dnes je 29.11.2022

Input:

Diagnostika demence

20.5.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.17
Diagnostika demence

Bc. Aneta Novotná, DiS

Úvod

Příznaky demence bývají často podceňovány a lékaři i rodina je hodnotí spíše jako běžné projevy stárnutí. Obdobně je to i u diagnostiky deprese, která se někdy s demencí mylně zaměňuje. Proto je nutné nebát se při pochybnostech vyhledat specialistu, neboť včasné nasazení medikace může u člověka s demencí zásadně ovlivnit délku a kvalitu jeho dalšího života.

Konečná diagnostika je proces, na kterém se nepodílí pouze lékař, ale i pacient a nejbližší rodinní příslušníci nebo pečující.

Postup při diagnostice

Lékař specialista

Lékař musí na začátku vypracovat anamnézu. Jedná se o anamnézu rodinnou, osobní, farmakologickou, pracovní a sociální. Dále zpracovává informace o samotném onemocnění, především z hlediska příznaků i časové postupnosti.

Nemocný si svoje onemocnění často neuvědomuje a své příznaky bagatelizuje, proto je pro lékaře nutné slyšet i další názory, především nejbližších a pečujících osob. Jedná se hlavně o dobu vzniku prvních příznaků, průběhu, ale také o údaje před propuknutím choroby.

V anamnéze je nutné pátrat po možných příčinách propuknutí choroby, jako jsou dřívější úrazy hlavy, mozkové příhody, onemocnění srdce, cukrovka, poruchy metabolismu tuků, léčené deprese a jiné psychické změny a přítomnost demence nebo jiných neurologických a psychických poruch u přímých příbuzných. Také užívání některých léků může paměť zhoršovat, i to je nutné zjistit.

Somatické vyšetření

Zjišťuje se krevní tlak, pulz, provádí se laboratorní vyšetření (krevní obraz, vyšetření krevních minerálů, hladina vitaminu B12, kyseliny listové, urea, kreatinin, jaterní testy, vyšetření hormonů štítné žlázy), neurologická vyšetření, EKG, EEG.

Orientační vyšetření kognitivních funkcí

Vyšetření testuje neurologicko-psychiatrické funkce, které jsou v procesu demence narušené. Jedná se o paměť ve všech jejích formách, dále se testuje řeč, schopnost orientovat se v čase a prostoru, schopnost plánování a dokončení úkolu nebo smysluplné aktivity, schopnost zvládat své zaměstnání, změny chování a změny osobnosti, ale třeba i schopnost používat mobilní telefon, auto či domácí spotřebiče.

K testování jednotlivých poznávacích (kognitivních) funkcí se používají specializované testy, které s pacientem provádí nejčastěji psycholog, psychiatr nebo neurolog. Bez nich nelze konečnou diagnostiku stanovit, ale zároveň jen tyto testy samy diagnózu také neurčují. Je nutné myslet na to, že pacienta testy často stresují. Proto by odborník, který test provádí, měl pacienta v prvé řadě uklidnit a připravit ho na to, co ho čeká.

Nejpoužívanějším testem u nás i v zahraničí je MMSE (Mini-Mental State Examination). Ten je však velmi orientační a nehodí se k diagnostice všech druhů demencí, především těch, u kterých se v začátcích onemocnění neprojevují poruchy paměti. MMSE konkrétně testuje orientaci časem, místem a

Nahrávám...
Nahrávám...