Slovo faktura bylo zřejmě odvozeno od z latinského výrazu facere – dělat, udělat. Rozumí se jím vyúčtování dodavatele plnění vůči příjemci.
Pojem faktura
Obsah výrazu faktura není v právních předpisech výslovně definován. Přesto se používá běžně v obchodním styku. Také náležitosti faktury jsou ustálené tak, aby vyhovovaly podmínkám příslušných právních předpisů.
V obchodní praxi se používá též výraz proforma-faktura. Jedná se o doklad, který může sloužit jako příloha k účetnímu dokladu příjemce. Na základě proforma-faktruy ovšem nedochází k peněžnímu plnění ze strany dlužníka vůči věřiteli. Proforma-faktrua převážně pouze vyčísluje hodnotu plnění, za které není požadována úhrada.
V některých případech používají dodavatelé výraz proforma-faktura, pokud odběrateli zašlou doklad, na základě kterého požadují zaplacení zálohy ještě před poskytnutím plnění (dodávky). Tento postup není vhodný. Doporučuje se používat pro takový případ jako název dokladu „zálohová faktura“. Po realizaci dodávky je povinen dodavatel zálohu vyúčtovat. Ve vyúčtování je vhodné, aby dodavatel uváděl odvolávku k dokladu, na základě něhož byla záloha odběratelem hrazena (číslo zálohové faktury, výši zálohy, datum její úhrady na účet dodavatele).
Základní informace
Faktura jako obchodní listina
Faktura je obchodní listinou ve smyslu ustanovení § 13a obchodního zákoníku. Každý výstavce je povinen na všech objednávkách, obchodních dopisech, fakturách, smlouvách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu (stránky www) uvádět údaje o své identitě, názvu, sídle nebo místu provozování činnosti a identifikačním čísle; PO uvádějí též údaj o zápisu do rejstříku, včetně spisové značky.
Pokud je lékař plátcem daně z přidané hodnoty, obchodní listina resp. faktura je zároveň daňovým dokladem a musí mít náležitosti, požadované zákonem o dani z přidané hodnoty.
Faktury od zahraničních společností
Na všech objednávkách, obchodních dopisech, fakturách, smlouvách a na internetových stránkách týkajících se podniku zahraniční osoby nebo jeho organizační složky je zahraniční osoba povinna uvádět údaje obdobně jako český podnikatel a dále i údaj o zápisu podniku nebo jeho organizační složky do obchodního rejstříku, včetně spisové značky. Jde-li o osobu, na níž se vztahuje § 21 odst. 5 obchodního zákoníku (Poznámka: citujeme ze zákona „(5) Ustanovení odstavce 4 se nevztahuje na fyzickou osobu, která je
a) státním příslušníkem členského státu Evropské unie, jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor nebo Švýcarské konfederace,
b) rodinným příslušníkem osoby podle písmene a), který má v…