Už je sice dávno po setmění, tři vyčerpané a zoufalé děti ale dál postávají před střediskem péče o pacienty, kteří se v Sieře Leone nakazili ebolou. Jejich rodiče totiž právě zde zemřeli. Sourozenci ve věku dvanáct, pět a tři roky se virem nenakazili - krevní testy potvrdily, že jsou zdraví.
Sirotci se tak měli nastěhovat k dědečkovi. "Ten je ale vyhodil," říká Anja Wolzová, která je zdravotní sestrou a koordinátorkou organizace Lékaři bez hranic ve městě Kailahun.
"Na obzoru je nová katastrofa," říká Wolzová v rozhovoru s agenturou DPA. Myslí tím děti, které ze strachu z eboly nikdo nechce. Wolzová už jako humanitární pracovnice přitom viděla mnoho utrpení. Tato čtyřiačtyřicetiletá žena v roce 2010 po zemětřesení a vypuknutí epidemie cholery působila na Haiti a v roce 2011 během občanské války v Libyi.
V polovině března Wolzová vyrazila do oblastí zasažených ebolou v západní Africe: nejdřív do Guineje, pak do Libérie a nakonec do Kailahunu na východě Sierry Leone. Není to první epidemie eboly, kterou zažila. Ale zřídka se prý cítila tak bezmocně. "Stále je tu příliš málo pomocníků a zdravotnický monitorovací systém tu vůbec nefunguje," říká.
Zdravotní středisko Lékařů bez hranic v Kailahunu má 80 lůžek. Na celou správní oblast se 470.000 obyvateli prý připadají čtyři ambulance. A to jříliš málo na to, aby tam ebolu dostali pod kontrolu. "Víme, jak to udělat. Ale zkrátka na to nemáme kapacity," vzdychá. Přitom je už teď prý jasné, že se brzy ke všemu přidá i nedostatek potravin. Mezi více než 1300 oběťmi eboly bylo i mnoho zemědělců. "V mnoha vesnicích už tak zbývají jen babičky se svými vnoučaty," říká Wolzová. "Kdo se o ně postará?"
Světová zdravotnická organizace (WHO) chtěla na východ Sierry Leone vyslat 26 odborníků, dostavilo se jich prý ale jen šest. Šestnáct zdravotníků ve státní službě ebola v oblasti zabila, žádný z nich se nedočkal náhrady. "Lékaři bez hranic narazili na hranice…