Čeští lékaři úspěšně transplantují ledviny již půlstoletí

Transplantace ledviny dnes patří k nejrozšířenějším a také nejúspěšnějším operacím svého druhu, náhradní orgán v průměru funguje u příjemce více než deset let. Ve světě se první úspěšné pokusy objevily v polovině 50. let a ani českoslovenští chirurgové nezůstali pozadu. Operaci poprvé zvládli v roce 1961, pacientka ale po dvou týdnech zemřela. První úspěšnou transplantaci ledviny provedli tuzemští lékaři před 50 lety, 21. března 1966.

Systematický program transplantací tohoto orgánu zahájil pražský Ústav klinické a experimentální chirurgie, jeden z předchůdců dnešního Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Tým krčských lékařů pod vedením duchovního otce české transplantologie profesora Prokopa Málka se v roce 1966 zapsal do historie tuzemské transplantace. Operace čtyřiadvacetiletého Karla Pavlíka, kterou provedl profesor Jaroslav Hejnal, byla tehdy senzací.

Pacient, jemuž ledvinu darovala vlastní matka, žil s tímto orgánem tři roky. Zemřel v srpnu 1969 na krvácení do mozku, pět měsíců po selhání ledviny. Vůbec první pacientkou, která se v tehdejším Československu dočkala náhrady nefunkční ledviny, byla 23. listopadu 1961 šestnáctiletá dívka z Košic. Pacientka, kterou operovali lékaři Fakultní nemocnice v Hradci Králové, trpěla polycystózou, tedy dědičným onemocněním. Dívka ovšem již po 16 dnech podlehla infekci.

Transplantace ledvin se posléze rozšířila i na další pracoviště v ČR a během čtvrtstoletí po březnu 1966 získalo nový orgán téměř 5000 pacientů. V posledních letech se pak počet těchto operaci pohybuje mezi 300 a 400 ročně. Jen zlomek ledvin (zhruba desetina) přitom pochází od žijících dárců, ačkoli orgán v takovém případě vydrží fungovat v těle nemocného v průměru 20 let, zatímco ledvina od mrtvého dárce obvykle přestává fungovat po osmi až 12 letech.

Existují ale i některé rekordní případy, kdy pacientovi sloužil náhradní orgán více než 30 let. Ale i v případě, že nová ledvina vypoví službu dříve, znamená transplantace…