestačí, je čas omezit daného člověka v jeho svéprávnosti. Toto omezení pak není trvalé – nejpozději do 3 let od právní moci rozhodnutí o omezení svéprávnosti je třeba toto rozhodnutí přezkoumat. (V současnosti je tato délka diskutována. Některé soudy tvrdí, že nejsou schopny tuto lhůtu dodržet, proto uvažuje Ministerstvo spravedlnosti o jejím prodloužení. Tento návrh lze označit za nesystémový, vhodnější než prodlužovat lhůty by bylo např. posílit soudy nebo přeorganizovat jejich systém práce).

Možnosti osoby, jejíž schopnost samostatně právně jednat je narušena

NOZ nabízí několik institutů, které je možné využít předtím, než bude člověk omezen ve svéprávnosti. Jedná se o:

a) předběžné prohlášení,

b) nápomoc při rozhodování,

c)

Nahrávám...
Nahrávám...